ÚVOD

Mezi takovéto nože bezesporu patří i dnes recenzovaný Ranger RD-7.

Téměř půl kila (480g) těžký nůž s čepelí tlustou 6.3mm a dlouhou 205mm (samotné ostří 180mm) snad ani jinam zařadit nelze. I když osobně preferuji spíše nože s čepelí okolo 16-17cm, tak mne přeci jen zajímalo, nakolik se u většího nože zlepší sekací možnosti a naopak eventuelně zhorší manipulace při drobnější práci. Proto jsem rád využil šance opatřit si takovýto nůž za rozumnou cenu a ve slušné kvalitě zpracování (zde patří velký dík nicku dmz, který tento nůž na zdejších stránkách jako první prezentoval a navíc tuto svoji prezentaci doplnil i o návod, jak si tento nůž objednat).

PRVNÍ SEZNÁMENÍ

Objednání nože proběhlo bezproblémově a po týdnu jsem již netrpělivě rozbaloval došlý balíček. Nůž na mne ihned zapůsobil velmi dobrým dojmem a v reálu se mi zalíbil ještě více nežli na fotografiích. Nabroušen byl velmi dobře hlavně ve své střední části, cca. do 1cm od choilu bylo ostří téměř tupé, od středu nože směrem ke špicce sice ostré, ale jen průměrně. Pouze střední část nože byla opravdu dobře naostřená. Běžný kancelářský papír o velikosti A4 na výšku jemným tahem takto nabroušený nůž celý nepřeřízl a jen díky již zmíněné střední části se dostal alespoň na cca. 70% délky. Po provedení hřebíkového testu a následném přebroušení ostří již problém s přeříznutím A4 na výšku jedním lehkým tahem nebyl…

Ranger RD-7 je běžně vyráběn z uhlíkové oceli 5160 zakalené okolo 58HRc. Chemické složení této oceli asi nikoho moc neohromí (Carbon 0.56-0.64, Chromium 0.7-0.9, Manganese 0.75-1, Phosphorus 0.035 max., Silicon 0.15-0.35, Sulphur 0.04 max.), nicméně definována bývá jako ocel s opravdu vynikající houževnatostí a vysokou tažností. Pro zvýšení odolnosti proti korozi je čepel potažena hybridním epoxy-polyesterovým práškovým povlakem černé barvy. Výbrus je klínový a na mém kusu tohoto nože byl proveden sice hezky, nicméně ne tak úplne symetricky - na jedné straně nože bylo o chloupeček větší ricasso nežli na druhé. Takovéto drobnosti ovšem nemají žádný vliv na funkčnost nože a u pracovních nožů mi tedy nedělá problém toto tolerovat (pokud to nepřesahuje rozumnou míru).

POUZDRO

K nylonovému pouzdru dodávanému standardně k tomuto noži mám ale již mnohem větší výhrady. I když ušito je hezky a má i prostornou kapsičku na různé survival nezbytnosti či třeba mobilní telefon (můj Sony Ericsson T630 do něj zapadl naprosto přesně), tak první větší problém je s klepáním nože v pouzdře. Něco takového je možná dobré pro náhončí, nicméně nám ostatním to asi příliš vyhovovat nebude. Podobný problém jsem už zažil i u pouzdra standardně dodávaného k noži Becker BK-7, kde to ovšem bylo v mnohem menší míře a způsobeno to bylo příliš tlustou vložkou z tvrdší umělé hmoty (místo oficiálně deklarované Kydexové), kde pouhých 5mm tlustá BK-7 klepala při prudším pohybu boky nože o boky vložky. U již podstatně tlustšího Rangera RD-7 je to naopak způsobeno příliš širokou vložkou, kde nůž klepe o vložku pohybem hřbet - ostří. Navíc i zde nebyla dodána oficiálně prezentovaná Kydexová vložka, nýbrž opět obyčejná umělá hmota, v tomto případě ještě poměrně tenká a měkká. Po jejím nahřátí a zmáčknutí ve dvou bodech se nůž ve vložce stabilizoval a případné rušivé zvuky se tak citelně minimalizovaly (ovšem ideální to není ani po této úprave). Dále je u tohoto pouzdra velmi nevhodně řešena pojistka, která je jednak na suchý zip a druhak umístěna přes střední - nejširší část rukojeti, odkud má pak nůž při poloze rukojetí k zemi tendenci vypadávat. A do třetice - vložka je cca. o 15 až 20mm delší než by musela být, což zbytečně prodlužuje již tak docela velkou celkovou délku pouzdra. Zřejmě nejde o pouzdro šité na míru tomuto noži, ale pouze o nějaký univerzál, dodávaný s tímto nožem pouze proto, aby přišel v něčem zasunutý. Naštěstí vzhledem k opravdu solidní ceně nože, je i něco takovéhoto pro mne ještě akceptovatelné, byť musím uznat, že potřeba sehnání nového pouzdra anebo razantní předělávky toho stávajícího mě nijak obzvláště netěší.

