No bezva kluci,konečně 🙂
Těšil sem se.

Paráda! Co pověstné cukroví? A vepřovej šašlik s pepřem? Jejich kuchyně je luxusní.. Tedy alespoň v Arménské čtvrti v Jeruzalémě to byla petarda

Jsou místa, která nás kdekoliv na cestách obzvlášť zajímají, a mezi ně patří i tržnice. Dá se tam ochutnat (a případně i nakoupit) vše, co je základem místní kuchyně. V Jerevanu je největším krytým trhem nabízejícím potraviny tržnice GUM. Název GUM je pozůstatkem ze sovětských časů, kdy se touto zkratkou označovaly státní obchodní domy (Государственный универсальный магазин).

Před tržnicí jsme natrefili na chlapíka, který do Jerevanu na kole dojel z Číny a pokračoval někam dále. Moc jsme si ale bohužel nepopovídali, anglicky (rusky, německy) neuměl a my čínštinu nezvládáme.

Trh je přehledně rozdělen do různých sekcí - hned za hlavním vchodem narazíte na sušené, kandované i jinak konzervované ovoce, med, ořechy a sladkosti. Arménie je vyhlášena hlavně sušenými meruňkami a ty opravdu nemají chybu!

P. vložil tyto přílohy:

V dalších odděleních se prodává čerstvé i sušené maso (arménská basturma - sušené hovězí obalené bylinkami a kořením - na nás ale bylo maso kořeněné až moc) sýry, olivy, káva, koření a sušené byliny, čerstvé ovoce a zelenina (i nakládaná) atd. atd. Nechybí ani prodejci nabízející kromě běžných lihovin i doma vyráběný koňak (nebrat!) a ovocné pálenky - dají vám ochutnat, ale... Záleží jen na vás, zda vzorek vyhodnotíte jako pitelný a zakoupíte. Zajímavé bylo suché(!) víno z granátových jablek - barva úžasná, v chuti trochu nakyslé. Sýry byly většinou ovčí nebo kozí, byly výrazně cítit podle jejich původu a navíc byly i dost slané. Z našeho pohledu (chuti) nic moc...

P. vložil tyto přílohy:

Co jsem nepochopil a bohužel ani neochutnal (začalo mě to mrzet sotva jsme z tržnice odešli) byly naložené(!) prasečí nožičky, uši, slepičí a kohoutí hřebínky, pařáty. Paní nám to nabízela se slovy, že „kolagen“... To chápu. Ale v čem to sakra bylo naložené, že se to nezkazí???

P. vložil tyto přílohy:

Tržnici jsme navštívili dvakrát, jednou dopoledne a pak i později a pokaždé byla (kromě prodejců) prakticky prázdná. Chyběli místní, kteří by tam nakupovali, žádný život, ruch. Vysoké ceny? Určitě. Celý GUM tak připomínal spíše atrakci pro turisty... Ale barevné to bylo, za návštěvu GUM stojí. Obzvlášť když je hned vedle hospoda, kde připravují výborný vepřový šašlik a mají točené pivo!

Jo, jak zmínil Želva, vepřový šašlik nemá chybu, maso se předem nenakládá do oleje či marinády, ani se moc nekoření - aby zůstala zachována jeho chuť. Je to čerstvé a výborné!

P. vložil tyto přílohy:

Petře díky za reportáž!
Sakra a u nás ty slepičí pařátky prostě neseženeš, potřeboval jsem je do ramenu.....

. Ale v čem to sakra bylo naložené, že se to nezkazí???[/quote]

základem je vinný ocet, pak koření atd...

Díky za bezva report👍

Ocet mě také napadl, Měl jsem to ochutnat...

Nejake paratky dovezl kolega z Ciny, no popravde nebudu tvrdit, ze bych to musel mit znovu...
Diky za paradni fotky

Jerevanská dětská (pionýrská) železnice o délce 2,1 kilometru byla vybudována a otevřena v roce 1937 v rokli říčky Hrazdan, protékající Jerevanem. Původně se jednalo o vzdělávací instituci, kde se děti se zájmem o železniční dopravu mohli učit železničním profesím. V době rozpadu SSSR existovalo v zemi 52 dětských železnic. A další byly v zemích východního bloku. Od roku 1956 až do dnešních dnů funguje třeba „Košická detská historická železnica“, která měla sloužit pro výuku mladých železničářů a zároveň jako turistická pionýrská železnice. Byla tehdy první svého druhu v Československu.

