1.Zavíráky

Z hlediska dostupnosti jsem výběr nožů orientoval na ty, které lze koupit v domácích potřebách, železářství, sportu a armyshopu (vše na malém městě, internet k nákupu nože za pár stovek má smysl jen v případě výrazné akční slevy, či nákupu většího množství či sady nože s brouskem, apod). K nim jsem pak přidal několik kousků domácí značky, co dům dal a známí zapůjčili. Z hlediska kvality jsme se shodli na tom, že zavírák by měl mít pojistku a neměl by být ani moc tupý, ale na druhou stranu ani ostrý jako břitva, aby se ty nemotorné dětské ruce tak snadno nepořezaly při pouhém otevírání či manipulaci s nožem. Cena byla stanovena kolem 500 Kč.

Pro výběr a hodnocení nože byla důležitá jednak čepel (tvar, velikost, tloušťka), jednak rukojeť a střenka (velikost, příjemný úchop, materiál). Z dalších vlastností jsem vzal v úvahu hmotnost, způsob otevírání, typ pojistky, doplňkové vybavení (pouzdro, další čepele). Cílem testu nebylo vybrat ten jeden jediný dokonalý a ideální nástroj, ale spíše udělat určitý přehled vhodných nožů podle jejich převažujícího použití. Tím je především krájení chleba a konzumace výdobytků moderního potravinářského průmyslu, to vše řádně a pokud možno trvanlivě zabaleno do všemožných mističek, tyglíků, atp. Nůž však musí posloužit i k uříznutí a naostření klacku na opečení buřta, či k ořezání tužky.

Původ a orientační cena testovaných nožů

Cenným zdrojem testovaných nožů se stal Armyshop, kde jsme za pouhých 190,- Kč pořídili hnedle tři nože uvedené v tomto testu. První atrapou byl na pohled velmi příjemný a robustní čínský nůž (foto č. 1, netestován), kterému se po ca 10 minutách štípání třísek začala samovolně zavírat čepel bez ohledu na pojistku. Proto jsme jej ihned vyměnili za další čínskou atrapu zn. Boda Stainless (foto č. 3), u které ještě během testu vypadl čep při mazání čerstvého chleba studeným máslem. Poslední výměnou jsme získali nůž Fox (foto č. 6), který zatím drží dobře. Dále jsou do testu zařazeny dva velmi populární a běžně dostupné nože značek Opinel (Francie, foto 2) a Victorinox (Švýcarsko, foto 4). Ačkoliv nejsem příznivcem klasických úzkých čepelí, máme v testu zastoupeny značky Herbertz (Německo, foto 7), Mammut (foto 8) a další bezejmenný zavírák Stainless China (vietnamská tržnice, foto č. 0). Test ukončuje značkový nůž Nieto (Španělsko, foto č. 9), vícečepelový Mikov (foto 10) a větší Mikov s parohem, k němuž dodává výrobce jako bonus kožené pouzdro, a já jsem pro zajímavost přidal o 30 let staršího brášku (foto 13 a 14). Závěrem testu jsem ještě dostal jako dárek dva číňany značky Maxam, jeden je kopií Spyderca Delica (foto 11), druhý má tvar čepele tanto s jednostranným zčásti zubatým ostřím (foto 12). Nové nože byly testovány nabroušené z výroby, používané nože jsme před testem obtáhli na keramice, aby se oživilo ostří.

Pro hodnocení „řezivosti“ jsem vymyslel tzv. „špuntový“ test. Tento srovnávací test vyhodnocuje sílu (1 kg = 10 N) potřebnou k přeříznutí špuntu od láhve s vínem. Vzhledem k podmínkám srovnávání (na koleně) není exaktně přesný, dává spíše orientační informaci, je však v běžných domácích podmínkách dobře opakovatelný. Jeho princip spočívá v tom, že na osobní váze odhadneme sílu vynaloženou na přeříznutí špuntu, a to do 10-12 kg pouze tlakem, poté mírným tahem (je třeba zaznamenat délku tahu v cm). Řez pak zhodnotíme na stupnici A-hladký, B-hrubý, C-přerušovaný, D-zborcený, nedoříznutý okraj, atp. Výsledky testu jsme shrnuli do následující tabulky (pořadí je sestaveno podle řezivosti).

