Dovolím si zde položit otázku, jaká je praktická zkušenost s užíváním pevných nožů s koženou rukojetí, jestli se jeví lepší nějaké přírodní zpracování, nebo vyztužení kůže epoxidy.
Nebo jestli někdo nemá opravdu starou kudlu na který by bylo vidět, co to udělá po letech.
Popřípadě vaše recepty na impregnaci a jak se osvědčily. Díky za názory a postřehy, snad to obohatí všechny zde přítomné.

A me by navic zajimalo, jestli je vhodne k sobe krouzky slepovat, nebo jen seskladat a spolehat na to, ze drzi tlakem patky noze.

Na obrázcích (lepší bohužel nemám) je nůž stárý více jak 50 let. Kožené proužky nejsou lepené, rukojeť se dá rozebírat a kožené proužky jednotlivě sundat. Nůž zažil opravdu hodně ale kožené proužky na sebe pasují pořád dobře i když nejsou staženy zezadu hlavicí. Na to jestli je lepit nebo ne mám tento názor (možná mně zkušenější nožíří opraví): Nelepené proužky kůže musí být přesně opracované aby na sebe dosedly bez mezer (taky záleží jak fest jsou staženy hlavicí), ručka se mi zdá ale oproti slepované měkčí a pružněšjší (lépe absorbuje nárazy). Lepené proužky snesou větší nepřesnosti ve zpracování (mezery vyplní epoxid) ale ručka je oproti nelepené tvrdší.

Krabat vložil tyto přílohy:

Zkušenosti dobré. Prakticky každý, který jsem měl v ruce, se dobře držel.
Silné kousky tvrdší kůže lze prokládat kůží měkčí. spasování je přesnější.
U lepených dám přednost klihové vodě, ševcovskému popu, chemoprénu, nebo nějakému lepidlu na obuv. jen trošku.. Lepidlo nemá vyplnit mezery, ale zabránit posunu kroužků vůči sobě.

Cenou za příjemnou práci, je trošku větší váha a kůže hůř snáší ropné produkty a zaprasené ruce obecně.

Kroužky musí být vždycky stažené hlavicí..časem se omatlávaj lepidlama ručky kvůli poškození nebo seschnutí kůže..viděl jsem druhoválečný kudly v IA stavu bez lepení a i po šedesáti letech je vše v cajku..Kůže velice kvalitní, lisovaná nebo řemenová (dobrá je z nových řemenic)musí být před montáží totálně vyschlá, nenapuštěná ničím..Dobrý je jí skladovat v suchu v bedýnce kde je solný lapač vlhkosti..Před montáží namočit lihem a nechat vyschnout na topení do tvrda..Kůže se pak při nasávání vlhkosti a mastnoty už jen rozpíná..Finální povrch a "buřtíky" se řeší lehkým potřením tmavým šelakem a jeho odbroušením..Epoxidem napuštěná kůže už není kůže ale "mikarta" zmizí tedy možnost zdrsnění uklouzaného povrchu třeba hrstí písku..Ve výborné přilnavosti k ruce je výhoda kožených rukojetí...

To je fakt. Já musel po sestavení na hrubo, čekat na proschnutí(zase to líp sedlo k trnu), dotáhnout a pak teprve dodělat. Ta sůl je dobrý nápad.

Jistě to záleží i na velikosti a profilu trnu čepele, aby se ručka, byť slepená, neprotočila.*)
Používám obě varianty, prolepenou epoxidem i přírodní variantu, každá má něco do sebe, chtěl jsem zjistit, co je lepší podle názoru většiny, a především podle zkušeností, nebo jak vypadají hodně staré kudly tohoto typu. kdysi jsem se setkal s katanou, která měla ručku vymačkanou do tvaru úchopu majitele, a tam je použité, i když měkké, přece jen dřevo. Jak jsou na tom s deformacemi po dlouhodobém použití kožené ručky?

*) - to je i problém některých ,,rychlých" nožířů, kudla za den hotová, do ručky vyvrtat díru, trn zalepit epoxy a je kudla. Jenže to časem povolí a točí se to kolem osy...

Koženou ručku jsem na kudlu dodělával a dlouho a poměrně intenzivně používal. Kůži jsem použil velmi starou - nepoužitá podrážka na nějakou botu, z pozůstalosti mého prapradědka ševce. Tedy uschlá, a hlavně silná skoro 4mm. Jednotlivé plátky jsem k sobě nelepil, vše bylo poskládáno a staženo šroubem v duralové hlavici. Tady ale je důležité, aby hlavice měla dilatační spáru a šlo to utáhnout fest a případně opakovaně. Taky je dobré, když má trn výrazný obdélníkový průřez a plátky jsou na tento průřez přesně napasovány a doklepávány jeden po druhém. Mezi kožené plátky nedoporučuju nic vkládat. Sice plátek fíbru, mosazi nebo kosti vypadá efektně, ale s ostatními se nespojí. Po vyhotovení a finální úpravě jsem ručku ještě několik hodin máčel v horké lněné fermeži, ta se do kůže nacucala, plátky se roztáhly a zřejmě ještě více spojili. Za celou dobu užívání jsem neměl potřebu povrch upravovat.

