KBNG i Seal 2000 výrobci označují za taktické nože. Mají téměř stejnou délku i váhu. Vyrobeny jsou z prakticky identické oceli. KB kalen na 55 až 57 HRC, SOG na 56 až 58 HRC. KB má rukojeť z kratonu, SOG ze zytelu. Nože se liší geometrií a konstrukcí, přestože oba odkazují na klasický tvar typu bowie. Ka-bar má hladké ostří a tloušťku čepele 4 mm, která přechází do jemné, subtilní špičky. Zdánlivě nepravé ostří má ostrou řeznou plochu o délce zhruba 60 mm. Řap prochází celou rukojetí a je zakončen kovovou hlavicí s otvorem na jistící šňůru. Seal 2000 má těsně za rukojetí čepel silnou asi 5,5 mm. Směrem ke špičce je po hřbetu částečně zbroušena až na zhruba 1 mm. Na nůž, který má částečně zoubkované ostří,  je nalisovaná plastová rukojeť s integrální záštitou a otvorem na jistící šňůru. Oba nože již byly na www.knife.cz recenzovány. Nynější komparativní test je zaměřen především na jejich praktické používání v terénu a při tábornických pracích. Ka-bar mi na test zapůjčil gespa (díky!). Oba nože byly před testem nabroušené tak, aby holily.

Řezání

KB byl při řezání suchého i čerstvého dřeva efektivnější než SOG, odhadem zhruba o 20 procent. Výhodou je, že ostří u KB začíná za záštitou, je tak delší a umožňuje větší i razantnější záběr. KB má také tenčí ostří. Pro jemné řezání lze u KB ruku posunout těsně za záštitu.  SOG při řezání dřeva znevýhodňují zuby, které znemožňují záběr za použití celé délky čepele. Pro jemné řezání je u SOG nejlepší úchop v choilu mezi ostřím a záštitou, palec opřený o hřbet čepele. V případě KB i SOG není delší a náročnější řezání za použití tlaku palce seshora na hřbet čepele  pohodlné. U obou nožů je hřbet čepele příliš úzký a hranatý.  Oba nože lze použít i na jemnější práci a poměrně snadno se s nimi odkrajují  tenké hoblinky na podpal. KB ani SOG se při řezání dřeva nemohou rovnat s noži s užším profilem, jako je například Mora 2000, která oba taktické nože převyšuje minimálně o třídu. Její tenká, ale dostatečně pevná a odolná čepel s agresivním ostřím pracuje o mnoho lépe při silově náročném i precizním řezání. Má pro tuto práci také pohodlnější rukojeť.

KB díky užšímu ostří dobře řeže plasty, nečiní mu problém ani látky a provazy. SOG při řezání těchto materiálů nepatrně zvýhodňují zuby. O něco déle vydrží ostré. Po částečném ztupení stále dokáží trhat a provaz nebo látku nakonec přervat. Zuby ale při této práci nejsou tak agresivní, jak bych očekával. Při řezání tuhých plastů mají problém oba nože. Zkoušel jsem s nimi řezat starou gumovou rukojeť, která se dříve dávala na řídítka u kol. Plast jsem musel v obou případech narušit nejdříve špičkou, aby jím nože pronikly.

V kuchyni SOGu zuby výkon ubírají. S oběma noži se nicméně dá zacházet poměrně dobře při krájení masa. Například loupání cibule či brambor je otázkou trpělivosti, vhodnější jsou menší nože s tenčí čepelí. Tenčí čepel KB je při krájení zeleniny a ovoce výkonnější.

Sekání

KB i SOG nepatří k zdatným čepelím na sekání. SOG má těžiště spíše neutrální, u KB je těžiště na rukojeti. Čerstvé měkké dřevo o síle 3 až 4 cm oba nože přesekly na 5 až 6 úderů. Na suchou břízu, která byla zhruba o 3 cm silnější, potřeboval KB 36 úderů, SOG asi o dva méně. Výkon obou nožů tedy byl vyrovnaný, mírnou výhodu měl SOG. KB v tomto případě podal téměř srovnatelný výkon především díky tenčímu ostří, které snadno pronikalo do dřeva. Úzká čepel a výbrus u KB také nemají problém s tím, že by narážely na odpor při hlubokých zásecích u čerstvého dřeva. Do rukojeti SOG se při sekání přenášely poměrně nepříjemné rázy, měkčí kraton KB v tomto směru neměl problém. Nevýhodou rukojeti KB ale je vystouplá kovová patka, která při úchopu vzadu nepříjemně tlačí na malíček. S noži byl takovýto test opakován několikrát s podobným výsledkem.