Hodnocení: délka a tvar čepele

Nejčastější skautskou činností je bezesporu krájení chleba, vzhledem k velikosti českého bochníku považuji za minimální délku čepele 9 cm. Domnívám se, že pro potřeby malých skautíků jsou vhodnější čepele širší se zakulacenou špičkou. Ideální pro nabírání paštiky a dalších maziv byla čínská Boda (bohužel se na ni nesmělo moc zatlačit L, z nožů pak Nieto, Opinel, použitelný je Victorinox. Úzké čepele jsou vhodné spíše pro masochisticky orientované jedince (propíchnuté dno kelímku i s dlaní), popř. pro naše asijské spoluobčany zvyklé na krmi hůlkami – paštiku s nimi nenaberete, a když už, tak cestou na chleba spadne do listí a obalí se jehličím. Na druhou stranu – potřebuje-li skautík vykuchat upytlačeného pstroužka, není nad klasiku.

Kvalita oceli

Co jedinec, to názor. Obecně si myslím, že 420 až 440 (Nieto, Mikov) bohatě stačí. Mj. i proto, že se dobře a snadno udržují. Uhlíkové oceli mají sice tendenci rezivět, když jsou dobře udržovány, drží ostří a netupí se tak snadno, jako třeba Inox.

Tvar a velikost rukojeti/střenky

Říká se, že nejlepší nůž je ten, co nejlíp padne do ruky. V tomto ohledu je ve velké výhodě Opinel, který vyrábí několik velikostí, takže každý si může vybrat sobě na míru dlaně. Také tvar rukojeti Opinelu je vhodný. Dobře tvarovanou střenku, která v mokré ruce neklouže, má i Victorinox. Velkou škálu různých tvarů poskytuje Herbertz, a obecně armyshopové a tržnicové atrapy.

Pojistka

Těžko rozhodnout, jaká pojistka je optimální, zda backlock (BL), linerlock (LL), či jiné řešení. U BL posazeného v zadní části nastává někdy problém s nechtěným stisknutím dlaní. Roundlock Opinelu bývá spolehlivý, ale nůž nejde otevřít/zavřít, pokud střenka nabobtná mokrem (Opinely je třeba udržovat v suchu). S boční pojistkou Victorinoxu mám dlouhodobě dobrou zkušenost, naopak LL tlačí do malíčku. Mikovy s parohem mají BL, který trochu tlačí do hřbetu dlaně, výrazně se to však zlepšilo.

Užitná hodnota

Jednoznačně nejlepší užitnou hodnotu mají tzv. důstojnické nože s několika čepelemi. Jsou lehké, kvalitní, univerzální. Je to však vykoupeno vyšší cenou (Victorinox) a nutností nůž občas pořádně vyčistit od zbytků potravin a naolejovat. Proto řada lidí kombinuje malý a levnější Mikov (otvíráky, malá „nouzová“ čepelka bez pojistky) s větším nožem na vážnou práci. Je pravda, že Mikov vyrábí nože velmi podobné Victorinoxu za asi poloviční ceny, a nejsou to nože špatné. Musím však upozornit na druhou pojistku (LL otvíráku), která dost nepříjemně tlačí do šlachy malíčku. Mikovy s parohem se momentálně vyskytují na trhu v několika verzích, jednoznačně doporučuji ty, které jsou na čepeli označeny 440 nebo 440A. Bonusem těchto nožů je kožené pouzdro. Pilka u současného modelu je kratší, totožná s červeným typem (foto 10).

Celkové shrnutí

Pro kluka, který nože neztrácí, je asi nejlepší volbou Victorinox, u kterého lze nakombinovat potřebné otvíráky. Tyto nože mají navíc (jako bonus) neocenitelnou pinzetku na klíšťata, třísky a podobnou otravnou havěť, která se táborníka chytá. Klukovi, který nože ztrácí, bych koupil Opinel, nebo jinou cenově dostupnou alternativu. Zdaleka bych se vyhnul cenově atraktivním čínským atrapám z armyshopů a tržnic, na které musíte mít štěstí kus od kusu. A když už, tak při nákupu je třeba vyzkoušet pevnost pojistky a čepu, a rozhodně si schovat pokladní lístek na případnou výměnu. A ještě doporučení na závěr – malého skautíka je třeba naučit, že nůž je nutné občas vyčistit, naolejovat, a obtáhnout na brousku či ocílce (k brousku pro skautíky se ještě vrátíme v některém z dalších testů). Že se s nožem nepáčí, nebodá a neotevírají konzervy, snad netřeba zdůrazňovat. A ještě něco – nezapomeňte přibalit do KPZ (krabičky poslední záchrany) čerstvou náplast, pokud jste koupili klasickou čepel, tak raději dvě, a tužku s jódem ;-).

P.S. Holky prý si paštiku moc nemažou a raději napichují olivy, takže prý není nad klasiku

Autorem článku je Zrzavý Orm