|
|
|
Jiří Ševčík - Kumo - linerlock
|
|
Robustní zavírák, který vás při každém pohledu překvapí nějakým rafinovaným detailem. Nůž jako celek působí harmonicky a přes vizáž klenotu je neobyčejně praktický.
|
|
Účastníci PPN v Jeseníkách si nejspíš vzpomenou na elegantní zavírák, který Jirka Ševčík – KumoIdzi – přihlásil do soutěže. Mě se tak zalíbil, že jsem ho prostě chtěl mít a naštěstí pro mě Kumo nebyl proti. Pár dní po PPN jsem rozradostněn doloval z pečlivě zajištěného balíčku kudlu, která ihned odsoudila Falcona k nucenému pobytu ve vitríně a nahradila jeho dosavadní místo v mojí kapse. Od té doby uplynul nějaký čas, přibylo pár zkušeností a já dost dlouho přemýšlel, jestli si můžu troufnout pokusit se o hodnocení nože.
Nakonec jsem se odhodlal, takže pojďme na to. Když tenhle nůž vezmete do ruky, patrně vám úžasem poklesne čelist nad perfektním zpracováním. Všechny díly jsou naprosto přesně slícované, bytelný linerlock drží jak helvétská víra a i při těžké práci máte pocit naprosté jistoty držení čepele. Otvírání jde velice hladce a často jsem se přistihl, že to dělám jen kvůli jasnému, čistému a výraznému klapnutí při zapadnutí lineru pod čepel.
Když si nůž prohlížíte a koukáte na rafinovanost některých detailů, klesne vám sanice ještě hlouběji. Začněme u elegantně zakřivené čepele, její levá strana je zdobená měděnou inlayí táhnoucí se téměř od hrotu při horním okraji k otvíracímu kolíku, opatřenému měděnou „čepičkou“ (!), odkud klesá ke spodnímu okraji rikasa. Pohledem pokračujete dál, přes měděné kování rukojeti k dřevěné střence z afrického dřeva taulkyan. Je to moc krásné tmavé dřevo s výraznými léty, jejichž okraje jakoby opalizují v celém duhovém spektru. Z druhé strany rukojeti je třemi imbusy připevněn mohutný klip s prořezávanými ornamenty a (jak jinak) s vkusnou měděnou inlayí. Klip je opravdu velký a masivní, přitom opticky skvěle ladí s celkem a při úchopu absolutně nepřekáží, spíše přispívá k jistotě držení. Široká čepel s vysokým plochým výbrusem je přímo předurčená k práci a její nebroušená část je ručně (!) zdobená reliéfem navozujícím dojem „surové“ oceli po kování a kalení. Hřbet rukojeti a části čepele, kde obvykle opíráme palec, je zdoben ručně pilovaným ornamentem. Zdobená část čepele je s hřbetem rukojeti tak přesně sladěná, že máte pocit celistvého kusu oceli a že to vlastně není vůbec zavírák. Třešničku na dortu pak uvidíte při odšroubování dvou imbusů a sundaní levé střenky. Na ocelové příložce jsou vyryty údaje o noži, autorovi a použitých materiálech.
Jako celek působí nůž velmi harmonicky a ani trochu „přeplácaně“. Snad mohu říct, že se dá považovat za krásný šperk a vkusný doplněk gentlemana. Až se nabízí otázka, jestli se dá vůbec použít k nějaké práci. A věřte, že dá a to moc dobře. Už zmíněný široký plochý výbrus čepele o tloušťce 3 mm slibuje pohodlné řezání. Nůž hladce a „s radostí“ zastane vše, co obyčejně od zavíráku chceme. Ostří ochotně bez potřeby velké síly zajíždí prakticky do všech materiálů. Plochý výbrus oceníte třeba při loupání jablka či brambor – na rozdíl od dutých brusů drží směr a nemá snahu nikam ujíždět. To platí i při tak prozaických pracech, jako je krájení cibule, tvrdého salámu atd. Ocel D2 dobře drží ostří a stačí ji čas od času obtáhnout na keramice nebo ocílce. Doporučuju nenechat nůž ztupit úplně, Jak víme, D2 se opravdu blbě brousí. Dovolil jsem si kvůli ještě větší „jedovatosti“ přestavět úhel ostří a snadné to nebylo ani trochu.
Když tenhle nůž držíte poprvé v ruce, řešíte dilema, jestli takovou krásu používat, nebo se jí jen kochat. Když se osmělíte a pustíte se s nožem do práce, zjistíte, že byť jde v podstatě o umělecké dílo, je zavírák opravdu „festovně“ stavěný a mohutný. Držení je velmi jisté a pohodlné. Při delším používání nikde nic netlačí a nedře. Tak přitvrdíte a pouštíte se i do těžších prací. S úžasem zjistíte, že vám to nůž ochotně dovolí a jiný v podstatě nepotřebujete, ať jste doma v kuchyni, na zahradě nebo v lese.
Dají se i tady najít nějaké nedostatky? Určitě, nic na světě není dokonalé. Otvírací kolíček by mohl být trochu větší, občas trochu nepříjemně zaryje do palce. Použití oceli D2 může být také diskutabilní. Když pominu úskalí při jejím tepelném zpracování a obrábění, někomu může vadit fakt, že při řezání agresivnějších materiálů, jako je ovoce či zelenina, vznikají na čepeli nehezké skvrny, které moc neladí s celkově elegantní vizáží. Na druhou stranu, někdo zase může takovou reakci čepele považovat za jakési „známky života“ nože. A potřeba občas čepel přeleštit může být dobrou záminkou k „pomazlení“. Sáhněme si do paměti, kolikrát hledáme dobrý důvod k tomu, abychom nůž vzali do ruky. Hmotnost kolem 180 g je pro někoho u nože k dennímu nošení také příliš, ale je to macek se širokou téměř deseticentimetrovou čepelí a robustní stavbou, takže to logicky nemůže být žádné „pírko“.
Jako mnoho z nás jsem měl možnost vidět i jiné práce od Kuma, zavíráky i pevné nože. Snad mi i ostatní dají za pravdu, když budu tvrdit, že cit pro detail a standartně vysokou kvalitu zpracování má Kumo v krvi.
Celkový pohled
|
Strana s klipem
|
Zdobený hřbet
|
Detail čepele a kování
|
Detail okolí čepu
|
|
|
Jméno
|
Kumo - linerlock
|
|
Výrobce
|
Jiří Ševčík
|
|
Druh nože
|
Zavírací
|
|
Druh výroby
|
Nožíř
|
|
Materiál čepele
|
D2
|
|
Materiál rukojeti
|
Dřevo taulkyan, měď
|
|
Materiál záštity
|
|
|
Materiál ostatní
|
|
|
Cena (Kč)
|
|
|
Délka celková (mm)
|
210
|
|
Délka čepele (mm)
|
93
|
|
Délka zavřený (mm)
|
117
|
|
Typ pojistky
|
Linerlock
|
|
Otvírání
|
Pravou
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|