Předesílám, že nejsem žádný odborník. Nedávno mě zasvětil kamarád, který se tím dost zabývá a já jsem mu pomáhal s výrobou ocílek. Musím říct, že mě to dost zaujalo.
Tak k těm zubům. Jiskru neháže pazourek, ale ocílka. Jak po její ploše hrana pazourku jede, odebírá miniaturní šponku, která se třením rozžhaví. Šponka musí být dost velká, aby udržela žár (správná se prý pozná tak, že ze stoje dopadne až na zem) a ocílka co nejtvrdší, aby se šponka dost rozžhavila. Fascinující mi na tom připadá to, že stačí jediná dobrá jiskra.
No a právě mi není dost jasné, jak tohle koresponduje se zuby. Nikdy jsem o nic zubatého křesat nezkoušel, tak nevím, možná se pletu. Ale selským rozumem se mi zdá, že hrana pazourku se musí o zub zachytit a v lepším případě zastavit (takže jiskru nehodí - je potřeba naopak dlouhý tah, aby byla šponka co největší), v horším vyštípne. Výhody nějak nevidím žádné.
Jinak máš pravdu, je potřeba i další příslušenství - kromě pazourku ještě troud a něco na rozfoukání. Jako troud se používá zuhelnatělý bavlněný hadr, ale posloužilo by i suché ztrouchnivělé dřevo - budiž, to se dá v lese najít, když předtím měsíc nepršelo . Na rozfoukání je nejlepší lipové lýko...
Se zkušenostmi je to o něco jednodušší než u tření dřev, do toho křesání se dostaneš docela rychle.
Ale hlavně - jasně, je skvělé si to vyzkoušet, skvělý je pocit, že to umím, ale praktické využití na noži??? Když se budu snažit o "přežití" v evropských podmínkách, t.j. maximálně několik dnů až týdnů mimo civilizaci, s tím, že tato je dosažitelná max. do 2 dnů, vezmu si zapalovač nebo radši dva až tři. No a kdybych se chystal spadnout s letadlem do tropické džungle a připravoval si balíček na přežití, tak si tam přibalím křesadlo hořčíkové. Nemluvě o tom, že ten nůž bych si do letadla stejně nemohl vzít.
Já vím, někdy jsem pragmatický, až to bolí .

Ja mám výbornú skúsenosť s brezovou korou(jako troud). Urobím z tých bielych šupiek chumáč a to sa chytí a horí výborne.

Ja mám výbornú skúsenosť s brezovou korou(jako troud). Urobím z tých bielych šupiek chumáč a to sa chytí a horí výborne.

Ja mám výbornú skúsenosť s brezovou korou(jako troud). Urobím z tých bielych šupiek chumáč a to sa chytí a horí výborne.

Sorry za to množstvo rovnakých príspevkov, ale nejak to haprovalo, tak som to odoslal viackrát.

...

Bohužel nemám takové zkušenosti s rozděláváním ohně křesáním abych mohl podávat zasvěcené informace. Křesat jsme křesal, ale pro chabé výsledky jsem se vrátil zpět k třením dřev. My jsme měli ocílku udělanou ze staršího jemného pilníku. Hezky udělanou s držátkem - jisker lítalo spousta, ale taková která by rozžhavila plátno nebo troud žádná. Děkuji Pikemu za informaci o hladké ocílce – až se k ní dostanu hned jí opravím a budu zkoušet dále. Chtěl bych se to naučit.
Moc toho nevím o vhodných kamenech na křesání – asi nejdoporučovanější je pazourek, ale ten asi v lese jen tak nenajdu. Takže jaký jiný? Nějaký druh křemene?

Teď bych rád napsal co se podařilo kamarádovy.
Čekal v lese na vlak a jelikož je to silný kuřák a neměl sirky a blízkosti ani živáček rozhodl se že si vyvrtí oheň. Měl nůž a kaničky od bot a dlouhodobé zkušenosti. Za hodinu a půl se mu to podařilo. Udělat luk není problém, trošku problém je připravit prkýnko a „vrtidlo“ – v našem případě dokonale suchá lípa – osvědčila se nejlépe – naopak nejhorší byl smrk s borovicí – mají hodně smoly a díky tomu špatné tření. Najít vhodný kámen s prohlubní na držení vrtidla ze shora taky zvládnul. Pak najít vhodný troud. A něco velice drobného na podpal. Jako troud používáme ztrouchnivělé co nejtvrdší dřevo – dub, buk, švestku, jabloň. Na podpal jsme používaly roztřepené konopné lano – ty žmolky jsou možná něco podobného  jenom jich musí být hodně - nebo jsme používaly jehličí z borovice vejmutovky – dlouhé jemné prosmolené no a pak droboulinké smrkové chrastí. No a nakonec tak dvouminutové tahání za luk s tlačením shora a pak až se pořádně zapotíte a zadýcháte dvouminutové rozfoukávání ohně při kterém kouř jde všude kolem a hlavně na vás. Při předchozí námaze a hlubokých nádechách fakt lahůdka.
Odměnou je vám ale ČISTÝ OHEŇ a to za to stojí.
Všechny materiály musí být dokonale suché. Jiskra se taky vždycky nepovede a tak znova opakování vrcení. Hodně zkušeností a praxe – v prkýnku se musí udělat díra s drážkou kterou odpadává rozžhavený zuhelnatělý vyvrcený prášek z kterého vznikne jiskra. Také je potřeba vhodná podložka pod prkýnko ideální je vyrobená nouzově postačí třeba rovná kůra.
Taky jakákoliv tkanička od bot nebude to nejlepší – nesmí se jen tak přetrhnout – vše je nutné vyzkoušet.
Nikdy jsme to jen tak bez připravených pomůcek nezkoušel, ale myslím si že bych to taky zvládnul – alespoň si nechávám tu iluzi.

