Nelekejte se prosím, že v následujících několika větách píšu o jiném noži, než kterého se článek týká. Jen jsem nemohl odolat tomu, abych vám popsal cestu, jakou jsem se k testování Matýska II vlastně dostal.
   V lednu přišel Mat se svou novou sérií nožů, se Sedláky. Krásné, od pohledu pracovní nože podle mého gusta. Taky jsem měl pořádnou radost, když mi od Mata dorazil e-mail, ve kterém stálo: „Bral bys sedláka na měsíční test? Mám 4 kusy, jeden ti rád půjčím…“ No to se ví, že bych bral! Jenže hned, jak Mat vyvěsil Sedláky na knife.cz do inzerce, byli obratem fuč. „Ale můžu ti dát na test MAT.es II., pokud bys to bral - slabá útěcha – ale…“ psal mi Mat v dalším e-mailu. No musím upřímně říct, že na Sedláka jsem se vážně těšil. Pracovní zavíráky mám prostě rád. Kdežto MAT.es II není čistokrevný pracant; je prostě EDCčko. Dlužno ovšem podotknout, že zatraceně povedené EDCčko.
 

Čepel

   Čepel dlouhá 9,5 cm je vyrobena z oceli N690 (tvrdost 60 HRC). V nejširším místě měří 3 cm a její tloušťka dosahuje 3,5 mm u střenek, přičemž se plynule zužuje směrem ke hrotu. Osobně bych měl lepší pocit, kdyby byl hrot o něco masivnější (tedy kdyby v oblasti hrotu bylo za ostřím a na hřbetu ponecháno více materiálu), například jako u Matovy EDC Finky. Nicméně subtilnost hrotu koresponduje s celkovou „vytažeností“ výbrusu k ostří, díky které má čepel potenciál k výtečné řezivosti. A právě řezivost vnímám jako tu nejdůležitější vlastnost dobrého nože pro každodenní nošení (a použití).
   Nůž byl od tvůrce nabroušen tak, že sice bez problému holil, ale do dřeva se nezakusoval tak ochotně, jak bych si u nože s tímto výbrusem představoval. S celkovou geometrií čepele by podle mě lépe korespondoval menší úhel ostří, který by podpořil vynikající řezné vlastnosti čepele dané „vytaženým“ výbrusem.
   Na první pohled mě čepel zaujala dvěma detaily: za prvé zde chybí vyražená „kachnička“ – značka výrobce (ta přeplula na ocelovou část rukojeti), a druhým detailem je oválná díra v těsné blízkosti střenek, která má ale spíše designový, než funkční, význam vzhledem k síle, jakou pojistka aretuje čepel v zavřeném stavu (ale o tom více v následující kapitole).

 

 Konstrukce

   Nůž je konstruován jako frame-lock, kdy funkční střenka je vyrobena ze 4 milimetry tlusté, kalené oceli 17029 (AK5) o tvrdosti mezi 48 a 50 HRC.
 

   Třecí plochy v mechanizmu (pata čepele a dosedací plocha páky frame-locku) jsou tedy kaleny, čímž pádem by nemělo docházet k téměř žádnému opotřebení mechanizmu postupným používáním (otevíráním a zavíráním nože) a páka frame-locku by neměla nikdy dosednout na protilehlou příložku.
   V otevřeném stavu není cítit absolutně žádná vůle v jakémkoli směru. Mám jeden fabrický frame-lock (a několik liner-locků), u kterého mají třecí plochy v mechanizmu tendenci po sobě klouzat při tlaku na hřbet otevřené čepele (ačkoli k zavření čepele nedošlo - páka pojistky prostě „sklouzla“ do určité polohy vůči patě čepele a tam se zastavila i přes zvyšující se tlak na hřbet čepele). Zkusil jsem tedy MAT.ese zavřít navzdory zajištěnému zámku (pouze rukama a takovým způsobem, aby v případě zavření nebyly prsty v dráze zavírající se čepele). Páka pojistky se nehnula z místa ani o kousíček. Úhly a spasování pojistky má Mat prostě vymakané.

 

   Dalším detailem, který mě zajímá u každého frame/liner-locku, je způsob a síla aretace čepele v zavřeném stavu. Nerad bych, aby se mi nůž samovolně pootevřel při prudším pohybu v kapse. U popisovaného nože výrobce zvolil klasický způsob zajištění – ocelová kulička v páce pojistky zapadá do dírky v čepeli. Musím říct, že čepel je v zavřeném stavu zajištěna vážně skvěle – jen švihem ruky, která drží rukojeť zavřeného nože, nemáte šanci čepel otevřít. To samozřejmě poněkud ztíží otevření nože jednou rukou, které ale rozhodně není nemožné, jen vyžaduje trochu cviku.
   Nůž je spojen pomocí tří šroubků s hlavičkou T-10 (mimochodem z uživatelského hlediska velice oceňuji použití jednoho rozměru torxu na celém noži), takže rozborka by neměla být složitá. Snad jediné úskalí bude nejspíš představovat nalisovaný stop pin a mosazný středový čep. Pro hladký chod čepele zvolil Mat fosforbronzové podložky.
   Za velmi praktickou považuji absenci backspaceru (vložka mezi střenkami na hřbetu rukojeti), díky čemuž se dá nůž jednoduše důkladně propláchnout.
 