Štípání

Na účinné štípání švihem a samotnou vahou čepele jsou oba nože příliš lehké. S pomocí dřevěného bucharu, kterým se vedou údery do hřbetu čepele, lze s noži poměrně snadno rozštípat menší špalky bez suků. Na větší polena ani jeden z nožů nestačí, oba také mají na takovou práci příliš subtilní špici, která by se mohla po příliš razantních úderech zlomit. KB má také nevýhodu v naostřeném hřbetu čepele u špičky, což ho při štípání limituje více než SOG. Do ostrého hřbetu jde vést údery bucharem spíše jen v nouzi, protože se nůž při každém úderu do dřevěného „obušku“ zakusuje. KB tak zcela bez problémů rozštípne pouze špalky, které nepřesahují o něco více než třetinu délky jeho čepele. SOG je výkonnější.

Oheň

S oběma noži je možno rozdělat oheň za pár minut. Připravit jemné hoblinky, třísky a silnější větve. Hrana hřbetu čepele na KB hází velmi pěkné jiskry od podpalovače Firesteel. Seal 2000 jako „škrtátko“ efektivně použít nelze – létají od něj malé jiskry.

Zatloukání, páčení

S KB jdou snadno zatloukat menší dřevěné kolíky do země. Rukojeť SOG je k této práci uzpůsobena hůře a při tlučení má tendenci sklouzávat.  S KB jsem bez problémů zatloukal i hřebíky. Hlavice je dostatečně velká a je s ní možno vést poměrně razantní údery. Po pěti zatlučených hřebících nebyla poškozena. SOG na takovou práci použít nejde. Rukojeť je oblá a při úderu opět sklouzává, zytel se poškodí i při lehčím střetu  s hranami hřebíku. Hlavice KB je na zatloukání hřebíků vhodnější než například hlavice Fallkniven A1, kterou tvoří poměrně úzký obdélník. Snadno tak A1 sklouzne a hřebík může poškodit kratonovou rukojeť nože.

Hřebík jsem při testu vždy prohnal dvěma smrkovými prkny a KB i SOG jsem použil jako páčidlo, abych prkna oddělil. Tuto práci zvládly oba nože. U KB je ale znát, že má asi o jeden milimetr tenčí hřbet čepele a nemá full tang konstrukci. Při větším záběru se ohýbá a razantnější páčení by nůž mohlo zlomit, pravděpodobně hned za záštitou. SOG při páčení obstojí lépe.

Po úspěšném zatloukání hřebíků jsem pevnost hlavice KB vyzkoušel při střetu s cihlou. Po třetím úderu plnou plochou se hlavice ulomila těsně za koncem kratonové rukojeti. Zlom byl hladký s jedním výraznějším zubem.  Údery také téměř přeťaly paracord, který jsem používal jako jistící šňůru.  Hlavice A1 stejný test vydržela bez závažnějšího poškození.

Po zlomení hlavice šlo KB používat s opatrností pouze k lehčímu řezání. Po nouzové opravě lepicí páskou, kterou jsem omotal kolem rukojeti, záštity a čepele těsně před záštitou, s nožem šlo nadále dobře řezat, bodat a s opatrností sekat a štípat s použitím bucharu.

Hrot, kopání

Hrot obou nožů je tenký a má dobré penetrační schopnosti. Razantní bod KB vedený shora dolů pronikl 1000 stránkami telefonního seznamu, SOG probodl 960 stránek. Oba nože jsem také zabodl 15krát až 20krát do smrkového prkna, zhruba do hloubky jednoho centimetru, a páčil do stran. Hrot u KB se začal ohýbat a „vlnit“, při náročnějším páčení  by se zlomil. Šel postupně nahrubo srovnat. SOG tento test přečkal bez úhony. Bodání do dřeva jsem opakoval dvakrát se stejným výsledkem. Nože jsem poté zabodával do 1 mm silného plechu. Nejprve jsem tak učinil dvakrát pouze za použití tlaku. KB vnikl do plechu velmi snadno a při následném tlaku seshora na čepel ho snadno rozřízl. U SOG bylo nutné použít větší sílu, plech šel rozříznout jen blízko u místa bodu. Oba nože nebyly poškozeny, jen ztupeny. Pak jsem provedl pět razantních bodů. KB opět lépe pronikal plechem, ale přišel o asi 0,5 mm špičky, která se zároveň lehce ohnula. SOG rovněž ztratil asi 0,5 mm špičky. Oba nože šlo poté snadno přebrousit. Po této zkušenosti jsem s noži zkusil kopat jen lehce. Při střetu s kameny by určitě nevydržela jejich špice. Vrchní drn šel snadno odříznout, opatrné kopání do hloubky asi 20 cm nože nepoškodilo, jen ztupilo. Rukojeť KB byla na tuto práci lepší.

