|
|
|
Honza Jehlík - Ukrutný Kuchák páně Jehlíka
|
|
Honza Jehlík chtěl udělat pořádný nůž "na ven", se kterým se bude dobře pracovat. Já přesně takový chtěl. Slíbil jsem, že až ho budu mít, podělím se s ostatními o zkušenosti s ním.
|
|
Před nějakým časem – pamětníci si vzpomenou – hodil Honza Jehlík do placu myšlenku, že vytvoří „nůž pro zálesáky“ s tím, že se spojí s někým, kdo ho pak do toho lesa vezme, vyzkouší a zkusí o něm něco napsat. Já zase mám tu úchylku, že čas od času vezmu mapu, kompas a batoh a zmizím na několik dní do lesů a hor, kde po celou dobu nepotkám živou lidskou duši, takže to pro mě byla určitá výzva. Slovo dalo slovo a zkraje ledna byl nůž na světě. Hned potom jsem strávil asi čtrnáct dní na Šumavě, kde jsem vyrostl, a prochodil něco z tamějších hvozdů s nožem u pasu. Zkusím teď uveřejnit svoje dojmy v rubrice Recenze, ikdyž je to možná trochu nezvyklé, protože se nejedná o sériový nůž.
Abychom začali od začátku, nejdřív bylo třeba se domluvit na rozměrech, materiálu čepele a rukojeti, tvaru atd. Shodli jsme se na tom, že optimální délka čepele bude kolem 16 – 17 cm, šířka 4,5 cm. Naskytl se pěkný pás oceli 19436 (D3, obdoba D2, jen o něco víc uhlíku, cca 1,9-2,0% C) o tl. 6mm, čepel má potom výslednou tloušťku 5,6 mm. Tvar čepele je jednoduchý, drop point, výbrus konvexní. Daná ocel při těhle rozměrech může být trochu křehká, proto je čepel popuštěná na tvrdost 57 – 58 HRC, což bohatě stačí. Při volbě tvaru rukojeti jsme se inspirovali nožem CRKT Polkowski – Casper, kde je ergonomie úchopu podle mne obzvlášť dobře vyřešená. Pokud jde o materiál rukojeti, chtěl jsem původně dřevo, ale Honza zvolil micartu, čemuž jsem nakonec rád, protože je to materiál pěkný, odolný, příjemný do ruky a v neposlední řadě „pořádného nože důstojný“.
Když se na nůž podíváte, zjistíte, že rozhodně není určen na nedělní pikniky na paloučku, ale na hrubší práce v terénu, přičemž požadavek byl i na určitou univerzalitu v použití (v rámci možností při dané konstrukci), jinými slovy – aby „po uříznutí krajíce nevypadal bochník jako po útoku motorovou pilou“, jak to tu někdo před časem pěkně formuloval. Což se, myslím, povedlo a nůž je přes určitý hmotnostní handicap – cca 650g – výborně použitelný i třeba v kuchyni.
Sekání je práce, kterou tenhle exemplář zvládá bravurně. Tady je naopak vyšší hmotnost k užitku. Konvexní výbrus a síla čepele zajišťují výbornou odolnost čepele. Žádné dřeviny včetně tvrdých a houževnatých druhů nejsou problém a přeseknout několikacentimetrovou větev je hračka. Nůž jsem použil i na výrobu třísek ze syrových přemrzlých smrkových polen a během chvíle jich byla opravdu velká hromada. Problém noži nedělají ani velké kosti, jinak leckdy kámen úrazu mnoha čepelí. Při zpracovávání většího množství vepřových kotlet jsem ocenil jak lehce si nůž poradil jak s relativně jemnou a přesnou prací jako je vykošťování a následně s rozseknutím kostí.
Při opravdu hrubém sekání jsem narazil na jediný problém. Spodní stranu micartových střenek bude třeba trochu víc zakulatit, protože dosavadní, relativně ostrá hrana, časem tlačí do ruky a při nárazech čepele na cíl to po chvíli dost bolí. Nicméně to asi nebude problém, střenky jsou na třech imbusech a micarta je materiál, který se celkem dobře obrábí. Pokud jde o zmiňovanou větší hmotnost, osobně jsem neměl problém, ale určitě se dá předpokládat, že
„nezatažení“ lidé či „lehčí váhy“ můžou cítit při delším používání únavu, ikdyž na druhou stranu stejný objem práce nůž udělá podstatně dřív, než řada jiných, takže i to je relativní.
Řezání tímhle nožem je příjemné a snadnější, než by se při pohledu na něj dalo čekat. Jednak se dobře drží a jednak není třeba nijak zvlášť tlačit, ať řežete co řežete. Dobře si poradí i při jemnějších pracích, jako je ořezání tužky, pokrájení cibule, brambor, porcování čehokoliv apod. Jen si je třeba zvyknout na trochu větší hmotnost. Použitá ocel vykazuje skvělou řezivost a odolnost proti opotřebení. Nůž krásně holil a aniž bych se během pobytu na Šumavě dotkl ostří, holil i po všech těch psích kusech. Tady bych rád zmínil určitou rezervu ve výbrusu. Usoudil jsem, že čepel by bylo možno víc stáhnout tak, že hrana výbrusu teď není patrná. V podstatě jde na průřezu o jakousi „půlčočku“ , což výrazně zlepšilo přesnost a snadnost řezání a jsem přesvědčen, že zákrok neovlivnil pevnost čepele.
Co říct na závěr ? Snad jen to, že s nožem jsem moc spokojený a větší hmotnost je jen malá daň za práci, kterou vykoná. Vystřídá starého dobrého klasického Ka-Bara na mých výpravách. To, co má nůž za sebou, je teprve „zahřívací kolo“, těch pár dnů určitě neodhalilo všechny jemnůstky, na které se dá poukázat.
 Kořist |  Z takových polínek nasekáte třísky raz dva |  Zátiší |
|
|
Jméno
|
Ukrutný Kuchák páně Jehlíka
|
|
Výrobce
|
Honza Jehlík
|
|
Druh nože
|
Pevný
|
|
Druh výroby
|
Nožíř
|
|
Materiál čepele
|
19436 (D3)
|
|
Materiál rukojeti
|
Micarta
|
|
Materiál záštity
|
|
|
Materiál ostatní
|
|
|
Cena (Kč)
|
|
|
Délka celková (mm)
|
290
|
|
Délka čepele (mm)
|
165
|
|
Délka zavřený (mm)
|
|
|
Typ pojistky
|
|
|
Otvírání
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|