Pamatujte si, že meč může být nádherným uměleckým dílem, ale především je to zbraň. Třímat v ruce japonský meč je totéž jako držet v ruce šedesáti centimetrovou břitvu. Buďte opatrní a soustředění. Nezkoušejte ostrost čepele bříškem palce. Krev působí korozi která ničí meč (není důležité zda pochází z vašeho palce). Japonský meč je ostrý - věřte tomu.

Nepokoušejte se naostřit čepel. Použití brusky, brousku nebo brousících koleček určených k broušení kuchyňských nožů může totálně pozměnit sběratelskou hodnotu meče. Správné leštění a ostření čepele vyžaduje dovednost získanou dlouhou praxí a speciální postupy. Nepoužívejte smirkový papír nebo plátno, drátěnou vlnu ani jiný abrazivní prostředek na žádnou část čepele ani na řap (nakago). Způsobí škrábance a ubere čepeli na kráse. Za žádných okolností nikdy nic nedělejte s řapem (nakago). Je to jedna z nejdůležitěj-ších částí meče, která slouží k jeho identifikaci. Nedopusťte jakoukoliv jeho změnu, očištění, odrezení, prostě nic. Dojde-li k pozměnění stavu řapu, může být následná identifikace meče téměř nemožná a hodnota meče se může snížit na polovinu.

Nikdy nepoužívejte na žádnou část meče leštící kožené kotouče. Teplo může poškodit zakalení čepele a zničit její hodnotu. Také ji neleštěte obtahováním na kůži. Čepele japonských mečů nikdy nebyly leštěny do zrcadlového lesku. Nepoužívejte leštěnku na stříbro nebo jiné cídiče kovů které obsahují abrazivní materiál. Rez je úhlavním nepřítelem čepele japonského meče. Je lepší preventivně čepel chránit před rzí než rez odstraňovat.

Prevence proti rzi

Je-li to možné, uchovávejte meč za relativně konstantní teploty a vlhkosti. Při přenášení mimo budovu jej dobře chraňte zabalením před teplotními a vlhkostními šoky. Neprůsvitné pouzdro a správný hřebíčkový olej je vše co potřebujete. Občas vyměňte starý olej na čepeli za čerstvý. Starý olej setřete čistou bílou utěrkou nebo hedvábným (rýžovým) papírem. Nepoužívejte barevné materiály neboť olej může způsobit rozpuštění barvy a zabarvit meč. Jemné setření je vše co tento úkon vyžaduje, vyhněte se prudkému drhnutí povrchu čepele. Vzácnému originálu nejlépe svědčí, je-li čepel uchovávána odděleně od soupravy, v takzvané olejové pochvě - širazaji. Původní pochva bývá zpravidla zanesená nečistotami které jsou zdrojem lokální koroze.

Odstranění rzi

Pouze čerstvá, aktivní rez vyžaduje odstranění, sami se však do toho nepouštějte a raději vyhledejte odbornou pomoc. Drsnou, hrbolatou rez lze velmi opatrně odstranit stíráním za pomocí kousku kosti nebo rohoviny, případně hranou měděné mince. To lze aplikovat pouze na lokální místa napadená aktivní rzi. Pamatujte však že méně znamená více! Mnohdy je lépe nedělat svépomocí nic než riskovat zničení čepele. Po vyčištění je třeba čepel lehce naolejovat. NIKDY NEODSTRAŇUJTE REZ Z ŘAPU ! Předpokládá se, že řap historického originálu je rezavý. Také jej neolejujte.

Další zásady

Nezkoušejte zjistit zda meč něco přesekne - určitě přesekne. Japonský meč byl vytvořen, aby krájel pouze jeden materiál - MASO a kosti! Sekání tvrdých materiálů jako například dřevěné kulatiny, křoví, větví stromů a podobně meči neprospívá a obvykle si vyžádá opravu čepele. Nepoužívejte žádný přípravek na leštění kovů k čištění kování rukojeti (cuka), záštity (cuba) ani pochvy (saja). Obecně se nepředpokládá, že by měla souprava historického meče zářit novotou. Svou roli zde hrají jiná estetická hlediska. Nikdy se nedotýkejte čepele holýma rukama. Mastnota a kyseliny z vaší kůže mohou způsobit rezivění (v některých případech nastává okamžitě). Čepele se dotýkejte pouze přes čisté plátno, ale opatrně, čert nespí - je ostrá.

Nikdy se nesnažte rychle "chňapnout" po čepeli, která sklouzává nebo padá ze stolu. Můžete přitom a pravděpodobně se vám to i povede, ztratit prst nebo dva - nebo přinejmenším utržit ošklivou řeznou ránu. Jestliže čepel padá, raději se ji rychle vyhněte. Nepůjde to asi aplikovat na super vzácnou a drahou čepel - osobně bych riskoval prst nebo i dva raději než abych dopustil zničení špičkové čepele úderem o kamennou podlahu. Ale to je můj názor a mé prsty, můžete mít jiný názor. Proto etiketa japonského meče předepisuje, aby rozebírání meče bylo prováděno v sedu (seiza), na zemi.

Máte-li to štěstí, že vlastníte originál japonského meče, starejte se o něj pečlivě. Je to nejdokonalejší meč jaký kdy člověk vytvořil. Je důvěrně svázán s japonskou kulturou a historií. Meč je hoden respektu. Váš meč asi nebude zrovna "Japonským národním pokladem" ale přesto můžete být překvapeni jeho hodnotou. Kontaktujte některého čestného a renomovaného studenta japonských mečů, aby vám poradil, případně pomohl meč identifikovat.

Nabízí se mnoho způsobů jak získat odborné informace a rady. Na Internetu existují web stránky pro sběratele mečů. Můžete se pomocí počítače spojit s kteroukoliv studijní skupinou. The Japanese Sword Society of the United States je největší organizace v USA. Na světě je mnoho obdobných spolků. V České republice se zájemci o japonský meč sdružují při Česko-japonské společnosti. Ptejte se kolem sebe, možná budete překvapeni, že někdo koho dobře znáte, se věnuje studiu japonského meče.

A nyní několik málo rad co dělat můžete

Starejte se o svůj meč řádně. Je to kus japonské historie a kultury ve vašich rukou. Pamatujte si zlatá pravidla zacházení s mečem, uvedená výše. Mějte vždy na paměti, že vám osud jen na chvíli svěřil tuto vzácnost a vaší základní povinností je uchovat meč v nezměněné podobě pro další staletí.

Těšte se ze svého meče a studujte jej abyste jej správně pochopili. Každý japonský meč má duši. Cvičené oko může objevit podivuhodné detaily zpracování oceli, kalení a finesy broušení. Jemné umění starých mistrů, ukryté rovněž ve výzdobě soupravy meče, je pozoruhodné. Učte se a poznávejte vše co se týká vašeho meče. Je možné, že je na něm vyznačeno datum vzniku a další údaje výrobce. Zacházejte s čepelí s respektem k její historii, i k umění mistra, jenž ji vyrobil. Staňte se členem některého klubu. Setkáte se s mnoha zajímavými lidmi a mnoho se naučíte.