Zdá se, že po skvělé Galilově recenzi na Grohmanna #4 už nelze podruhé vstoupit do téže řeky, jak by pravil klasik. Přesto se o to chceme pokusit, protože podobně skvělé jako čtyřka jsou i další 
Grohmannovy modely základní řady, byť jsou subtilnější a mají poněkud odlišné určení. Grohmanny sleduji ca dva roky, a jejich vzhled mne nijak neohromil. Proto jsem jim věnoval jen zběžnou pozornost, snad vyjma #4, o které mohu prohlásit, že je pravda vše, co Galil ve své recenzi napsal – je to skutečně nevzhledný ale nesmírně praktický nůž, který dokáže víc, než na co vypadá, ale je naprosto nevhodný na jakékoliv odolnostní testy (neupínat do svěráku!). 

V tomto testu se zaměříme na legendární jedničku (#1 Original design), která dostala několik ocenění za design a byla vystavena v galerii moderního umění v New Yorku, a dále na její rovnocenné sourozence, #2 Bird and trout (volně přeloženo na ptáky a ryby) a #3 Boat, Canadian Army or Yachtsman Designs (navržena pro armádu a na loď). Testovali jsme nože se standardním šavlovým výbrusem z nerezové (4110 Krupp) a uhlíkové (C70 Sheffield) oceli a dále s plochým výbrusem („flat grind“) z nerezové oceli. Ty jsou na trhu dostupné. Zcela výjimečně se nám dostal do ruky zakázkový nůž z uhlíkové oceli s plochým výbrusem (carbon flat grind), ale pouze ve verzi #4 Survival, který představuje dle našeho mínění vrchol celé základní série. Nože použité v testu byly částečně sponzorovány panem J. Koudelkou (grohmannknives.eu). Dále jsme do testu dostali od pana Davida Šulce (noze-nuz.com) levnější kopii vyrobenou firmou ColdSteel.

Série s okrouhlými liniemi, s plochým výbrusem, srovnání velikosti modelů (od nejmenšího) #2, #1, #4.

Modely tzv. originálního designu z roku 1957, shora: CS Canadian Belt, Grohmann #1 s plochým výbrusem, s šavlovým výbrusem a uhlíkovou čepelí, výroční model s ručkou z arkansaského habrovce (ironwood)

Reprezentační série
Letos u Grohmannů oslavili 50. výročí od zaregistrování ochranné značky pro model, jehož tvar navrhl obchodník z Ottawy D. H. Russell v roce 1957. Po následujících 20 let byly tyto nože značené „Rd-1958“. Při příležitosti padesátin (který tvar nože se dožil takového věku?!?) pak firma, jež stála u zrodu prapředka, vyrobila limitovanou exkluzivní sérii modelu #1 se střenkami z nádherného arizonského habrovce (tzv. ironwood), mozaikovým pinem a výročním logem na čepeli. Protože mám sklon k mírnému nevkusu, tak právě tento výroční model byl tím správným impulzem k tomu, abych si vyzkoušel po zkušenosti se #4 i ostatní menší modely základní řady. Všem sběratelům výročního Grohmanna upřímně přeju, jeho cena je ca dvojnásobná, než u základního modelu, bohužel není číslovaný, nicméně díky nádhernému dřevu je každý kus originál. Čepel je běžně dodávaná nerezová ocel se šavlovým brusem, což je původní design, takže tento model není v jiných variantách.

výroční Grohmann z rubové odvrácené strany, na pouzdru zlacené logo. Dále lícová strana s logem na čepeli. Pro srovnání velikosti je s modelem #2 Trout and bird.

Jednička v akci
Asi těžko si lze představit univerzálnější nůž, než je Grohmann #1. Tenhle nůž je typický esovitým prohnutím osy ručky s osou čepele. Díky tomuto úhlu má nůž vlastnosti kuchyňského nože, při krájení si neotlučete klouby na prstech a zároveň nepřekáží žádná záštita. Stejně dobře se nůž drží při loupání a okrajování, protože čepel se k bázi zužuje. S nožem se nedá moc sekat, štípat lze jen s použitím tlouku, ale v této velikostní a váhové třídě jsou na tom ostatní nože dost podobně. Tvar je dobře využitelný při lovu a následném zpracování úlovku. Špička není agresivní a nezapichuje se tam kam nemá, zvýšený hřbet chrání vnitřnosti před proříznutím. Velikostí je jednička ideální nůž na opasek nebo na společenské grilování. Nebudí nežádoucí pozornost, ale každý si všimne, že je taková nějaká neobvyklá. Kožená pouzdra jsou kvalitně i hezky zpracovaná, takže celkově nůž působí velmi kultivovaně. Když přidáte zmínku o půlstoleté tradici a Muzeu moderního umění v New Yorku, nepropadnete ani u mladší generace.

jednička je hodně praktická i do kuchyně, čepel není příliš silná, ale hlavně tvar čepele je praktický při krájení prakticky čehokoliv na prkénku, aniž by překážela záštita, natož abychom si otloukli klouby prstů o prkénko.

