Vlastnil jsem několik nožů tovární produkce, ale postupem času je vystřídaly-či doplnily nože od našich nožířů, a to od : Radeka,Lovce, MUFa a jediný ze čtveřice je z produkce finské firmy Kellam Wolverine.
    Nože používám převážně k úpravě potravin a k drobným tábornickým činnostem spojeným s pohodou rodinných výletů. Naše početná a neustále hladová smečka vyžadovala najít pro sebe ideální nůž, který by celodenní pobyt v přírodě příjemně naplnil a stal se zážitkem pro všechny. Výše zmiňované nože se mi po čase osvědčily, jak ze strany řezivosti, skladnosti, tak i dizajnu.

   Nože používám převážně k úpravě potravin a k drobným tábornickým činnostem spojeným s pohodou rodinných výletů. Naše početná a neustále hladová smečka vyžadovala najít pro sebe ideální nůž, který by celodenní pobyt v přírodě příjemně naplnil a stal se zážitkem pro všechny. Výše zmiňované nože se mi po čase osvědčily, jak ze strany řezivosti, skladnosti, tak i dizajnu.

 *pravděpodobný materiál

   Z tabulky je vidět, že nože jsou seřazeny podle váhy - od nejlehčího po nejtěžší. Je to v podstatě jediné, co je odlišuje, ale pro tuhle čtveřici jinak podobných nožů velmi důležité. Každý nůž představím v tomto sledu a povídání zakončím jídelním minitestem. Jsem, co se týká nožů tzv. „chlebař“ a „rohlíkář“, takže zkusíme v závěru recenze praktický malý test krájení čerstvých výrobků pekárenských.

 

Kellam Wolverine:

   Finka tradiční severské produkce, nůž je velmi lehký a obratný, konstrukce na trn. Ostří prochází celou délkou čepele až do rukojeti, v místě přechodu záštita/rukojeť není choil, čímž je maximálně využita vaše energie a délka ostří při práci s nožem.

   Klasický scandi výbrus bez fazety, uhlíkovka spolu s parciálním (SPT) kalením zajišťuje vysokou řezivost a výdrž ostří i při častější práci bez ostření. Linie kalení je dobře patrná, ostří má 62Hrc. Údaj o kalení hřbetu se mi nepodařilo najít.

   Takto zpracovaná ocel je zárukou vysoké efektivnosti, houževnatosti nože a nutně jej nenechává pracovat jen s potravinou, ale i práce se dřevem je radostí a zábavou. Jednoduchá, ale ergonomická rukojeť z mořené břízy zaručuje bezpečnou manipulaci spíše pro menší ruku, avšak při práci v rukavicích je útlá rukojeť výhodou.

   Kožené pouzdro má plastovou vložku proti prořezání a klasický průvlak k volnému nošení na opasku, jak jsme u těchto nožů zvyklí. Velmi dobře se nůž nosí i v kapse kabátu, v zimě i jako neck-knife, vzhledem k jeho malé váze. Tento Rosomák (Wolverine) naplnil moji představu jednoduchého, velmi praktického nože.
 

Radeko:

   Tuto finku mám z prezentovaných nožů nejdéle, konstrukcí na trn, záslepka ve dřevě rukojeti. Další nůž z lehké jízdy seveřanů.
 

   Používám jej nejvíce na potraviny a lehčí práce, jelikož uhlíkovka ze starých pilníků, byť kvalitně zpracována výrobcem nože, může při hrubším zacházení, jako je seknutí (použití čepele jako klínu), či páčení prasknout, neboť přesné složení uhlíkových pilníků starších 60./70. let těžko odhalit, také se můžou projevit skryté vady materiálu. Samozřejmě, že zahrocení klacku na buřty není překážkou, ale dávám pozor na rázové použití tohoto nože.

   Delší čepel jej předurčuje k použití do výletníkovy kuchyně, jak plochým výbrusem, tak ke špici zužujícím se hřbetem. Váha nože jde na čepel, při použití záštity z hovězí kosti a lehkého jalovce, krásně sedí v ruce a dřevo příjemně voní.

   Na čepeli ponechána struktura původního nástroje, zdrsnění lze využít jako přirozenou oporu pro palec při řezání. Uhlíkovku lze udržovat ocílkou, v terénu postačí malá brusná tyčinka (a salám :-) ).

   Patina na čepeli podtrhuje rustikální vzhled nože.

  Pouzdro je kožené, toulcové, tvarované pro samosvorné držení nože. Pevné poutko drží nůž nad opaskem, tedy více evropského střihu, možno ovládat pohodlně jednou rukou.

   Tento nůž mi vyhovuje svým poměrem velikosti čepele a váhy, dobře se ovládá při řezání potravin, ostří se udržuje kvalitně i v terénu a svým vzhledem ve mně evokuje staré jídelní a pracovní nože.
 

finka od Lovce:
   Proporčně velmi klasická finka, robustnost odpovídá mému ideálu o pevném EDC noži. Středem „soudečková“ rukojeť z nádoru akátu dokonale vyplňuje dlaň a dává jistotu úchopu. Záštita z hovězí kosti, kožené kroužky a koncovka z věnce jeleního parohu, konstrukce na trn, záslepka v koncovce.