ČEPEL A RUKOJEŤ

Ale zpět k samotnému noži. RD-7 má širokou čepel příjemného a praktického tvaru, klínový výbrus vytažený až ke hřbetu čepele, řap je plný a kopíruje (tvoří) rukojeť, jako střenky je použita středněhrubě zabroušená micarta. Podélné hrany rukojeti jsou perfektně začištěné a oblé, kolmé jsou relativně ostré, v ruce se mi držel docela dobře (prostřední oblouček na rukojeti je pro moje středně velké ruce tak akorát), i když samozřejmě tento typ rukojeti se v pohodlnosti Kratonovým nevyrovná a rázy od sekání jdou více do ruky (nicméně s takovýmto nožem si lze již dovolit sekat pouze jeho vahou, takže před dopadem lze sevření rukojeti uvolnit a přechod rázů na ruku tak minimalizovat, podobně jako u sekyrky). Při sekání má samozřejmě nůž tendence vyklouzávat a podobně jako u BK-7 je to zde řešeno kromě možnosti přidání šňůrky na konec rukojeti také spodním zakončením rukojeti, které je zahnuto zpět ostře dolů vytvářejíce tak zobáček na konci rukojeti, zabraňující jejímu vyklouznutí z ruky. Narozdíl od BK-7 ale není tato koncovka a její hranky dokonale zahlazena, naopak má spíše hranatější charakter, což se při sekání projevuje zvýšeným tlakem na poslední držící prst a při dlouhodobějším sekání bez rukavic jeho nadměrným odíráním. Černění na noži drží vcelku přijatelně, ale přeci jen má o něco vyšší tendence se ošoupávat nežli např. u již zmiňované BK-7 a občas se také malinký kousek může odloupnout (obzvláště na hrotu a na hřbetu, u ostří drží vcelku pěkně). Neustálého srovávání s Beckerem BK-7 se pak nedá dost dobře vyhnout, jelikož tyto nože jsou si velmi podobné a mít BK-7 také přes 6mm tlustou čepel, tak by to byli téměř dvojčata. A právě tento rozdíl je pak tím, co dává (v jistém směru) Rangerovi menší náskok před Beckerem. 

TĚŽŠÍ PRÁCE

Sekání i jiné hrubé práce jdou s Rangerem velmi dobře - velikost a váha čepele jsou zde znát (nicméně sekeru ani on nenahradí). Přesekal jsem s ním bezproblémů a poměrně rychle dvě soušky z tvrdšího dřeva nějakého listnatého stromu (pravděpodobně buk) o průměru cca. 8cm a dále jsem s ním během několika málo minut odvětvil a naporcoval borovicovou soušku o průměru cca. 10cm. Jedno poleno o délce 85cm z této borovice jsem pak pomocí nože a bucharu (vytvořeného z dalšího stejného polena) rozseknul podélně vedví. Nutno ovšem podotknout, že i s takovým nožem jako je RD-7 dá konkrétně tato operace poměrně dost zabrat a moc si nedovedu přestavit v reálu situaci, kdy bych něco podobného mohl opravdu potřebovat, protože vydaná energie se v tomto případě určitě nevyrovná výsledku. Důvod, proč jsem se k podélnému rozseknutí metrového polena rozhodl, byl především ten, že podle mne je při této činnosti nůž vystaven poměrně velké zátěži co se houževnatosti týče a také jsem si chtěl vyzkoušet, kolik něco takového dá vlastně vůbec práce…

Poté jsem přešel k soušce o průměru cca. 15cm (opět borovice), tu jsem znovu bezproblémů a rychle odvětvil a udělal několik cca. 30cm polínek. Tento průměr stromku už ale zabral více času a jedno přesekání mi trvalo zhruba 8min (průměrně 250 až 300 úderů - včetně těch nepovedených). Rozporcování 30cm polínka o průměru 15cm pak proběhlo opět za pomoci bucharu (ale již menšího a lehčího) a tentokrát již bezproblémů, s minimem vydané energie a během chvilky. Vrchol stromku, ze kterého jsem si buchárek vyrobil měl v průměru 6cm a na přeseknutí (bez lámání - jen sekání) stačilo do 15-ti úderů.