Trvanlivost ostří, broušení

KB i SOG se brousí snadno pomocí DMT. Přebroušení trvá několik minut, i když je čepel lehce poškozena. Ostří KB se rychle poškodí a ztupí, pokud přijde do kontaktu s tvrdými materiály. Po sekání do hřebíku či hrany plechu se na něm objevily zuby 1 až 1,5 mm hluboké. SOG má ostří robustnější a kontakt s hřebíkem a plechem na něm nezanechal výraznější stopy. Údery byly razantní, ale nebyly vedeny s maximální silou. Ostří SOG se mi podařilo poničit při nechtěném úderu do kovového svěráku. Vyštíplo se asi 2 až 2,5 mm hluboko. Opravil jsem ho zhruba za 30 minut.

Použitá ocel a profil ostří jsou u KB a SOG kompromisem mezi snadností broušení a samotným výkonem. Čepele, které jsem měl možnost testovat - A1, MOD4 nebo Camp/Survival Honzy Jehlíka - jsou o mnoho lepší.

Korozivzdornost, povrchová úprava

Oba nože vzdorují dobře korozi. Nosil jsem je i za deštivého a vlhkého počasí a nijak tím neutrpěly. Po použití jsem je jen utřel a nechal v pouzdře, nijak nemazal. Pískovaná čepel u KB je odolná proti opotřebení, objevují se na ní spíše škrábance. U SOG se povrchová úprava odírá především v namáhaných partiích. Jde dolů zejména při štípání suchého dřeva.

Rukojeť

Ani u jednoho nožů nelze říci, že by jejich rukojeti představovaly ergonomický ideál, i když v tomto případě jde spíše o subjektivní dojem - pohodlí rukojeti u nože značně ovlivňují osobní preference uživatele. SOG má rukojeť příliš hranatou a tvrdou. Kraton u KB je měkčí a o hodně pohodlnější, ale přivítal bych u něj více „vyboulený“ profil směrem k prstům, aby nůž padl lépe do ruky. Po delším a náročnějším řezání  začne brnět ruka u obou nožů. Při delším a náročnějším sekání rukojeť SOG dře a přenáší nepříjemné rázy. Kraton na KB údery tlumí lépe. Bylo by ale dobré, kdyby byla kratonem z vnitřní části obalena i kovová patka, která při zadním úchopu tlačí na malíček. Rukojeti obou nožů jsou nicméně bezpečné, a to i za mokra. Dobře se drží také v rukavicích. Kraton je náchylnější k poškození při kontaktu s ostrými předměty a ohněm – začne hořet téměř okamžitě.

Pouzdro

U KB bylo kožené pouzdro. Má poutko s drukem, které přidržuje rukojeť a dole v pouzdře je otvor na jistící šňůru. Nůž v pouzdře drží pevně a nevypadne ani když je nošen rukojetí dolů.   Nůž lze do pouzdra zasunout pouze z jedné strany, kůže trochu vrže a jsou na ní znát oděrky, například od větví. SOG má pouzdro kydexové s oddělitelným klipem na způsob tek-loku. Kydexové pouzdro se časem ochodí a nedrží už nůž tak pevně. Při prudkém pohybu rukojetí směrem dolů z něj nůž vyjede. Jde to upravit stáhnutím horní části pouzdra například šroubkem. Jinak jde pouzdro nosit klasicky na pásku, na rameni či batohu – má praktické otvory po stranách. Je v něm také směrem k ostří nože drážka – je tak možné řezat tenčí provazy bez vytažení nože z pouzdra. Klip nedosahuje propracovanosti a variability tek-loku. 

Shrnutí

KB řeže lépe než SOG, při sekání a štípání má naopak SOG o trochu větší výkon. SOG má pevnější konstrukci a lze ho použít k náročnějšímu páčení než KB. S hlavicí KB lze úspěšně zatloukat dřevěné kolíky i hřebíky, razantnější údery však nevydrží a nůž se poškodí. Ostří ani špice KB nevydrží bez úhony razantnější kontakt s tvrdými materiály, jako je například plech. Špice, která je u KB ostrá z obou stran, napomáhá lepším penetračním schopnostem, ale limituje nůž například při štípání či sekání za použití bucharu. Opodstatnění by zřejmě měla při bojových technikách. SOG má ostří robustnější, které ustojí i hrubší zacházení. Špička je ale rovněž hodně tenká a náchylná k poškození. Rukojeti obou nožů jsou bezpečné, KB je na úchop příjemnější. Nože se snadno brousí.

 Ani jedna z těchto čepelí by neobstála při extrémní zátěži. Výkon KB má parametry nože na camping, kde bude při dobrém zacházení dlouho sloužit. SOG je odolnější a odpovídal by spíše možnému „taktickému“ využití, o kterém píše výrobce. KB by vylepšila full tang konstrukce, čepel tlustší o minimálně 1 mm, jiné upevnění či vytvoření hlavice na tlučení. SOG bych raději viděl bez zubů, ostří posunuté až k záštitě, vyšší výbrus. Rukojeti obou nožů by mohly být více ergonomické, vybrané na krajích a vyboulené směrem k prstům (tak to alespoň vyhovuje mně).