3. Pevné nože

Od původního záměru otestovat nože ve skautském oddíle jsem musel upustit, protože většinu zapůjčených nožů bych musel před testem nejdříve nabrousit, aby byly výsledky testu srovnatelné. Navíc většina nožů pocházela buď od Mikovu, nebo z Číny. Přesto se mi dostalo do ruky pár zajímavých kousků z vlastnictví skautských tatínků, které byly navíc v takovém stavu, že je stačilo jen obtáhnout na keramice. Z vlastních zásob jsem pak přidal španělskou trojici (Nieto, Muela, Andujar) a Kizlyar. Do testu jsem zařadil také čepel Mora, kterou společně s čepelemi značek Helle, Brusletto a dalšími prodává Honza Mára (cena za čepel a záštitu vychází od 400 do 700 Kč, zbytek si dodělá táborník sám).

Testované nože (shora dolů): Kizlyar, Andujar, Muela, Böker, SW, Fällkniven, Beretta

U pevného nože pro táborníka musíme počítat s vyššími nároky na pevnost a odolnost při práci se dřevem. Nůž nemá nahrazovat sekeru, ani otvírák na konzervy (proto neřeším požadavky kladené na „survival“ nože). Na druhou stranu podmínku naostření klacku na buřta (viz recenze zavíráků) bych ještě doplnil požadavkem na naštípání třísek, vykuchání a naporcování kapra, ořezání louče, atp. Navíc vzhledem k tomu, že nůž je stále otevřený, považuji za nezbytnou a nedílnou součást kvalitní a hlavně spolehlivé pouzdro, ze kterého nůž nevypadne. Rukojeť či střenky by měly být dostatečně pevné a drsné, aby neklouzaly v mokré ruce. Výhodou je také záštita a rozšířená koncová hlavice. Nože s úchytem na provázek mají zase výhodu v možnosti posunout těžiště při osekávání větví.

U pevného nože se také předpokládá častější řezání tahem či sekání švihem, takže výsledek našeho testu založeného na řezu tlakem nemusí úplně odpovídat praktické zkušenosti - to je třeba příklad Kizlyaru, který používám velmi rád na potraviny pro jeho vyvážený „kuchyňský“ tvar, i když v testu řezivosti nevyniká. Naopak u vítězné Mory (a finek vůbec, nejhůř je na tom testované Marttiini) je třeba si zvyknout, že úhel, pod kterým řežeme, je třeba přizpůsobit tupému úhlu výbrusu do V.

Testované nože (shora dolů): Helle, Marttiini, Mikov, Nieto

Výbrus: X konvexní, K konkávní (dutý), V do V. Řez je hodnocen na stupnici A-hladký, B-hrubý, C-přerušovaný, D-zborcený, nedoříznutý okraj, atp. Pořadí je sestaveno podle řezivosti.

Testované nože: SW CKSUR1, Kershaw

Zhodnocení

Táborníci zpravidla volí mezi „finkou“, která je lehčí, protože má rukojeť nasazenou na trnu, a tzv. „full tang“ konstrukcí se střenkami, která je těžší, ale zároveň také robustnější, a působí odolnějším dojmem. Velmi důležitý pro různé použití je šířka a tvar výbrusu. V případě, že je výbrus užší než 1 cm a čepel silnější než 3 mm, nůž zpravidla špatně řeže tvrdší materiály, ale zase lépe štípe třísky (Marttiini). Finky mívají užší čepel a mají výbrus do V, což je zejména výhodné u laminovaných čepelí (vnitřní plát se snadno dobrušuje, Mora, Helle). Na potraviny je vhodnější mírně konvexní nebo rovný výbrus, který snáze udržuje směr řezání (Böker, ale i Kizlyar s mírně konkávním výbrusem). Konkávní výbrus v kombinaci se silnou čepelí je nejlepší na okrajování, loupání nebo na osekávání (Beretta). Kvalita ocele je důležitá, nicméně není rozhodující, protože do pevného nože můžeme dát větší sílu, než do zavíráku.Výborné jsou laminované oceli a AUS8. Molybdeno-vanadová ocel Muely má výrazně lepší vlastnosti, než 440 Nieta, ale ta se zase snáze dobrušuje, takže v kombinaci s pravidelnou údržbou není rozdíl nijak zásadní. Někteří výrobci dělají pevné nože s 420, která je použitelná, nicméně je zodpovědné, když výrobce dodává zároveň s nožem i brousek (SW CKSUR1).

Pouzdra byla ve většině případů kožená, lišila se způsobem zajištění. Způsob, kdy se nůž jen natlačí do otevřeného pouzdra (Beretta, Fiskars, Marttiini), může po čase zklamat. Navíc nůž se vytahuje poměrně velkou silou, což také není bezpečné. Proto za lepší považuji úchyt záštity na patentku. Nejspolehlivější je úchyt proužkem kůže za trn (originální pouzdro Helle). Důležitá je také poloha, zda nůž visí pod opaskem (pak si na něj může jeho majitel snadno sednout) nebo na opasku ve výšce rukojeti – tento způsob považuji za bezpečnější. Opaskový úchyt ale nesmí napínat pojistku proti vypadnutí, pak hrozí samovolné otevření. Nevhodná jsou také příliš těsná pouzdra, u nichž se při zasouvání a vyndavání nůž zařezává do kůže (Muela, Beretta). Zcela odlišná je koncepce nylonového „vojenského“ pouzdra u nože SW CKSUR1, které má i samostatnou kapsičku na diamantový brousek (to vše v ceně nože).

Pouzdra (zleva): Andujar, Muela, Beretta, Kizlyar, Helle

Závěr

Kdybych se vrátil do klukovských let a jel na měsíc na tábor pod stan, vzal bych si s sebou (kromě zavíracího Vinoxe/Mikova) buď Moru, nebo Nieto s brouskem. A možná bych ještě přibalil Muelu na fajnovou práci. Na rodinnou dovolenou s dětma bych vzal Kizlyar (Muelu) a ještě něco na řezání a sekání všeho (Nieto, Mikov, SW). Na puťák s krosnou bych vzal velkou Opinelku, nicméně z testovaných nožů bych se neostýchal vzít Fiskars (ztráta nezabolí). A na výlov rybníka či na řeku klidně třeba Marttiini (maso řeže a kuchá pěkně a páteř se s paličkou v pohodě přesekne). Každý z testovaných nožů má nějaké přednosti a jiné nedostatky, celkově jako vůbec nejlepší nůž vhodný prakticky na všechno, s masivní konstrukcí a tradičním osvědčeným tvarem, hodnotím F1. Všechny nože jsou použitelné a některé mají bonus v podobě velmi kvalitního pouzdra, popř. brousku (to už je ale přesah do jiné kategorie tzv. „survival“ nožů).

Autorem článku je Zrzavý Orm