S nožem jsem si i trochu "zaprasil". S hrotem jsem bodal do milimetrového pozinkovaného plechu, ostřím jsem přesekával stavební pozinkované hřebíky o průměru 4mm, hřbetem nože hřebíky zatloukal do prkna. Nutno říci, že mě v těchto netypických činnostech docela příjemně překvapil. Hlavně co se týká hrotu, který ani malinko neustoupil a to nejenom po obyčejném vypáčení části hřebíku zaraženého hlouběji v trámku, ale ani po již zmíněném několikanásobném probodávání silnějšího plechu a taktéž po cca. patnáctinásobném zabodávání do (nejspíše smrkového) stavebního prkna, cca. do hloubky 1cm, a následném páčení. Nejenom že se po takovémto zaobcházení jeho ostrá špička nezlomila či neohnula, ale dokonce se ani neztupila! Penetrace špičky nože je však, zřejmě díky celkové robustnosti, poměrně nízká a k probodnutí plechu bylo zapotřebí razantních úderů, u telefonního seznamu se pak hrot dostal skrz 590-tou stránku (295 listů). Ostří samotné se při hřebíkovém testu také drželo poměrně dobře a i když samozřejmě k jeho poškození došlo, tak nebylo nijak závratné a vzhledem k tomu, že se nejednalo o žádnou superocel, ale "jen" o téměř obyčejnou uhlíkovku, bylo výsledné poškození opravdu spíše malé (cca. 0.5mm zoubky). Zatloukání stovkových hřebíků do stavebního prkna pak bylo překvapivě lehké, ale pouze hřbetem čepele - patkou rukojeti to šlo už znatelně hůře.

Jako na prvním noži vůbec jsem si na tomto Rangerovi vyzkoušel také tzv. stupačku. Nůž jsem opatrně zasunul do pečlivě vybrané šterbiny v kamenné zídce a následně se na něj opatrně postavil jednou nohou s druhou nohou ve vzduchu. Docela mě překvapilo, že neměl ani nejmenší tendence se ohýbat a já se na něm cítil naprosto jistě a stabilně. Dokonce mi natolik otrnulo, že když jsem na něj musel několikrát opakovaně znovu vylézat (kvůli pořízení alespoň trochu rozumné fotografie přes samospoušť a neposedné chlupaté zvědavce, která projevila o zdánlivě opuštěný fotoaparát a blbnoucího páníčka najednou zvýšený zájem), tak jsem na něj už moc opatrně nenašlapoval, spíš naopak - nakonec jsem si na něj i téměř vyskočil jak na pevný schůdek a ještě se na něm zkusil jemňoučce zapružit. Nutno říci, že to silně vypadalo, jako kdyby mu to bylo docela jedno. Na druhou stranu čepel o tloušťce přes 6mm a z oceli, která se definuje právě jako velmi houževnatá, by asi měla něco vydržet, takže nějaký lehce přes 80kg vážící tvor (s oblečením tak okolo 85kg), jí asi opravdu moc nerozhází už z principu.

JEMNĚJŠÍ PRÁCE

No ale pryč už od takovýchto pošetilých blbůstek a pojďme se podívat na něco praktičtějšího. Od nože takovýchto proporcí se nějaká ta dávka síly a odolnosti dozajista očekává, na druhou stranu je však logicky vyvážena zhoršenou manipulací při drobnějších pracech. Takže jak je na tom RD-7 s jemnější manipulací?

Abych pravdu řekl - podle mne to není nejhorší, i když do kuchyňského nože to má přeci jen daleko. Bohužel (či bohudík?) králíka na vykuchání jsem k dispozici neměl, a tak jsem alespoň nakrájel (amatérským způsobem) na jemno (mírně jetou) cibuli, poměrně tence a lehce oloupal a na jemno nakrájel bramboru, pomeranč, korkový špunt od vína a … víc už jsem toho po ruce neměl. Ovladatelnost nože byla lepší než jsem (vzhledem k jeho rozměrům a váze) čekal, do určité míry nejspíše i díky choilu, díky němuž šlo řezat přesněji a lehčeji, než kdybych takovýto kus nože držel pouze za rukojeť. Takže udělat s ním příležitostně drobnější práce není vůbec problém, ale muset připravit za dopoledne jídlo pro padesát lidí bych s ním asi nechtěl...

ZÁVĚR

Ranger RD-7 mě opravdu oslovil a zanechal ve mně dobrý pocit z pořádného a praktického nože, na který se mohu vždy spolehnout. Ve své kategorii jde podle mého opravdu o povedený kousek za velmi slušnou cenu. Dobře se brousí, relativně dobře drží ostří a je nadprůměrně houževnatý. Typově je podobný Beckeru BK-7, ale je citelně masivnější a v případě potřeby je tedy k dispozici i možnost hrubšího páčení. Jemnější práce mu taktéž problémy nedělají, ovladatelný je poměrně dobře, ale přeci jen jsou s ním takovéto činnosti méně pohodlné a trvají o něco déle, nežli s noži subtilnějších konstrukcí. Největší výhrady mám k dodanému pouzdru a pak ke koncovce rukojeti, která mi po cca. hodinovém sekání rozedřela dokonce i koženou rukavici. Ale i přes toto jde zatím asi o můj nevýhodnější nákup v poměru cena/výkon (samozřejmě myšleno v této kategorii nožů).