Francii mám velmi rád, často se ve vzpomínkách posouvám o pár let zpátky a vybavuji si časy, kdy jsem se svou stárnoucí, ale pořád pekelně ostrou Yamahou projížděl klikaté silničky jižní Francie a starou severojižní cestu Přímořskými Alpami, kde má pomníček kněžna Grace, manželka monackého knížete Rainiera. Francouzský venkov mi učaroval. Přímočaří, veselí lidé, hospůdky, kde zašlápnout vajgla na zem patří k běžným zvykům a kde se z terasy při sklence pernodu nemůžete nabažit pohledu na vinice či pastviny v okolí. A co bych to byl za milovníka nožů, kdybych se nezajímal právě o ty tradiční francouzské.

  Nožíky, které jsem měl možnost nějaký čas používat, pocházejí z jedné manufaktury. Jde o firmu Au Sabot (slovo le sabot znamená ve francouzštině např.  sandál, střevíc, kopyto nebo dřevák).
Podnik s dřevákem ve znaku založil nožíř Etienne Fontenille v roce 1870 v Thiers. Po stovce let existence, v roce 1973, jej koupil Jean Sauzedde. Dnešní rodinnou manufakturu najdeme při cestě mezi Lyonem a Clermontem. Vyrábí se zde tradiční francouzské nože a kuchyňské a zahradní nože.

 Na nožích z Au Sabot je třeba ocenit velmi solidní zpracování a pestrý výběr kvalitních přírodních materiálů rukojetí - různé druhy dřeva, rohovina apod.  Čepele jsou vyráběny z oceli Sandvik 12C27, což je podle mého názoru výborná volba. Sandvik drží slušně ostří a díky ultrajemnému zrnu lze čepel nabrousit do velmi vysokého stupně ostrosti. Nože, které jsem měl možnost vyzkoušet, jsou podle výrobce zakaleny na tvrdost cca 54-55 HRC, což je tak "akorát", když vezmeme v úvahu použití těchto nožů a jejich opravdu velice snadné ostření. Jednotlivé díly jsou dobře slícovány a případné nepravidelnůstky např. na patce rukojeti jen svědčí o tom, že nůž zpracovávala lidská ruka a ne číslicově řízený stroj, což noži této kategorie jen přidá na sympatii.

  A jaké nože to tedy vlastně jsou? Jde o tradiční Laguiole ve dvou velikostních verzích,  dvojice nožů Thiers, také ve dvou velikostech, poměrně robustní nůž Le Basque a štíhlá Vendetta. Všechny nože mají jištění čepele tlakem pružiny, která je ve všech případech poměrně silná. Ikdyž se pravděpodobně časem trochu "oběhá", určitě při normálním použití nehrozí nešťastné zavření nože s následným pořezáním prstů. Všechny nože mají charakteristický klínový výbrus a čepele se směrem ke špičce se plynule zužují. Ostrost z výroby je průměrná, čepele neholí, nekrájejí listy papíru bez trhání apod., ale celkem hladce oloupou jablíčko či uříznou salámek a kousek chleba. Stačí však chvilku "poladit" na kvalitním kameni či brousku a z nevinného kapesního nožíku je opravdový skalpel, který vzhledem k poměrně tenké čepeli  (2mm u čepu u všech modelů) a opravdu "přísnému" klínu bez fasety zvětšující úhel ostří řeže "jako ďas", takže pozor, že jste si zajeli do palce zjistíte až podle krvavé loužičky pod vámi. Můžu bez nadsázky říct, že mojí "milostivé paní" schopnost těchto nožíků zejména v kuchyni učarovala a hlavně do malého Thierse se v podstatě zamilovala. Krájení brambor, cibule, ovoce, rajčat apod. jde nožíkům skvěle, tvrdá, křehká zelenina, jako mrkev, se neláme, měkké plody, např. rajčata, se ani trochu nemačkají. Čerstvé rohlíky či chleba také uříznete bez pomačkání a drobků.

  Podíváme se trochu mimo kuchyni. Od těchto nožíků nemůžeme čekat, že nám nahradí sekyrku, krumpáč a podobné nástroje. Zapomeňme na páčení, silné bodání, sekání a podobné kousky. To ale neznamená, že jsou pro trempíky, milovníky výletů do přírody nebo  normálního člověka ke každodennímu životu  nevhodné. Do přírody si stejně obvykle na těžší práci bereme pevný odolný nůž a zavírák používáme k jemným pracem a tady "frantíci" poslouží excelentně. Účastníme-li se akcí typu "pečené selátko a soudek piva", pak nám, zvláště větší modely s deseticentimetrovou čepelí, přijdou vhod třeba při porcování. A vyřezat píšťaličku z vrbového proutku bude taky hračka (ať nejsme pořád jen u toho jídla).

