|
|
|
Cold Steel versus Fällkniven – dva rovnocenní partneři
|
Zrzavý Orm a Galil pro nás tentokrát připravili test tří nožů pro běžné použití v přírodě - Fällkniven F1, ColdSteel Master Hunter San Mai III a Fällkniven S1...
|
|
Nevím, zda pravidelně se opakující debata o kvalitě produkce firmy Chladná Ocel souvisí s jarní únavou, nebo podzimní nostalgií, nicméně jádrem sporu bývá vždy kromě účelové reklamy také poměr cena/výkon (mnohým připadá cena vysoká a výkon průměrný). Proto jsme se rozhodli se blíže podívat na nejnovější produkt firmy, laminovanou ocel SanMai III vyrobenou z VG1 na středu a 420 po stranách. Toto řešení není až tak neznámé, několik let ho už používá švédská firma Fällkniven (na středu s VG-10). Aby bylo srovnání rovnocenné, postavili jsme vedle sebe modely, které lze považovat za alternativní, a to jak cenově, tak použitím. Hodně populární je univerzální model Cold Steel Master Hunter, který je ideální jak pro běžné venkovní použití (outdoor), tak pro zpracování ryb či zvěřiny, a v případě nouze zastane i méně běžné „silové“ aktivity (tloušťka laminované čepele nás nenechává na pochybách, že i ta stupačka by nebyl žádný problém). Jako dvojníka tohoto nože jsem vždy považoval model Fällkniven F1, až do chvíle, kdy jsem je položil vedle sebe. Master Hunter je ale o něco větší, takže nakonec jsme do testu zařadili i model Fällkniven S1, čímž se nám ale změnilo původní zadání „zhodnotit, který nůž je lepší“ na jejich srovnání doplňkové (Master Hunter totiž přímo nekonkuruje ani F1, ani S1, ale naopak tyto dva modely spíše doplňuje).
Foto 1: Trojice testovaných nožů – Fällkniven F1, ColdSteel Master Hunter San Mai III a Fällkniven S1.
Výsledky testu řezivosti tlakem na korkový špunt. Pro srovnání: Spyderco Endura 8 kg + 0 cm, kvalita A; Victorinox 10 kg + 0 cm, kvalita A/B.
| Model |
Délka a síla čepele |
Hmotnost |
Řezání tlakem |
Kvalita řezu |
Bodání (strana) |
|
Fällkniven F1
|
10-21,5 cm, 4,5 mm
|
150 g
|
8 kg + 0 cm
|
A
|
328
|
|
Fällkniven S1
|
13-24,5 cm, 5 mm
|
190 g
|
11 kg + 0 cm
|
B
|
|
|
CS Master Hunter
|
11,5-23 cm, 4,8 mm
|
172 g
|
7-8 kg + 0 cm
|
A
|
308
|
|
Kizlyar Stěrch
|
12-24,5 cm, 3,5 mm
|
180 g
|
6 kg + 0 cm
|
A
|
204
|
Fällkniven F1 a S1
Předesíláme, že jsme oba příznivci této skandinávské značky, přesto se na ní pokusíme podívat kritickým pohledem. Historie F1 sahá do 70. let, kdy byl tento model vyvinut pro potřeby armádního letectva. Vlastně je to nůž tvarově velmi konzervativní, oblečený do slušivého moderního kabátu. Díky nasazení v krutých severských podmínkách, kdy ocel ztrácela pružnost a praskala, byl materiál inovován a začal se používat třívrstvý laminát. Firemní testy ukazují vyšší odolnost těchto čepelí proti původním. Thermorunová ručka je velmi tvrdá a s nožem působí naprosto kompaktním dojmem, přesto nám na úchop připadala malá, a raději jsme oba volili větší model S1 s mohutnější rukojetí (hodnoty velikosti a hmotnosti zachycuje tabulka). Záštita je minimalizovaná, nicméně svou funkci plní. Zajímavostí u Fällknivenu je zůžený full-tang procházející celou ručkou, na zadní části vystupuje ca 1 mm ven – nůž tak lze použít i jako majzlík do dřeva.
Samostatnou kapitolu zasluhují pouzdra Fällknivenu dodávaná ve čtyřech různých provedeních (kožené s chlopní, otevřené kožené, kydexové a zytelové). Ani jednomu z nás originální pouzdra nijak nepřirostla k srdci, a oba používáme jiná, nicméně z hlediska provedení je asi nejpraktičtější otevřené kožené. Zytelová pouzdra jsou pověstná tím, že v nich nože nesedí pevně a klepou se (platí pro všechny modely).
Foto 2: Srovnání velikosti (zleva) – Kizlyar Sterkh, F1, CS Master Hunter, S1
Master Hunter San Mai III
Tento nůž působí na pohled i na dotek velmi solidním dojmem. Ručka je mohutnější, ale na dotek měkčí kraton nepůsobí tak jednoznačně přesvědčivě, jako tvrdší a odolnější thermorun. Na lehčí práce je úchop velmi příjemný, nůž neklouže ani v mokré ruce. Při tvrdší práci, kdy je třeba nůž podržet opravdu pevně, aby neklouzal, se úchop stává nepříjemným, až bolestivým. Hrubé vroubkování může způsobit i puchýře (při štípání dřevěných třísek). Nicméně pocit z úchopu je věc subjektivní, každý máme trochu jinou ruku, a proto jej nelze zobecnit. Co však může být na závadu je poměrně velká gumová (ohebná) záštita, která třeba docela překáží při krájení na prkénku.
Foto 3: detail ručky
Kydexové pouzdro působí trochu laciným dojmem, nicméně umožňuje připnutí pod opasek bez nutnosti jeho rozepnutí a dále jsou možné dvě polohy a reverzní zavěšení (bez možnosti použít pojistný pásek).
Foto 4: CS master Hunter – měkká podzáštita se otvírá
Čepele
Čepele se liší výbrusem na ostří. Zatímco F1 je čistý konvex, tak CS má na ostří ca 1mm fasetu. Ta zlepšuje jeho řezné vlastnosti. S1 je v tomhle srovnání trochu hendikepovaná, protože má širší čepel, výbrus je nižší, a tudíž tupější, ve špuntovém testu proto S1 trochu za svými konkurenty zaostává.
Prodejnost
Oba nože F1 a CS nové stojí kolem 3 tisíc korun, S1 je ještě o pár stovek dražší. Traduje se, že použitý Fällkniven cenu drží, zatímco CS ji ztrácí rychleji (zdroj: eBay). Oba nože (F1, CS) jsem proto nabídl k prodeji za 2600,- Kč a čekal jsem, za jak dlouho se prodají. Nejprve přišlo několik dotazů a „testovacích“ nabídek, třetí den byly oba nože zamluvené (F1 asi o půlden dřív), a do týdne byly prodány. Na trhu je tedy o maličko vyšší poptávka po Fällknivenu, ale CS SanMai III se drží v těsném závěsu. Rozhodně nelze říct, že by použitím ztrácel na ceně.
Alternativa
Zajímavou alternativou k oběma testovaným nožům je například Kizlyar Stěrch, který je podobně velký jako Master Hunter, ale čepel je tenčí, z francouzské ocele Z50 (Hrc 55-57, C 0,5, Cr 14,5, Mo 0,7, Va 0,12%). Tento nůž má vynikající řezné vlastnosti vzhledem k plochému výbrusu. Rukojeť je plastová (elastron), bez záštity. I přes tento nedostatek se nůž velmi dobře drží a ovládá, protože materiál a ergonomie rukojeti je vynikající. Podobně jako Fällkniven má i tento model zúžený full-tang procházející skrze ručku ven.
Foto 5: alternativy – Kizlyar Enot a Sterkh
Foto 6: alternativy – Ontario RAT-5 a Fällkniven S1
Souhn, celkový dojem
Orm:
Master Hunter jsem díky akční ceně koupil jako pracovní a provozní nůž, který v sobě shrnuje to lepší jak z F1 (výbrus), tak S1 (mohutnost). F1 jsem kupoval jen a pouze pro účely doplnění tohoto testu s cílem následného odprodeje, S1 naopak se záměrem si nůž ponechat. Master Hunter je tak akorát praktický, dlouhý a velký, není těžký, má konvexní výbrus po delé šířce čepele, ručka je mohutnější, laminovaná čepel dává jistotu, že toho dost vydrží. Přesto přese všechno nakonec moje rozhodnutí dopadlo ve prospěch Fällknivenu, F1 si mne získala svou kompaktností, S1 je nůž, který zkrátka nevyvolává žádné pochybnosti. Za vynikající možnost považuji dodělání samotné čepele mikartovými či dřevěnými střenkami. Na větší štípačku holt musím mít větší nůž. Nicméně kdyby pojetí Kizlyaru bylo trochu civilnější, nemohu vyloučit, že nakonec by se stal mým osobním vítězem právě on, protože stupačku s noži běžně nedělám, a v kuchyni nemá Kizlyar konkurenci díky tenčí čepeli.
Galil:
Dá se říct, že Ormovy názory jsou v podstatě totožné s mými, proto se pokusím přihodit spíš pár osobních zkušeností a dojmů.
