Article Details
Hroty šípů napříč historií
23.9.2013, bulis

Lukostřelbou se zabývám několik let a také využitím různých druhů hrotů v historii až po současnost. Na základě těchto zkušeností vznikla tato malá recenze


   Budu zde porovnávat jednotlivé lovecké druhy hrotů. Pazourek, bronz, ocel a moderní lovecké hroty na kůži, kostech a mase. Díky lidem z Knife.cz, jmenovitě tom1111 a kedaR, za jejich skvělé výrobky a pomoc. I díky jim vznikla tato recenze. K testům jsem vybral zprvu nesourodé nástroje a to je Atlatl, 60lbs reflexní luk a tzv. šípo prak o síle cca 30lbs, aby byly znatelné rozdíly ve výkonu. Střelba probíhala od cca 5 do 15m, to jest nejčastější lovecká vzdálenost v dávných časech. Střelbu na přesnost s nemnoha kusy hrotů jsem nemohl dostatečně zkoušet, ale všechny tyto hroty jsou natolik přesné, že s nimi lze na uvedené vzdálenosti zasahovat tzv. smrtelnou zónu či jinak životně důležité orgány zvěře. Pronikavost je taková, že každý typ je tohoto schopen. V recenzi je jen část fotek, další dodám v případné následné diskuzi. Je jich opravdu mnoho.

   Na fotkách níže. Před zahájením a po ukončení testů. Každá čepel či hlavice má za sebou desítky výstřelů a přesto jsou mnohdy stále schopné plnit svůj účel.

 

 

 

 Pazourek

   Pazourkový hrot je vlastně základem všech dnes používaných hrotů. To ovšem nemění nic na tom, že je to hrot s neuvěřitelnou životností, stálou pronikavostí, houževnatostí a dá se vyrobit i v improvizovaných podmínkách. K průniku je třeba připočíst ještě zastavovací účinek terčovnice. Šípy by v měkkých orgánech pronikaly ještě cca o 10 - 20cm hlouběji. Obrázky budou řazeny vždy stejně Luk, Prak, Atlatl.

 

 

Průnik žebrem

 

 

 

Lopatkou

 

 

 

Bronz

 

   Bronzové hroty byly vlastně první pokus o výrobu vesměs shodných hrotů se stejnou hmotností. Je to krásný příklad lidské šikovnosti. Při střetu s kostí má ostří tendenci se ohýbat a při střetu s velkými kostmi i ohýbat dřík šípu. Velmi dobrá přesnost , shodnost hrotů, jejich hmotnosti a slušná houževnatost. Pronikavost také velmi slušná. S ranivostí to bude horší oproti pazourku a oceli vzhledem k náchylnosti jemného ostří. Na druhou stranu právě kvůli tomu mají tendenci klouzat po kostech, žebrech a tím pronikat hlouběji.

 

Průnik žebrem

 

 

 

Lopatkou

 

 

 

Ocel

   Dostáváme se k oceli. Ne nadarmo zůstala a je stále hojně využívána. Proniká vším, včetně páteře, jen s minimálním poškozením žiletkového ostří. Hroty mají toleranci 1g a vyráběly se ve velmi velkých počtech. Přesto si jej člověk v přírodě vyrobí jen velmi obtížně. Oproti tomu výroba např. kamenného či kostěnného je jednodušší.

 

 

Průnik žebrem

 

 

Lopatkou

Poznámka: U lopatky byl Atlatl a luk shodně. Na fotkách je pouze luk a prak.

 

 

Shrnutí

 

   Závěrem chci říct, že všechny hroty splňují to, nač byly vytvořeny. Plní to s přehledem v kombinaci s nástroji, kterými byly používány. Proč se v recenzi nakonec neobjevily moderní hroty? Odpověď je jednoduchá. Jsou koncipované na vysokorychlostní a výkonné luky a tím nevhodné pro použití v mnou recenzovaných vrhačích. Postrádají výkon, hmotnost, tvar a proto je vesměs hroty co jsem recenzoval zde předčí.

   Tato recenze je zaměřena na lovecké hroty a proto použité vzdálenosti i ustupování. Vzdálenost od 5 do 15, max. 20 m byla v dřívějších dobách pro lov běžná a tento názor je podporován odbornou veřejností. I v dnešní době špičkových hrotů a luků se většinou loví do 30m. Jen několik málo lukostřelců má rekord 50m s použitím speciálních šípů, pro lov zvířat velikosti Antilopy losí. I to, že jsou tyto vzdálenosti po tisíce let neměnné, hovoří samo za sebe. K výkonu: Nikdy se nelovilo lukem s výkonem menším než 30lbs, který ještě dnes používají Křováci, kdy hrot šípu je napuštěn jedem. Podobný v ýkon má zde uváděný šípostřel, který je do 10m schopen usmrtit. Luky mívaly většinou  výkon kolem 60lbs. Např. šíp vystřelený z několika málo metrů lukem, používaným prérijními indiány a nenarazil-li na kost, byl schopen Bizona "prostřelit". Všechny mnou testované hroty, pokud nezasáhnou žebra či po nich nesklouznou, jdou smrtelně hluboko a to ze všech mnou udávaných vzdáleností. Nemá smysl zkoušet střílet ze 100m, když tak lov nikdy neprobíhal, neprobíhá a probíhat nebude. I díky poměrně malým vzdálenostem se nemohl lovcem stát každý, protože nejdůležitější je se ke zvířeti dostat na účinnou vzdálenost. V USA uvádí lovci z ref lexních luků, kteří neloví z posedu, že na každých 16 přiblížení, připadá jeden úlovek.

 

 

bulis


  
Podmínky používání | Prohlášení o soukromí | Copyright 2006 by Milan Pokorný | Vaše připomínky pište na support@knife.cz Powered by Progris