|
|
|
Grohmann - No4
|
|
Nože Grohmann vynikají svým nezaměnitelným designem. Rozhodně se nemusí líbit každému, je to věc vkusu. Ale pokud jde o práci, je to vynikající nůž pro každou příležitost.
|
|
Před nějakým časem jsem přivezl domů nůž velmi neobvyklého a naprosto nezaměnitelného vzhledu. Nože Grohmann už z dálky bijí do očí charakteristickými tvary čepele i rukojeti. Ne jinak je tomu i u modelu No4. Vyrábí se, jako všechny nože Grohmann, ručně a v několika verzích. Zákazník si může vybrat plochý či šavlový výbrus, nerezovou ocel 4110 nebo uhlíkovou C70, rukojeť z indického růžového dřeva, tzv. diamantového dřeva (slisované plátky dřeva napuštěné pod vysokým tlakem a teplotou pryskyřicí), rohu či kosti vodního buvola, jeleního parohu nebo micarty.
Model No4 s klasickým šavlovým výbrusem čepele z nerezové oceli 4110 a rukojetí z indického růžového dřeva nenechal svým vzhledem mé přátele, jimž jsem ho ukázal, lhostejnými. V podstatě je rozdělil na dva tábory. Jedněm se prostě nelíbil a promptně ho zavrhli, druzí s úžasem zjistili, že ten „divně prohnutý kuchyňák s podivnou čepelí se vlastně parádně drží a určitě se s ním i dobře pracuje“.
Než vyzkoušíme, jakže to vlastně s tím Grohmannem je, řeknem si něco o historii firmy, která je pro našince docela zajímavá. V polovině 20. stol. žil v českých Sudetech nožíř Rudolf Grohmann. Každoročně ho navštěvoval obchodník z kanadského Québecu a lákal jej do Kanady, aby tam vyráběl nože. Grohmann vzdoroval až do r. 49, kdy do se do Kanady skutečně vystěhoval a vedl výrobu nožů u firmy ve městě Pictou v provincii Nova Scotia. Podnik ale v r. 52 zkrachoval. Po různých peripetiích začal Grohmann a jeho zeť Mike Babinec (ať mi nikdo neříká, že nemá s Čechy taky aspoň maloučko co do činění ) vyrábět nože v garáži svého domu. O vznikající firmu se začal zajímat Deane H. Russel, obchodník s noži z Ottawy a společné dílo, lovecký nůž No1, získal několik ocenění, dostal se na světovou výstavu v Bruselu a v r. 62 byl vystaven v Muzeu moderních umění v New Yorku. Podnik Grohmann je dodnes rodinnou firmou, sídlí stále v Pictou v Kanadě a nože vyrábí ručně. Mezi zvláštnosti produkce patří třeba nůž na rozřezávání velryb – v podstatě bytelná mačeta na dlouhé násadě – a speciální nůž na vyřezávání firnových kvádrů ke stavbě iglú.
Pojďme se teď zase věnovat našemu modelu No4. Pohled z boku prozradí tvar sinusoidy s hrotem a patou rukojeti v ose. Čepel dlouhá 13 cm je v tomto případě vyrobena z oceli 4110 (C0.65, Cr13.0, Mb 0.45, Mn0.5, Si0.4, tvrdost 57-59HRC), silná 3.5 mm s poměrně mohutnou přední částí a hrotem. Rukojeť o délce 12.5 cm je v přední části neobvykle štíhlá, střenky jsou nýtovány třemi nýty, konstrukce „full tang“. Těžiště nože je tam, kde míváme při obvyklém úchopu ukazovák. Nůž je deklarován jako univerzální, lovecký, určený k aktivitám v přírodě. Ač na první pohled vypadá trochu „strojově“, při bližším pohledu je ruční zpracování, mimochodem velice precizní, patrné.
Začněme tedy v přírodě, kam je primárně určen. Přes svoji na pohled subtilní konstrukci a váhu cca 220 g se s ním dá poměrně efektivně sekat. V takovém případě doporučuju využít provázek v očku rukojeti a posunout úchop dozadu. Tím přesuneme těžiště dopředu a podstatně zvýšíme hybnost dopadající části čepele. Pak s překvapením zjistíme, že se ostří s chutí zakusuje do materiálu a příprava dříví na otop nebo naštípání třísek z polínek je dílem okamžiku. Rozhodně se nemusíte bát i tvrdších prací. Ikdyž to tak na pohled nevypadá, nůž je stavěn robustně a i při tvrdé práci nejevil sebemenší náznak vyhnutí či vylomení ostří nebo jiného poškození.