   Čepel je z mého oblíbeného materiálu N690 a hřbet je zpevněn oboustranným žlábkem. Ten se vyskytoval na finkách starší produkce zcela běžně, právě pro zaručení odolnosti nože, např. při lovu (viz. Obr.) 

   Vyšší, lehce dutý výbrus, klasický severský vzhled a podíl ruční práce dělá z nože ideální universál. Materiál N690 jsem si oblíbil hlavně pro jeho dobrou brousitelnost a výborné řezné vlastnosti zejména při styku s potravinami. 

   Tato kvalitní nožířská ocel je odolná vůči jakýmkoli agresívním látkám v potravinách, nezanechává patinu a „chuť“ kovu na některých, hlavně ovoci. Ocel  N690 patří do skupiny nerezových ocelí tř. 440C (cobalt steel).

   Pouzdro je z kvalitní, silné přírodní kůže, v duchu severských lovců, sešito z jednoho kusu, bez vnitřního švu, bezpečně obepínající celý nůž až po koncovku.Kožený závěs umožňuje volné nošení  i když to je lehce omezeno šířkou a tuhostí závěsu, avšak nehrozí ztráta nože a nůž se i bezpečně vytahuje ven.
 

   Tento nůž zvládá na výbornou běžnou práci se dřevem, zahrocování i adekvátní sekání – odvětvování. Takový skandinávský universál na vícedenní výlet, srub, rybaření.

   Použité materiály jsou v souladu s klasikou a k mé plné spokojenosti pro činnosti, které s nožem dělám. 

finka od MUFa:
   Honzova finka je tak trochu jiná skandinávka, je to takovej Bullterier v severským hávu. Jak už jsem psal v tabulce na začátku je to těžká váha, na klasický finský nůž určitě, ale máme tu čistokrevnou fiňuly, která si na nic nehraje a je zajímavá materiálově.

   Čepel je masívní 4.4 mm po celém hřbetu a zužuje se až s linií výbrusu – se špicí. Výbrus je vysoký, plnohodnotně dutý, leštěný. Boky nad výbrusem ponechány s materiálovou oxidací, takto i čelo záštity. Konstrukce na trn, plus pojistný nýt v rukojeti.

   Rukojeť se skládá z kroužků mosazi, sobí kosti, dřevo je kořenovice jasanu. Ručka je proporčně stejně masívní jako čepel, dost místa i pro větší ruku – předpoklad silovějšího použití nože.

   Ještě bych se vrátil k materiálu čepele. V tomto případě jde o nerezovou ocel firmy Bompertuis /Francie/ označována jako T6MoV.

   Její nejpravděpodobnější ekvivalent je ocel AUS6-A. Která má 0.03 % karbidotvorného vanadu, poměr 0,65 % uhlíku ku 14 % chrómu. Také ocel 440 A je velmi podobná, ale má míň chromu a vice niklu a vanadu.

   V přiložené tab. nerez ocelí je vidět v jaké materiálové skupině pátrat:

   Různé tabulky se můžou  lišit ve složení ocelí a tak podle tvůrce nože je materiál T6 lepší AK5ka a horší AK9ka, tedy staré Poldi Kladno. Tyto oceli se již nevyrábí a např. Mikov nahradil oceli řady AK právě materiálem 440A /440C. Každopádně materiál vykazuje výbornou korozivzdornost a odolnost proti opotřebení.
 

   Pouzdro je z masívní kůže, toulcové, s pevným průvlakem na opasek, avšak s všitým závěsem /očkem/, které lze využít k volnému nošení, nebo spíše vzhledem k váze kompletu – k zajištění proti ztrátě např. na výstroji. Pouzdro je nataženo šelakem, což podtrhuje tuhost a odolnost nože.

   Na fotce s pouzdrem je stejný nůž /z možnosti změna ebenu na ručce za jasan/.

           

   Finka vybízí k tvrdší práci, bezproblémový je silovější ořez dřeva, použití masívní krátké čepele jako klínu, odvětvování atd.

   V kuchyni i té tábornické je tento nástroj výborný v bourání kuřat, krůt, nějaká ta kostička není problém. Materiál je výhodný k použití na potraviny, čepel bez lišky. Výkonný a elegantní nůž, materiál se dobře brousí /keramika/ a poměrně dlouho vydrží.

   Honzova produkce nožů mě baví svojí materiálovou zajímavostí, elegantní silou, také poměr cena-výkon je na místě a každou výstavu se u něho rád zastavím.
  

   Tato finka vhodně doplňuje ostatní prezentované nože, kdy mohu šáhnout do jedné sobí stáje, ale mám možnost si vybrat lehkost-obratnost  a nebo sílu-účinnost.