V Jerevanu se dne 22. dubna 1936 během subotniku v městském parku na levém břehu Hrazdanu za účasti více než 10 tisíc komsomolců a pionýrů konala slavnost, při které byl položen základní kámen hlavního nádraží Hayrenik. Plán a původní dřevěná budova byly navrženy architektem Mikaelem Mazmanyanem. Současnou budovu navrhli a postavili architekt Goar Grigoryan a Babken Sedrak Hakobyan na konci 40. let 20. století. Od 90´let 20. stol. byla železnice provozována jako atrakce ve spojení se zábavním parkem.

V dubnu 2024 oznámil ruský holding „RID“, pověřený obnovením železnice, své rozhodnutí opustit projekt s odkazem na nedostatečnou spolupráci ze strany místních úřadů. Železnice byla uzavřena v červenci téhož roku, vše se rychle rozpadá a park pustne... Což v Jerevanu není ničím neobvyklým - ve městě můžete narazit a starou, neudržovanou zástavbu, ale i nedostavěné budovy a projekty, které byly opuštěny a jen těžko je někdo dá v budoucnu dohromady.

P. vložil tyto přílohy:

Rokle říčky Hrazdan a most Vítězství, který spojuje severní a západní oblasti města s centrem. Hlavní část mostu je trojitá oblouková, celková délka 200 metrů, šířka 25 m, výška 34 m. Je postaven z monolitického železobetonu. Oblouky jsou obloženy hladkým čedičem, podpěry a hrany hrubě otesaným. Oficiální otevření se konalo 25. listopadu 1945 a na stavbě pracovali váleční zajatci z „Koalice ochotných“, jejichž Drang nach Osten skončil porážkou v bitvě o Stalingrad (1943).

Na jedné straně mostu stojí budovy destilérky Yerevan Brandy Company, založené v roce 1887 a používající značku Ararat. V červnu 1998 vláda Arménie podnik prodala francouzské společnosti Pernod Ricard. Naproti je destilérka brandy Noy (firma založena 1877), patřící arménskému podnikateli Gagiku Kolyayi Tsarukyanovi.

P. vložil tyto přílohy:

Pěkný most, předpokládám, že říčka Hrazdan teče až úplně dole v rokli, copak je ten kanál nebo náhon na fotce s mostem, podařilo se ti to zjistit?

Rokle je opravdu hluboká se strmými srázy a z města je celkem problém se dolů dostat tak, aby si člověk moc nezašel. Ke kanálu / náhonu nic nemám...

Nedaleko budovy hlavního nádraží dětské železnice se nachází vchod do tunelů spojujících park v rokli říčky Hrazdan s centrem města.

Architekt Alexander Tamanyan naplánoval dva souběžné tunely o délce 400 metrů, dokončené v roce 1936, kterými projížděly autobusy dopravující děti k železnici. V současné době je jeden z nich trvale uzavřen a druhý slouží jako průchod pro pěší. Před lety byl rekonstruován, ale když vidíte jeho obložení na mnoha místech vyboulené dovnitř, máte neodbytný pocit, že to nebude dlouho trvat a skončí to závalem...

P. vložil tyto přílohy:

Mezi portály tunelů na straně od Hrazdanu byla v roce 1994 umístěna více jak tři metry dlouhá socha kavkazského leoparda, vytvořená z tufu sochařem W. Petrosjanem.

Přírodovědci se domnívali, že tahle šelma byla vyhubena někdy v 60´letech 20. stol. Před dvaceti lety (2003) ale výzkumy ukázaly, že toto zvíře stále přežívá v bývalých sovětských republikách v Arménii, Gruzii a Ázerbájdžánu. V té době se jednalo o cca 20 kusů. V samotné Arménii (rok 2013) se stále potuluje pouze 3 – 5 leopardů (někteří z nich jsou stěhovaví). Každý panter potřebuje stanoviště o rozloze přibližně 18 000 až 25 000 hektarů a jejich populace byly zdecimovány pytláctvím a degradací stanovišť způsobenou pastvou dobytka, sběrem rostlin a odlesňováním (+ válka o Karabach a uzavření hranic).