No, já fakt nechci, abychom byli ve při , jestli ti to zubaté křesání funguje, tak proč ne. Já vycházím z toho, že na rozdělání ohně opravdu není potřeba vodopád drobných jiskřiček, stačí úplně jedna, ale musí být pořádná.

Jo a ten habrajz z kapes je taky docela dobrý tip, akorát že rozděláš oheň jednou a pak zase půl roku čekáš, až se ti tam nastřádá .

Běžné, pohodlné, prostředky pro rozdělání ohně (zápalky, zapalovač) mají jednu společnou nevýhodu: po namočení nefungují. Kromě toho se v žáru samy zapalují. Bohužel, v přírodě se namočení člověk těžko vyhne. Pro ten případ je dobré mít s sebou něco, čím lze rozdělat oheň i v mokru. Ono i ty sirky je dobré nosit aspoň v krabičce od filmu (dobré jsou tzv. Kovbojské zápalky, které nepotřebují škrtátko), k dostání jsou i vodotěsné zapalovače - např. Silva Helios.
Rozdělávání ohně křesáním je za těchto okolností tak trochu frajeřina, to uznávám. Jenže dnešní křesadlo je malé, lehké a vydrží celý život. Kdo to s ním umí, má oheň zajištěn kdekoli a kdykoli.

Křesadla:
Úplně nejlepší jsou ferrocerové tyčinky švédské firmy Firesteel - viz obrázek. Pokus si ji budete pořizovat nešetřete, zavrhněte levnější červenou a kupte si dražší černou (armádní provedení). Rozdíl v ceně není tak velký a trvanlivost i déšť jisker jsou větší. Jiskry jsou velké a žhavé, s dobře připraveným troudem stačí většinou jedno křísnutí. Tyčinka koroduje a je proto dobré ji při větším oškrábání natřít třeba lakem na nehty. Hodně komerčně vyráběných "nožů na přežití" už má v pochvě tunýlek na Firesteel.
Američané používají magnéziové kostky s křesacím kamínkem po jedné straně, které jsou také dobré - základ troudu je hned po ruce v podobě nastrouhaných hořčíkových hoblin s vysokou teplotou hoření. Strouháním však kostka ubývá a moc dlouho tedy nevydrží.

Troud:
Zkrátka vše snadno hořlavé a suché. Prodávají se třeba speciální piliny ze stromů nasáklých hořlavou pryskyřicí, ale třeba rozcupovaná vata udělá podobnou službu. Troud v podobě malého ptačího hnízda uložte na nějakou podložku, kus kůry nebo štěpinu dřeva, aby bylo možné jej zvednout a foukat do něj. Že je nutné mít připravené palivo na rozhoření (suché chrastí, slámu, tenké větévky apod.), je jistě samozřejmé.

Křesání:
Samozřejmě nekřesáme ostřím, ale horní hranou čepele (je-li dost ostrá), nebo horním falešným ostřím nožů typu Bowie. Nůž držíme co nejpevněji a zespodu pod ním energicky trhneme křesací tyčinkou tak, aby jiskry dopadly do troudu. Zubaté ostří nože se k tomu moc nehodí, o něco lepší je hřbetní pilka. Křesat jde ale třeba kouskem pilky na železo - samozřejmě tak, že ostřím jedeme podél tyčinky, neřežeme ji. Schovejte se před větrem a buďte připraveni doutnající troud opatrně zblízka rozfoukat.

Rozdělávat oheň třením dřev je podle mých zkušeností rasovina a sáhnul bych k němu opravdu jen kdyby šlo o život. Vím, že v kurzech americké námořní pěchoty se to učí povinně a všichni na to nepokrytě nadávají, protože teprve když to předvedou instruktorovi, dostanou pro zbytek kurzu Firesteel. Podobně Ray Mears učí ve svých kurzech křesání ocílkou ze 17. století o kámen - obykle se to nepodaří nikomu kromě něj. Romantika je romantika, ale zima je zima...