Test řezání čerstvého chleba:
   A v tomto případě i velmi čerstvých housek. Jak už jsem říkal, pořezávání pečiva je jednou z  častých činností, které s noži provádím. Pekárenské výrobky obecně máme každý den na stole i v batohu na cestách a své nože používáme rádi. Ne vždycky chceme sáhnout po „obyčejném“ kuchyňáku. Pro mě je krájení svačin na výletu s dětmi radostí z nožů a je to i praktické- méně upatlaných všech okolo…

Samotný test:
   S každým nožem, jsem ukrojil krajíc čerstvého chleba /pek. Tanvald/ a housku. Chleba jsem se snažil řezat stylem „na prsa“ proti sobě, žádné prkénko v leže- bodnutí apod.; vše v ruce.
Housku v leže, plochou dlaně výpomoc- klasická svačina. Viz. Foto.

Kellam Wolverine:

   Díky vysoké řezivosti se nožík ochotně zakusuje do chleba již na začátku, jen se musí dát velký pozor, aby se ostří nesmeklo po čerstvé kůrce! Ze začátku to nutí k silovějšímu použití, ale po proniknutí do skývy je řez plynulý a přesný. Naplno využijeme celého ostří a délky čepele.

   Jediná mini nevýhoda je, že po zoxidované části čepele to v řezu „drhne“, ale to nožík kompenzuje svojí ovladatelností a řezivostí. Housku rozkrojil bez větších problémů, jen byla o něco větší, tak nestačila čepel, žádné vymačkávání střídky, ani její „hrnutí“. Velmi kvalitní řez.

finka od Radeka:
   Nůž s nejdelší čepelí z testovaných. Plochý výbrus neproniká do pečiva tak ochotně, jako scandy na Kellamu, ale jakmile se nůž zařízne, máme ukrojeno. Naplno využitá délka čepele, síla hřbetu zužující se, lehčí váha nože a rozšiřující se rukojeť nám dává jistotu úchopu i sílu.

   Housku nůž zvládl na výbornou, jen se musí více přitlačit na krájenou věc, jakmile se dostane na čepeli ten zbytek pilníku do styku s řezanou houskou, má tendenci se zaseknout, vytrhávat. Jinak čistý řez, díky délce a tvaru čepele velmi univerzální nůž na výlet.

Finka od Lovce a od MUFa:
   Lovcova finka se do čerstvého chleba zařízla o něco lépe, než Mufinka, je to dáno především o něco slabší čepelí, ale řez samotný jde oběma nožům stejně dobře. Masívní čepel u MuFa svádí řez více „do masa“ a musíme jej   kontrolovat.

   Krájení velmi čerstvých housek šlo pocitově lépe Lovcovi, Mufinka se svojí robustností je již u této činnosti na hraně, její čepel má tendenci spíše rozlamovat, nicméně střídku housky „shrnuly“ oba nože.

Lovcova finka je ze všech těchto nožů nejvíce universální, všechny popsané činnosti zvládá parádně a na víkendový pobyt v přírodě ideální.

Mufinka je skvělý polární ledoborec, v této lehké jízdě má své místo, kdy se můžu spolehnout na sílu a pádnost, při zachování elegantnosti nože.

Radekova finka je velmi praktická z pohledu délky čepele a výbrusu, dobře se ovládá při řezání i při vyndávání z pouzdra, ostří se udržuje lehce i venku a kdo je tak trochu „staromilec“ jako já,  ocení i jeho vzhled.

   Kellam Wolverine mě jako jediný tovární nůž v této skupince velice překvapil, velmi lehký, avšak nádherně řezivý, klasika co se vejde do kapsy. U tovární produkce zajímavé kalení čepele, praktická účelnost, nože Kellam se liší pouze svoji velikostí, osvědčené a dobré zůstává.

   Pořadí v mini testu řezání chleba a housek:

1.    Kellam  /řezivost/
2.    Radeko /praktická čepel/
3.    Lovec /universálnost/
4.    MUF /silná čepel-spíše silovější použití/

Nože, které jsem tu představil,

   Mají pro mě význam praktický, kdy na výletech oceňuji jejich skladnost a výkonnost. Skandinávský styl nožů mě zaujal i svojí neagresivností, s nožem bez záštity se nebodá, takto je to chápáno v severských zemích obecně, i dále východněji, např. ruské lovecké nože, vychází z dávné historie těchto národů.
   Dalším faktorem je jejich různorodost a výběr přírodních materiálů, které mám rád, nehledě na to, že k noži od nožíře, lze pořídit doplňující jiný nůž, k většímu menší- na krk, škrtadlo, pouzdro, vše podle citu uživatele.
   V dnešní době denně nebojujeme o život s drsnou přírodou, a proto se z nože pro jeho majitele, může stát i určitý osobní fetiš, který naplňuje v každém z nás trochu toho pra- loveckého genu z minulosti.
 

Děkuji Všem za shlédnutí  Raichu /Míra Pokorný/