fermež není dobré řešení, i dřevo zpevní jen dočasně..po pár letech se struktura materiálu začne rozkládat, rychleji než přirozenou cestou...finální impregnace jen slabý potěr šelakem..mastnota z rukou pak vykoná své dílo...dobré je kroužky nalisovat svorkou přes svěrák, stáhnout totálně na krev nebo pomocí matice podložek a závitu dočasně navařeného na konec trnu, nechat přes noc a druhý den přidat ještě slabý plátek....lihem propláchnout i kvůli vlhkosti ze vzduchu, ačkoliv se zdá že je kůže suchá, má vlhkost prostředí v kterém je...výsledek je stoprocentní a spolehlivý..

Já to někdy dělám tak, že každej jednotlivej kousek kůže napasuji na trn, pak zase sundám a na kovadlině kladivem přes sedlík trochu sklepnu - namačkám tak do ručky mnohem víc kousků kůže a přijde mi to takový pevnější a líp to sedí, protože se tím i trochu zmenší díra na trn, takže jednotlivý kousky musím na sebe doklepávat přes kousek dřívka, nebo kovovou kostku. Mezi jednotlivý kusy máznu trochu chemoprenu.

Na vysušení kůže se dá použít i nasycený roztok jedlé sody - myslím si že je to šetrnější ke kůži než ten líh.

[quote=želva]fermež není dobré řešení, i dřevo zpevní jen dočasně..po pár letech se struktura materiálu začne rozkládat, rychleji než přirozenou cestou...

Ujišťuju tě, že jedna z mých kánoí, prvorepublikový kousek, vnitřek od počátku ošetřovaný pouze nátěrem horké lněné fermeže, rozhodně nevykazuje žádný známky rozkladu struktury materiálu
Ovšem kůže může být jiný případ. Asi se shodneme na tom, že konstrukce tohodle nože umožňuje celou ručku rozdělat. Strukturálně rozložený kroužky vyhodit a udělat nový. Kdyby k tomu nedej bože za šest a půl lidskýho života došlo.

Zatím mají všichni shodně kladné zkušenosti a názory. Je na tom někdo opačně, nemá koženou ručku rád, nebo má špatnou zkušenost ?

Mám s ručkama z kůže nejlepší zkušenosti, teda jako uživatel, samozřejmě . Zmiňovanou fermež mě kdysi radil Honza Hofman z Hluboké na ošetřování - čas od času lehce omatlat, že nerozšiřuje póry. Ikdyž on sám to prvotní ošetření dělá něčím jiným a ta fermež je jen na údržbu. Myslím, že když kůži napustíš eposidem a ten ztvrdne, není to úplně ono, přijdeš tím o takovej ten pocit "náznaku měkkosti" na omak a to je na kůži právě super.

Pozor po krájení uzeného,slaniny špekuz nebo jiného masného výrobku jehož mastnotu otřete právě do té kůže pro impregnaci to moc dlouho neodolává psímu chrupu.(zkušenost jednoho mého zákazníka)
PS:osobně považuji kožené rukojeti za jedny z nejlepších a rozhodně nejpříjemnější.

Ja mám len pozitívne skúsenosti. Robil som nejaké rúčky, žiadne lepenie len tŕň. Tŕň bolo ploché pokračovanie čepele a závit bol len na konci na hlavicu. Takže žiadne pretáčanie plátkov kože nehrozilo.

Gofi vložil tyto přílohy:

Já kožených rukojetí dříve pár vyrobil. Dělal jsem je na obdélníkový trn, vyrobil si obdélníkový sekáč o třetinu menší, než trn, a sekal podložky. Stáhl jsem to tak, že jsem čepel dal do svěráku, a nabouchal to tam přes kovovou podložku, každý kroužek trochu mázlý Herkulesem. Hlavici jsem měl jako má ka-bar, trn skrz, a napříč ní kolík. Jen tu inpregnaci jsem nějak asi nezvlád, prostě jsem to napustil včelím voskem za tepla nad radiátorem, a zaleštil. Jen mi u toho kapku vadí, že mi ta ručka potom přijde taková těžší.

Ahoj !!!
Tohle je nůž, který můj tatínek dostal když mu bylo 9 let (v r 1939). Používal ho celý svůj život a co pamatuji, tak jej maminka užívala běžně i v kuchyni a bez problémů vydržel po celá léta máčení v dřezu. Jo, a ty místní stopy poškození kůže, to je od horké plotny, je to spálené...
Jeden z mých prvních nožů byl také s rukojetí z kroužků kůže a nelepeno ani neimpregnováno (po 35 letech užívání) nenese -kromě změny barvy- stopy po opotřebení.
Willie

Willie vložil tyto přílohy:

Mě takhle zfleku teoreticky napadá, že kůže může plesnivět, můžou se do ní vymačkat drážky nebo vruby, je trochu těžká a může zadržovat vlhkost a způsobovat tak korozi trnu.

To je nádhera. Až dojemné, řekl bych, snad se mi nikdo nebude smát....