Dvojka – David Goliášem
Tak přesně tohle přirovnání mně napadlo, když jsem o víkendu čoudil s dětma v lese ohýnek. Po velezábavné recenzi firesteelů, kde jsem se vyblbnul s většími noži do sytosti, jsem měl chuť na nějakou změnu, a tou byla úzká subtilní dvojka. Banány a jablka jsme dostali na svačinu, ale protože dcera je po mně, řekli jsme si na takové prosluněné mýtince, že bychom si mohli stopnout ohýnek, no a když už během pěti minut byl, tak jsme ty banány rovnou opekli. Jediný moment, kdy mi dvojka dělala trochu problém, bylo řezání podpalovače, protože zubatá opěrka pro palec na tak úzké čepeli už trochu nepříjemně tlačí do palce. Jinak dvojka je díky své subtilnosti jako dělaná pro závěs na krku, je lehoučká, úzká, elegantní. Typický nožík pro ženu, pokud jí ovšem tvarem neodradí.

ačkoliv je nejmenší Grohmann útlý, udělali jsme s ním podpalovače stejně dobře jako s kterýmkoli jiným větším nožem, akorát vroubkovaná opora pro palec na relativně tenké čepelce už trochu nepříjemně tlačila do palce.

Trojka – eminence na pozadí
Trojka mě nikdy moc neoslovovala. Její tvar mi připadal ještě divnější, ostatní Grohmanny jsou aspoň zaoblené, kdežto trojka jsou takové dva spojené trojúhelníky. Přesto nebo ještě spíš právě proto dobře sedí v dlani, čepel svírá s ručkou ještě větší úhel, než jednička, ale je to tak právě akorát, aby se s nožem perfektně krájelo, hlavně směrem od těla. Nedovedu si představit, co by tenhle malý, lehký a v podstatě ne moc drahý nožík nezvládl, samozřejmě ve své třídě, stejně tak si ale dovedu představit, že ne každému sedne do ruky. U jedničky a dvojky tak trochu víte, do čeho jdete, trojka je víc nevyzpytatelná. Kdybych měl mezi Grohmanny volit favorita, byla by to čtyřka, ale hned po ní asi trojka. A to přesto, že tvarově se mi líbí spíš jednička, která opravdu oku lahodí.

agresivní špička #3 je vhodná např. na štípání klacků při přípravě třísek na rozdělání ohně. Díky rozšířené rukojeti není problém se do nože opravdu pevně opřít.

Nejlevnější nemusí být vždy nejhorší
Nejlevnější účastník této recenze je napodobenina #1 vyrobená firmou ColdSteel. Od originálu se liší hned několika vlastnostmi, čepel je tenčí a není full-tang, výbrus je nižší a mírně dutý, nůž je lehčí, pouzdro nylonové. Na druhou stranu nůž se drží podobně dobře (nebo špatně chcete-li) jako jednička a ocel je nerezová 4116 Krupp, má trochu nižší podíl uhlíku, ale celkově podobné vlastnosti, jako originální 4110. Díky poměrně široké fasetě je nůž mimořádně ostrý a řezivý (viz výsledky testu). Přestože mám k tomuto noži řadu výhrad (okopírovaný design, levné materiály, výroba na Taiwanu, atp.), nelze mu upřít praktičnost zákaldního modelu, a vzhledem k ceně a účelu použití chápu, že pro leckoho představuje alternativu k dražším Grohmannům, zvlášť když řeže velmi obstojně a i v testech se držel velmi dobře. Loni jsem na Vánoce vykuchal několik kaprů s CS Finn Bearem, na kterém mi vadila ergonomie rukojeti, letos jsem na výlovu vyzkoušel Canadian Belt a musím říct, že ručka je perfektní, neklouže ani s rybinou, a nechytá zápach. Ostří ustálo kuchání ryb na výbornou - zpracovávali jsme kapry a amury (zabít, oškrabat, vykuchat, uříznout hlavu a ploutve, popř. naporcovat). Mám dlouholetou zkušenost, že když člověk dělá najednou víc ryb za sebou, špatná ergonomie nože se projeví bolestí ruky. Ergonomie G#1 se mi osvědčila dobře, žádná únava, ani křeče.