A já si zase myslím, že i ten nejobyčejnější zapalovač je proti vlhkosti neskonale odolnější než jakýkoliv přírodní troud. Hořčíková kostka, to je samozřejmě něco jiného.
A o té námořní pěchotě - tak nevím, myslel jsem, že jsou šikovnější. Pokud máš dobrou soupravu - nemyslím nějakou hypermoderní, klasika ocílka + pazourek + troud + rozfoukávadlo - a dáš ji do ruky někomu, kdo to v životě nedělal, předvedeš mu, co a jak, tak, pokud nemá obě ruce levé, má oheň nejpozději do deseti minut. Zkušenému stačí bohatě půl minuty.

jo tu tyčku dole mám a musím potvrdit, že je fakt dost dobrá

jako troud pak taky používám nejčastěji vatu (vlastníci lékarniček mohou využít např. tu z obvazů) anebo když není a je ta správná roční doba, tak takový to chmýří ze stromů či bodláků ev. jiných rostlin

zapalovače nedoporučuju - benzínové vysychají a většina plynových jsou klumprty, jejichž křesadlo se rozbije pohledem - a samozřejmě v tu nejnevhodnější dobu (a navíc ve velkém teple, např. ve vozidle, rády explodují)

nejlepší je mít sirky a škrkátko v suchu - např. v takovým tom pouzdře od negativů a k tomu tam přidat i trošku vaty no a pak není špatný pro tvrdej survival mít tu tyčku, eventuelně lupu (ta je super účinná - sice jen za pěkného počasí, ale v tvrdým survivalu se musíte naučit oheň udržovat či přenášet - např. v mechu)

btw: a taky si k těm sirkám můžete ještě nadrobit na dno PEPO

ještě k té pragmatičnosti - řekni to těm v New Orleansu
(základ survivalisty - nikdy nevíš do čeho se dostaneš, i když sedíš doma v křesle )

Ja osobne vlastnim tu horcikovu tycinku sice som s nou robil ohen asi len 5 krat ale z toho 2 razy fakt v blate a vode afungovalo to celkom dobre.
A ad brezova kora ... to snad najidealnejsi material na podpal v nasich podmienkach a fakt hori aj ked nanu prsi 2 tyzdne v kuse.

gespa - co nasurvivujes kdyz je kolem tebe metr a pul vody?
to pak nejlepsi survival vykon predvedli ty rabujici gangy

Tá kora akosom už hovoril, aj ja to používam, síce nie často, ale funguje vždy!Nepoznám lepší matroš u nás.Lepšia než papier, alebo čokoľvek iné.

no správný survivalista má doma batoh a v něm (kromě jiných věcí) zásobu jídla min. na čtyři dny

jinak samozřejmě i s vodou v okolí je na tom pořád líp člověk s poznatky ze survivalu než člověk totálně nepřipravený, spoléhající se na to, že je přeci doma v křesle a tam se mu nic takovýho stát nemůže

s těmi gangy je to krapet horší, tam už je ti survival stejně platnej jako mrtvýmu zimník, to je fakt - ale to je taky už fighting a ne survival - a dokud máš koho rubat, tak je fighting pro přežití určitě účinější než survival, ale na to musíš mít hodně agresivní náturu a kulomet - a já nemám ani jedno a tak mi zbývá jen ten survival (což je pořád lepší nežli se jen ujišťovat představou, že se mi doma či v "civilizovaném" světě nemůže stát nic, kde bych eventuelně ten survival využil a tak je zbytečný se tím vůbec zabývat)

Z vlastní zkušenosti - nosím hořčíkový bloček a tím to jde dobře, ale raději mám zapalovač... Kovbojské nebo jiné sirky jsem si natřel bezbarvým lakem (zaponovým, ale na nehty se dá taky použít) a nezvlhnou. Jako troud funguje vata - pánové, do výbavy na přežití patří nejen prezervativ (na vodu, ne na to, co myslíte), ale taky dámský tampon - to je hafo vaty v malém prostoru.

k tomu laku na sirky - svého času se to dělávalo normálně teplým voskem na hlavičku sirky - před použitím se vosk nehtem seškrábnul a už se jelo...

jinak o výhodách šprcky a tampónu pro survival netřeba pochybovat...

Jo, tohle všechno nás učili. Do prezervativu lze vodotěsně zabalit spoustu malých věcí, navléknutý na hlaveň zachrání zbraň před blátem a nečistotou, tři prezervativy navečené na palec, ukazováček a prostředník nahradí chirurgickou rukavici...
Není nad mnohoúčelové věci. Britové takhle s sebou všude tahaji ampulku s hypermanganem. Do růžova naředěný ho používají na dezinfekci vody, do červena jako kloktadlo, do fialova jako dezinfekci (na nohy), v zimě s ním značkují sníh, smíchaný s hliníkovými pilinami hoří jako blázen. Na blbinu vážící pár gramů docela dobré.

...