Zároveň nůž opravdu skvěle řeže. Grohmannům se excelentně povedlo trefit úhel ostří, výšku výbrusu a tloušťku čepele. V jednu chvíli s ním sekáte tvrdé dřevo, vzápětí pak porcujete maso, ryby či krájíte cibuli a máte pocit, že to snad ani nemůže být tentýž nůž. Půjčil jsem ho na rybačku kolegovi a příteli, který rybařinou žije, v Norsku i na Lipně je jako doma a ryby umí připravit jako málokdo druhý. Vrátil mi ho po víkendu na Lipně se slovy (cituji): „Ty vole, ten je fakt boží. Vůbec se mi nelíbil, vypadá jak poleno, ale řeže jako skalpel. Kosti, ploutve, kůže, všecko jedno, lepším jsem ještě neřezal. Chci ho příští rok do Norska.“ Byl to opravdu upřímný výlev poměrně přírodního člověka.
U mě se nůž zabydlel v kuchyni, kde jsem ho používal prakticky na všechno. Potřebujete vykostit a naporcovat maso? Žádný problém, maso od kostí odpadá téměř samo. Oloupat brambory a nakrájet cibuli? Snadná práce. Trochu se pyšním svými kuchyňskými dovednostmi a krájení cibule po „šéfkuchařsku“ rychlým staccatem po desce patří mezi oblíbené prvky, jimiž ohromuji rodinu i případnou návštěvu. Že to nelze každým nožem jistě nemusím zdůrazňovat. S Grohmannem to šlo od první chvíle a ani trochu jsem neměl strach o prsty. Při loupání brambor nebo česneku a vůbec při všech jemných pracech v ruce oceníte úzkou konstrukci nože v oblasti těžiště. Mezi ostřím a čepelí zbývá hodně prostoru na manipulaci.
Ve všech každodenních činnostech proložených občasnými „terénními vložkami“ v přírodě obstál nůž se ctí. Skvěle se držel, měl jsem pocit, že je s rukou srostlý. Prvotní nabroušení bylo vynikající, je to jeden z nejostřejších a „nejřezavějších nožů“, které jsem měl v ruce. Ostří je trvanlivé a dobře se brousí. Ocel jsem podle označení příliš neznal, podle složení lze tušit průměrné parametry, ale asi se znovu potvrzuje pravidlo, ze není důležité materiál jen zvolit, ale umět ho i dobře tepelně zpracovat a zvolit ten správný tvar ostří. Všechny tyto prvky se Grohmannům povedly na jedničku. Podivné prohnutí může budit na pohled rozpaky, ale při práci, ať v terénu či na kuchyňské desce, zjistíte praktičnost takového tvaru.
Co říci na závěr? Tvar modelu No4 je rozhodně netuctový a originální, ikdyž se nemusí líbit každému. Přesto mu nelze upřít určitou eleganci a ladnost křivek. Při používání prokázal ohromnou praktičnost a univerzalitu použití. Není to ten typ, který „umí od každého něco, ale nic pořádně“, naopak, dobrá ergonomie, schopnost řezat a zároveň robustnost konstrukce mu při každé práci propůjčují nadprůměrné schopnosti. Materiálu a úrovni zpracování také nelze nic vytknout. Nůž je dodáván s dobře zpracovaným pouzdrem z poctivé hověziny. Jediným jeho nedostatkem je to, že při vytahování musíte důsledně odtáhnout pojistnou chlopeň pouzdra, jinak si jí snadno odříznete. Pokud upřednostňujete spíše schopnosti a kvalitu nože nad jeho tvarem nebo se vám tenhle neobvyklý tvar dokonce líbí jako mně (francouzský buldoček je taky v podstatě celkem ošklivý psík, přesto řada lidí jeho zjev miluje ), pak za rozumný peníz získáte originální kousek, se kterým se nemusíte bát žádné práce.
Zvláštní tvar nepostrádá eleganci křivek
|
Přestože nůž vypadá subtilně, dobře se s ním seká
|
Pozor při vytahování z pouzdra, snadno odříznete jistící chlopeň, když ji nepřidržíte
|
V kuchyni jako doma...
|
konstrukce nechává hodně prostoru pro manipulaci při okrajování
|
|
|
Jméno
|
No4
|
|
Výrobce
|
Grohmann
|
|
Druh nože
|
Pevný
|
|
Druh výroby
|
Nožíř
|
|
Materiál čepele
|
4110
|
|
Materiál rukojeti
|
Rosewood
|
|
Materiál záštity
|
|
|
Materiál ostatní
|
|
|
Cena (Kč)
|
2330
|
|
Délka celková (mm)
|
255
|
|
Délka čepele (mm)
|
130
|
|
Délka zavřený (mm)
|
|
|
Typ pojistky
|
|
|
Otvírání
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|