Nůž byl naprosto vynikající zejména při stahování šupin, dělám to tak, že zajedu špičkou nože u ocasu pod šupiny a pak je pomalu odřezávám v celém pásu až k hlavě, nenadělá se s tím takový bordel jako se škrabkou. Právě symetrická špička do oblouku, jakou jednička má, se nezapichuje pod kůži a umožňuje krásně bez pořezání kůže šupiny stáhnout.

Šavle nebo plochý výbrus?
Grohmanny se dodávají s dvojím výbrusem. Každý z nich má své pro a proti. Šavlový výbrus dává čepeli větší pevnost a posunuje trochu těžiště dopředu, výbrus má tupější úhel a břit má až 1 mm vysokou fasetu. Běžně dostupná je jak uhlíková, tak nerezová verze. Plochý výbrus dělá čepel subtilnější, lehčí, ale čepel má ostřejší úhel výbrusu a menší fasetu. Běžně se dodává jen s nerezovou čepelí. Tradiční G.H.Russellem navržený výbrus je šavlový, praktičtější dle mé osobní zkušenosti je ale plochý výbrus. Rozdíly ve špuntovém testu jsou zcela zanedbatelné. Rozdíly v oceli jsou minimální, uhlíková ocel nabroušená do jedovata dala nejlepší výsledky, nerezová ocel maličko zaostává, ale to je poměrně běžná a známá věc. Z estetického i praktického hlediska mně osobně víc vyhovuje kombinace plochého výbrusu a uhlíkové ocele, která se musí objednávat a není standardně v nabídce.

Řez je hodnocen na stupnici A-hladký, B-hrubý,. Ceny jsou podle internetových obchodů.

Značka	Hmotnost nože bez a s pouzdrem, síla čepele	Délka čepele, nože	Ocel	Síla tlakem a tahem	Kvalita řezu	Cena Kč
#1RC carbon	92 - 137 g, 2,8 mm	10 – 22 cm	C70	(4-)5 kg	A	1720,-
#1RS stainless	90 – 135 g, 2,8 mm	Dtto	4110	8 kg	A	1780,-
#1RSF stainless flat	86 – 130 g, 2,8 mm	Dtto	4110	7 kg,	A	1680,-
CS Canadian Belt	60 – 90 g, 2,5 mm	10 – 21,5 cm	4116	6-7 kg	A/B	352,-
#2RSF stainless flat	65 – 110 g, 2,6 mm	10-20 cm	4110	5 kg	A	1570,-
#3RS stainless	100 – 155 g, 2,8 mm	10 – 21 cm	4110	7 kg	A	1710,-
#4RCF carbon flat	185 – 260 g, 4 mm	14 – 27 cm	C70	5 kg	A	2550,-

Udělej si to sám
Tohle je další zajímavý aspekt nožů Grohmann. Kdo chce ušetřit zhruba čtvrtinu ceny a zároveň mít pocit dobře vykonané práce, může si koupit skládačku doslova na míru a sestavit si ji doma sám. Není to nic těžkého, protože všechny komponenty jsou již opracovány, pouzdro se dodává hotové, takže stačí nůž jen sesadit, přilepit střenky a stáhnout a zarovnat čepy,  trochu smirkem ohladit ručku a napustit lněným olejem, a je to. Kombinace komponent je na zákazníkovi, co objedná, to dostane. Rodinná firma Grohmannů je v tomto ohledu velmi pružná.

Grohmann kombo
To nejlepší na závěr. Grohmann jako malá rodinná firma s potenciálem ustát jak záporné, tak kladné výkyvy trhu (budiž jí přáno dlouhé zdraví), reaguje na požadavky a přání zákazníka. Na myšlenku kombíčka mně vlastně přivedl Dominik, když v Příbrami koupil malou dvojku se slovy, že ideálně doplňuje větší čtyřku. Netrvalo dlouho, a dal jsem Dominikovi zapravdu. Jenže proč se tahat se dvěma pouzdry, když lze oživit dobrou tradici skandinávských a loveckých kombinovaných nožů? Proto jsme vznesli prostřednictvím pana Koudelky na rodinnou firmu Grohmannů žádost o výrobu prototypu kombinovaného pouzdra pro modely #4 + #2, pokud možno toulcového typu, bez té nemožné chlopně, co se dřív nebo později na čtyřce uřízne. Jak bude pouzdro vypadat je zatím tajemství, nicméně dobrou zprávou je, že bylo zadáno do výroby a snad už zanedlouho je budeme moci zde na fóru také představit.

Grohmann kombo s modely #2 a #4 a simulovaným pouzdrem takto z finek. Velkým nožem naděláte dřevo, malým připravíte krmi (na malým mi ta nerezovka ani moc nevadí, na jablka, papriku, cibuli a další to bohatě stačí a aspoň se čepel nemusí pořád utírat).