P. vložil tyto přílohy:

Památník a muzeum genocidy na vrcholu kopce Tsitsernakaberd, odkud můžete přehlédnout celý Jerevan, by měl navštívit každý, kdo chce porozumět arménské historii a pochopit proč tolik Arménů žije mimo svoji vlast, rozptýleno po celém světě. Není to zrovna nejveselejší místo...

Kruhový památník se skládá z dvanácti desek, které poukazují na 12 tureckých provincií, které byly až do první světové války obývány Armény.

V jeho středu hoří věčný oheň na památku 1,5 milionu Arménů, které v letech 1915 až 1923 osmanští Turci systematicky vyvraždili. Opodál stojí muzeum, dokumentující tureckou genocidu Arménů. Bylo slavnostně otevřeno v roce 1995 u příležitosti 80. výročí tragických událostí.

P. vložil tyto přílohy:

V červnu roku 2016 německý Spolkový sněm označil masakry Arménů organizované Osmanskou říší v roce 1915 za genocidu. Schválená rezoluce přiznává, že svůj díl odpovědnosti za tehdejší události neslo i Německo jako spojenec Osmanské říše, které o masakrech vědělo, ale nezasáhlo proti nim. Poslanci zdůraznili, že rezoluce neznamená obviňování současné turecké vlády. Ankara se předem proti označení událostí z roku 1915 za genocidu důrazně ohradila.

Jednání Spolkového sněmu sledovala v galerii pro hosty velká skupina Arménů, kteří po hlasování zdvihli papíry s nápisem „děkujeme“.

V České republice masakry Arménů Turky genocidou jako první nazval prezident Miloš Zeman v roce 2014. Následovala Poslanecká sněmovna (2017) a Senát (2020).

Genocida Arménů žijících v Turecku začala již v době Abdul Hamida II. v r. 1895 v podobě navazujících pogromů a vyústila v období první světové války v jednolitý proces, v němž není třeba rozlišovat etnickou čistku a genocidu. Oba jevy jsou neoddělitelně spjaty a jsou takto celosvětově pojímány. Abdul Hamid nestačil rozvinout akci na území celé země. Pogromy v letech 1895 – 1908 byly počátečním stádiem vyvražďování národa, který dále rozvinuli mladoturci, poté, co zorganizovali formy státní moci. Arménská genocida byla první plánovanou a organizovanou snahou o vyhlazení národa v dějinách moderního lidstva.

ZDROJ: Arménská genocida (magisterská diplomová práce), Bc. Filip Novák, 2008

P. vložil tyto přílohy:

Je Arménie prvním křesťanským státem na světě? Někteří západní historici to zpochybňují a odkazují na rok 313, na souvislost s Milánským ediktem, v němž spolucísaři Konstantin Veliký a Licinius prohlásili křesťanství za státem uznávané a tolerované náboženství. Arménští historici ale tvrdí, že v roce 301 se začal stavět chrám v Ečmiadzinu. Tehdy arménský král Tridates III. prohlásil křesťanství za státní náboženství. 0všem písemné doklady prakticky neexistují...

P. vložil tyto přílohy:

Katedrála svatého Řehoře Osvětitele v Jerevanu je největší katedrálou Arménské apoštolské církve. Spolu s Katedrálou Nejsvětější Trojice v Tbilisi je zároveň největší církevní stavbou na jižním Kavkaze. Katedrála byla vystavěna v letech 1997–2001 a její posvěcení bylo součástí oslav 1700 let od prohlášení křesťanství státním náboženstvím v Arménii.

Je to strohá, hranatá betonová stavba, obložená světlým tufem. Vnitřní prostory katedrály i dvou přiléhajících kaplí jsou téměř bez výzdoby a relativně tmavé. Barevné vitráže oken, jak je známe z našich kostelů, zde chybí. Katedrála na návštěvníka určitě zapůsobí svojí velikostí, ale shodli jsme se na tom, že v ní něco (někdo?) chybí...

P. vložil tyto přílohy: