Micalova variace na Eku s H8, která má plochý výbrus a kratší čepel, ovšem tvar ručky inspiraci nezapře. Zatímco H8 je kočička, tak Micalův nůž je rafan.  

Nicméně tvar W11 mi zůstal v hlavě, a když se pak v inzerci objevila Micalova volná variace na tento nůž, váhal jsem jen chvíli. Vypravil jsem se na osobní obhlídku a bylo hotovo. Tak především, nůž svými rozměry (čepel 12,5 cm a ručka 12 cm) dokonale padnul do mojí trochu netypické ruky). Čepel z překovaného péra trabanta a víceméně plochý výbrus s velmi jemným konvexem směrem k ostří je předurčen na tvrdé práce, ale zachovává si jedovatou řezivost. To vše za velmi rozumnou cenu, nepřesahující cenu továrně vyrobeného nože. Pochopitelně, rozměrově ani provedením nejsou nože ani trochu identické, jedná se o poctivou inspiraci a Micalova buřtkudla má i několik vychytávek navíc (rýhované opěrky na hřbetu čepele a v zadní části ručky, perfektně jedovatý konvex, atp.). Samostatnou kapitolou bylo pouzdro, pěkný vzhled a soulad s nožem, ale měkčí kůže, nakonec jsem ho dal na nůž od Jirky Pospíchala, a na Micalův nůž mi přesně padlo pouzdro z jednoho Kizlyara. Nebudu tu dopodrobna rozebírat kvality nože, protože za ty tři roky, co ho mám, přežil několikrát čistku a momentálně je to můj oblíbený čundrák buřťák surviválista. K jeho přednostem patří délka a síla čepele (5 mm), vyvážení, celková robustnost (hmotnost 235 g), nůž je ideální malý sekáč (efektivně oseká kmínek od tenkých větví), štípač polínek i třísek, středový hrot umožňuje s nožem píchat a vrtat do dřeva i do masa. Přestože mám na potraviny raději tenčí čepele, tak s tímhle nožem třeba maso nejenom nakrájím, ale i natluču (čepelí naplocho). Ve špuntovém testu řezal silou 9-10 kg, což vzhledem k síle čepele a typu výbrusu je slušný výsledek. Ostří občas potáhnu po ocílce nebo po kůži, udržuji tím nůž v ostrém stavu a čas od času přetáhnu patinu. Jakkoliv nepatří tento nůž mezi nože krásné, je to dříč a jako takový má u mě svoje pevné místo. Jediné, co bych tomto noži vytknul, je absence trubičky na provléknutí jistící šňůry.

S nožem sděláte maso na plátky i na kostičky a bez problému lupnete bez známky opotřebení i kokosový ořech (můj oblíbený test houževnatosti ostří, jsou nože které si na kokosu doslova vylámaly zuby nebo zvlnily ostří).

Druhý nůž, který jsem si od Micala pořídil, má ručku z pštrosí kosti, proto mu tak i říkám. Poprvé jsem ho viděl na podzimní Příbrami 2010. Nevím, čím mně to vlastně zaujal mezi tisíci krásných vystavených nožů, ale opět skvěle padnul do mé ruky, protože ručka je taková zvláštní, podivně ergonomická. On celý ten nůž je takový podivně ergonomický, řekl bych typicky Micalovsky, osa čepele je trochu odchýlená od osy ručky, což ale ve výsledku přispívá k příjemnému držení a řezání s nožem. Ručka tohoto nože je nasazená na trnu, nejedná se tedy o žádný survivál, ale na druhou stranu ani párátko to není. Čepel je 11 cm dlouhá z péra V3Sky a 4 mm silná a nůž váží 165 g. Záštita je duralová, což je materiál, který neurazí. Dlouho jsem si lámal hlavu, co je to za materiál mezi záštitou a kostí, chvíli jsem i uvažoval o nějakém tvrdém tmavém podlahovém korku, až mi Michal prozradil, že se jedná o kůru buku. Klobouk dolů, to by mně opravdu nenapadlo, je to zcela netradiční, a přitom velmi příjemný materiál na úchop. Pocitově je trochu tvrdší, než sametově měkká březová kůra. Pouzdro je z rowhide, takové Micalovsky pojaté, dcera když viděla volně vlající šňůrky, mi je hned dozdobila korálkama, a kupodivu to jde k sobě. Protože se mi to líbí a je to ve stylu zdobení přírodních národů, tak jsem s tím už nic nedělal. Pouzdro je jednoduché a sedí na opasku vysoko, takže nůž pod bundou ani vestou není vidět. Tenhle nůž patří do skupiny nožů ozdobných, geniální kombinace ručky z pštrosa a pouzdra z rowhide jsem si všiml už před rokem na jednom noži od Romána. No a ta buková kůra tomu jen dodává celkovou patinu. Velikostí čepele i celkovým naturelem je to nůž na neformální společenské akce i na čundr, tam ovšem v kombinaci s něčím trochu údernějším.

Třetím nožíkem v tomto testu je malá finka, kterou jsem si pojmenoval Viking. Od Michala jsem si ji do testu vypůjčil, protože mi skvěle seděla v ruce (ručka z wenge je trochu robustní, ale příjemně ergonomická, dává pocit pevného a přitom obratného nožíku). Čepel je 9 cm dlouhá a max.4 mm silná, ale směrem ke špičce se zužuje do plochého výbrusu. Ručka je dlouhá jenom 10 cm, ale ani to nevadí, protože je dost objemná a nožík prostě sedí  ruce i při pevnějším úchopu. Záštita je opět trochu obouchanej dural, následuje fíbr a wenge. Celkový dojem je takový hrubý. Tentýž dojem dává i toulcové pouzdro finkoidního typu, které je ale velmi pěkně provedené a nůž v něm krásně sedí.

Viking se ideálně hodí na porcování všeho, i tatranek. Je to tak netypická finka, že jsem ji musel vyfotit s velmi netypickým skinnerem od Kena Oniona, a přestože jsou každý jiný, mají i něco společného.

Zajímavé je, že Micalovy nože třeba na výstavě poznáte na první pohled, podobně jako jiní nožíři má svůj typický a nezaměnitelný styl. Nejsou prvoplánovitě líbivé, nejsou ani ohlazené a vyleštěné, na pouzdrech je vidět, jakoby je už někdo před vámi trochu ponosil, je evidentní, že ona konečná předprodejní příprava Micala moc netrápí. Právě ona hrubost, kterou Mical stojí někde na půl cesty mezi lidovým umělcem Hlohem, a celková robustnost připomínající ranou tvorbu Dohnalů, je pro Micala typická a je to přesně to, co se mi na jeho nožích líbí. Přitom ceny nejsou nikterak závratné a považuji je za velmi slušné. Pokud hledáte kudlu do vitrínky, tak asi na výstavě půjdete o stůl dál. Na druhou stranu, když vám všechno tohle výše uvedené nevadí, a hledáte nůž, na kterém je na první pohled vidět ruční práce, jste na správné adrese. Samozřejmě divoké damašky, které Mical kove, jsou přesně v duchu jeho nožířské filosofie. Mně se ale nože z péroviny líbí, čepele procházejí kalírnou, a to je myslím další klíč k úspěchu. Na Micalově noži dostanete dobře zakalený materiál, který dá maximum. Na běžné použití je to ideální kombinace.

Hrubé provedení, které ale nezapře cit pro materiály a smysl pro nožířinu. Ergonomicky skvěle padnoucí nože, zejména pro nás co máme delší prsty.

Autor Zrzavý Orm