Začnu tvarem a stavbou. Oba nože, S1 i MasterHunter, jsou stavěné poměrně robustně, tloušťka čepele je možná i o fous větší, než by bylo nutné. Být slabší o milimetřík, mnohem příjemněji by se s nimi krájely tvrdší a křehčí materiály a úbytek pevnosti čepelí by nejspíš nebyl nijak dramatický. Nicméně ke kuchyňským pracem s mrkví a kedlubnou tyhle nože nejsou určené, takže pojďme dál. Úchop obou nožů je velmi příjemný, obvyklé nedostatky zmiňované v souvislosti s Fallknivenem jsem nijak nevnímal. Cold Steel možná dává větší pocit jistoty díky větší podzáštitě, ale ta občas docela překáží, jak vyplyne z dalších poznatků. Navíc hrubé výstupky rukojeti v kombinaci s relativně poddajným kratonem často působí dojmem, že nůž není úplně pevně usazen v dlani. Při delší těžší práci s nožem pak vznikají nepříjemné otlaky na dlaních a prstech.
Shodou okolností nám v době, kdy jsem měl k dispozici oba nože, přivezli dvě živé husy, které bylo třeba zabít, vykuchat, zbavit peří a připravit je k další úpravě. Kdo už nějakou husu mordoval, dá mi za pravdu, že je to docela pakárna. Takže dva nože, dvě husy, ideální rozdělení a celkem tři-čtyři hodinky práce přede mnou. Mord samotný je jednoduchý, podříznutí a vykrvení zvířat je hračkou a tady je třeba ocenit výbornou „ochotu řezat“ u obou nožů, peří nebylo překážkou a nože vůbec nejevily snahu po něm sjíždět. Při oddělení hlavy od těla pak díky velké ostrosti nožů čepele snadno našly cestu mezi obratli a chrupavčitými tkáněmi projížděly bez znatelných odporů.
Další a asi nejhorší fází bylo zbavit husy peří. Není to, pravda, typická „lovecká činnost“, ale udělat se to musí nůž je platným pomocníkem. Je to práce zdlouhavá, každou chybičku v ergonomii úchopu člověk dost drsně pocítí. Tady začínal mít dost navrch Fallkniven. Relativně malá rukojeť nikde netlačí a umožňuje velkou variabilitu držení, zatímco u CS dost vadila jak podzáštita, tak rukojeť samotná, právě kvůli zmiňovaným výstupkům. Poslední fáze, vykuchání a oddělení částí křídel, nohou a krku, už je přirozeným parketem obou nožů a práce s nimi je radostí. Jemná naříznutí trupu, očištění použitelných orgánů, jako jsou játra a žaludky a nakonec odseknutí částí končetin, to vše jde jak po másle. Přesto i tady má S1 lehce navrch, snáz se s ní seká díky lépe usazenému těžišti a větší délce čepele a tudíž i pádnějšímu úderu.
Oběma technokraticky konstruovaným nožům padnou spíše plastová pouzdra, než kožená. Pouzdro CS je poměrně slušně řešené, praktické, v kombinaci plastu a kordury. Zato u Fallknivenů se s pouzdry nijak zvlášť nevytáhli. Otevřené kožené pouzdro je z různých variant asi opravdu nejvhodnější, ale umožňuje prakticky jen jeden způsob nošení. Osobně jsem raději přemluvil Honzu J. a ten se opravdu vytáhl s vynikajícím, jednoduchým a velmi praktickým pouzdrem z kydexu.
Pokud jde o alternativy k oběma nožům, kromě Ormem zmiňovaného Kizlyaru (mimochodem velmi sympatický a praktický nůž) bych rád jako další možnost volby přidal model RAT 5 od firmy Ontario. Jde o poměrně robustně stavěný nůž se širokou čepelí a konstrukcí fulltang s rukojetí z micarty. Je o něco mohutnější, než oba porovnávané nože, čepel je sice o cca 0,5 cm delší, než u S1, ale vzhledem k velkému choilu je efektivní délka naopak asi o 1cm kratší. RAT 5 je od výrobce vybavena vynikajícím pouzdrem, asi nejlepším ze všech zde uvedených nožů. Jedinou drobnou výtku lze směřovat k jisté vůli čepele v plastové vložce pouzdra, to lze ale napravit dotvarováním nahřáté vložky na čepeli.
Nůž je vyráběn ve dvou verzích, z oceli D2 a uhlíkovky 1095. Jakkoliv je D2 vynikající nástrojovka, považuju uhlíkovky obecně za výborné oceli a 1095 za skvělou uhlíkovku pro slušné držení ostří, vynikající houževnatost, dobrou obrobitelnost a brousitelnost a bezkonkurenční ostrost a řezivost (Orm: což Galil vyzkoušel na vlastním palci ;-).
Autoři: Zrzavý Orm, Galil
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|