  Z hlediska praktických poznatků není mezi jednotlivými typy výraznějších rozdílů, kdybych popisoval každý zavírák zvlášť, mohl bych většinu obsahu vzít přes kopírák. Přesto se pokusme na chvíli zastavit u jednotlivých typů zvlášť.

Laguiole

Tyto nože jsou k dispozici ve dvou velikostech, já měl větší kus s rukojetí z rohoviny bez kování, s délkou čepele 10cm,  rukojeti 12cm a menší s čepelí 9cm a rukojetí z ebenu s ocelovým kováním 11cm dlouhou. Větší nůž měl čepel leštěnou, menší matnou. Hřbet rukojeti zdobí u obou (a vlastně u všech ostatních "frantíků" taky) vkusný filework, u každého kusu odlišný. Jak už jsem zmiňoval, čepel je jištěna tlakem pružiny, ale ta je dostatečně silná, aby byl nůž bezpečný. Tlakem palce na typickou včelku ještě pružině pomůžeme s fixací čepele.



Volba velikosti nože i materiálu rukojeti je jen na zájemci, resp. jeho vkusu a velikosti ruky.
Snad jen u modelů s rohovinou opatrněji, bývá náchylnější k poškození.





Le Basque

Tento nůž má čepel i rukojeť hodně podobnou modelu Laguiole, jen známá včelka chybí. Prodloužené rikaso funguje jako podzáštita a poskytuje ruce přece jen jakousi ochranu před sklouznutím na čepel. Celkově o něco robustnější stavba a mohutnější rukojeť dává pocit jistoty při úchopu. Nabízen je jen s čepelí 10cm a rukojetí 12cm. K dispozici je rohovina a přehršel druhů dřeva.

Thiers

Jestli existuje nějaký etalon ladnosti a elegance tvarů při maximální funkčnosti, pak je to právě Thiers. Nožík velmi plynulých a ladných křivek (pohled z boku připomíná část hodně ploché sinusoidy). Když se zdá, že jeho stavba je podřízena estetickému vjemu, v ruce se drží pohodlně. Nechtějte s ním ale jakkoliv bodat (jsme přece gentlemani ), chybí jakákoliv ochrana před sklouznutím na čepel. Thiers možná oproti ostatním nožíkům ztrácí absencí historie, ale jeho elegance aristokrata mu tento nedostatek plnohodnotně vynahrazuje. Rozměry nože jsou buď 9,5cm čepel a 12cm rukojeť nebo 7,5cm čepel a 9,5cm rukojeť. Samozřejmostí je zase výběr různých dřev a rohovina vodního buvola a kování z oceli či mosazi. Ten kratší nožík je vyloženě "prcek" a pokud se někam výslovně hodí, je to dámská kabelka. Uvažujete-li o vkusném dárku pro vaši dámu, pak je malý Thiers výborná volba. Ovšem nezapomeňte si nechat symbolicky "zaplatit" mincí, u francouzských nožů podle některých výkladů tato pověra začala.

Vendeta

Zatímco u ostatních "Francouzů" najdeme mnoho společných rysů, korsická Vendetta se tvarem poměrně vymyká. Čepel je štíhlá, velmi jednoduchá a tvarem připomíná vrbový list. Rukojeť s dlouhým kováním (zasahuje přes polovinu délky rukojeti) je opatřena jakýmsi zářezem, dříve patrně sloužícím jako opora při bodnutí. V nabídce je s rukojetí z různých dřev a plastu (kupodivu). Délka rukojeti je 11cm, čepele 9cm. Nožík působí svým zjevem velmi asketicky, kromě nápisu na čepeli a střízlivého fileworku na hřbetě rukojeti nemá žádné ozdobné prvky. Od dob Napoleonova otce se mnohé změnilo a z původně vražedné dýky je jednoduchý a praktický nožík ke každodennímu použití.

 Nakonec se sluší nějaký shrnující závěr, takže, pokud vás elegantní francouzské nožíky oslovily a uvažujete o některém z nich, je jen na vašem gustu, pro který a v jakém provedení se rozhodnete. Ve všech případech budete mít k dispozici zavíráček, který na vás dýchne historií a tradicí pokaždé, když jej vylovíte z kapsy. Přitom si můžete být jistí solidním zpracováním patřícím ke "střední třídě" a kvalitními materiály.  Buďte šetrní k čepeli, opravdu není stavěná na hrubé zacházení, ale na jemnou práci, při které ovšem exceluje. Při zavírání nedoporučuji nechat čepel zaklapnout silou poměrně "festovního" pera, ostří čepele se v zavřeném stavu opírá o lůžko "kov na kov" a hrozí poškození při prudším dopadu (popř. se čepel zbytečně nárazy tupí) .


Autor: Galil

Tyto nože lze koupit zde – www.jatagan.eu