Rukojeť

   V předchozí kapitole jsem už zmínil, že funkční střenka je ocelová. Druhá střenka je vyrobena ze dvou destiček materiálu G-10 slepených k sobě epoxidem s kovovým plnidlem (což mimochodem způsobuje zajímavé odlesky od kovových částeček v lepidle na přímém slunci), podlepených černým fíbrem. Tento typ střenek vzbuzoval v diskuzi na Matově vlákně rozporuplné pocity, proto nechám estetický posudek na čtenáři.
   Z praktického hlediska považuji propojení oranžové (resp. jakékoli výrazné barvy) a černé (nebo jakékoli méně nápadné barvy) za velmi přínosné při hledání nože, který vám zapadl do trávy, protože člověk si snadno všimne oranžového objektu prapodivného tvaru, který si nelze splést s ničím jiným.
   Obě střenky jsou leštěné, což uživatel ocení především v momentě, kdy rukou sahá do kapsy, ve které je nůž, například pro drobné mince. K pohodlnému nošení samozřejmě přispívá hlavně celková tloušťka rukojeti – pouhých 13 mm.
   Tvarově je rukojeť uzpůsobena především pro „lehčí“ úchopy (příklady na následujících fotografiích), díky čemuž bylo velmi pohodlné použití nože v kuchyni a při jakémkoli nesilovém použití. Naopak při kladivovém úchopu, který používám při silovém řezání, začne být po několika minutách práce cítit otlačení na několika místech v dlani
 

Klip

   Tento prvek nebyl donedávna na Matových nožích příliš k vidění. A vzhledem k tomu, že vymyslet pro konkrétní nůž funkční klip není nic jednoduchého, byl jsem velice zvědavý, jak se Matovi povedl.
   Vzhledově klip, podle mého názoru, skvěle zapadá do koncepce nože. Zajímavá je skutečnost, že tvůrce použil na klip jinou (výrazně hrubší) povrchovou úpravu než na zbývajících ocelových částech nože.
   Ani z funkčního hlediska mu nemám co vytknout. Díky tomu, že je k rukojeti přimontován dvěma šroubky, se nijak nehýbe. Klip svým tvarem a napružením dobře jistí nůž v kapse i při prudkých pohybech, ale zároveň nijak nebrání pohodlnému vyndávání a zandávání nože z/do kapsy.

Shrnutí

   Tygříka - jak jsem si nůž soukromně překřtil kvůli barevné kombinaci střenky - jsem měl v užívání asi čtyři týdny, během kterých mě, jako správné EDC, doprovázel naprosto všude usazený v pravé kapse kalhot. Díky celkové tloušťce a povrchové úpravě rukojeti se nůž nosil velmi příjemně a to i přes fakt, že hmotnost nože nepatří k nejnižším (161 gram).
   Ve městě bylo jeho hlavní náplní řezání provázků, loupání ovoce, ořezávání tužek, příprava jídla a tak podobně. Žádná z těchto činností není nijak náročná na pevnost konstrukce, ale celkem hezky se ukáže řezivost čepele a obratnost nože v různých úchopech.

   Během víkendů na chalupě si nůž užil především řezání do dřeva (výroba kolíků z bukových větví, vyřezávání podpalovače na zátop).

   Díky zrcadlově vybroušenému ostří a vytaženému výbrusu čepel krásně proniká do měkkých materiálů (cibule, brambory, maso). Při řezání tvrdého dřeva se ukázalo, že kvality výbrusu lehce shazuje příliš tupý úhel ostří, což ale není nic, s čím by si nebylo možno lehce poradit. Nechápejte to prosím tak, že by nůž neřezal – řeže skutečně dobře, ale při menším úhlu ostří by mohl řezat ještě o něco lépe.
   Široká čepel s výrazným bříškem najde uplatnění při krájení masa a vůbec čehokoli na prkénku, rovná část čepele zase napomáhá udržet nůž v řezu, například při výrobě „chlupatého dřívka“. Při přípravě svačin člověk ocení, že širokou čepelí lze namazat paštiku na rohlík jedním tahem.
   S těmito lehčími pracemi koresponduje i tvar rukojeti, jednoznačně navržený primárně pro šavlový úchop. Na obrázku níže je zachycen mnou nejpoužívanější úchop zavíracích nožů při kuchyňských pracích, díky kterému neťukám klouby ruky do pracovní desky. Konec rukojeti si pohodlně sedne doprostřed dlaně, a nehrozí vyklouznutí nože ani z mokré ruky.
 

   Z předchozího textu vyplývá, že MAT.es II byl očividně navržen především pro pohodlné nošení a lehčí použití, ale vzhledem k fortelnosti konstrukce se není třeba bát ani občasného většího zápřahu.
   Ačkoli bude možná čtenáře zajímat výdrž ostří, nemohu k tomuto bodu říct nic jiného, než že ostří holilo po celou dobu testu (samozřejmě, že po čtyřech týdnech už ostří při holení citelně tahá za chlupy).
   Celkové zpracování odpovídá Matovu standartu – vše skvěle lícuje a nůž funguje přesně tak, jak má.
   MAT.es II alias Tygřík je nůž, který se skvěle nosí, výborně řeže, velmi dobře padne do ruky při lehčích úchopech a nabízí pevnost a „bezúdržbovost“ vychytané frame-lockové konstrukce. Co víc si od ocelového společníka pro každý den přát?