|
|
|
Jak se chovat k noži
|
|
desatero rad od známého reportéra Pavla Klozíka, dokýkajících se základních pravidel chování k noži
|
|
|
V dnešní přetechnizované době často ztrácíme úctu k hodnotám minulosti. Řadu věcí vnímáme jako samozřejmost. Podobným způsobem přistupujeme k noži. Jak se k němu a k lidem okolo něj chovat, vám přiblíží následující řádky.
1) Nůž patří k nejstarším a nejpoužívanějším lidským nástrojům. Chovej k němu úctu. Je dílem lidské mysli a rukou. Suroviny na jeho výrobu a předměty, v nichž byly první nože poznány, jsou dary Země.
2) Cti materiály, z nichž je nůž vyroben, a um jejich výrobců. Uctíš tím i um jejich učitelů a předků.
3) Jsi-li nožíř, mečíř, kovář, kovotepec, rytec, řezbář, brusič, designér, či pouzdra vyrábíš atd., práci dobře promysli a prostuduj. Snaž se poznat vlastnosti materiálu. Vyráběj nože co nejlépe vyhovující tradicím, dílu, jenž mají zastat, požadavkům svým i zákazníka. Zjisti a ujasni si s ním jeho požadavky. Snaž se mu vyhovět, a přitom zachovej svůj styl. Jednej se zákazníkem otevřeně a totéž vyžaduj. Má-li zákazník na tebe nebo na nůž nesmyslné, či pro tebe nepřijatelné požadavky, neboj se zakázku odmítnout. Vyhneš se nepříjemnostem. Pracuj s chutí, citem a přesvědčením, že se dílo podaří. Neplýtvej a nenič materiál ani nástroje. Cti všechny, kteří je pro tebe připravili. Cti své mistry, učitele a své předchůdce.
Jsi-li prodejce, prodávej pouze nože kvalitní. Jednej se zákazníkem vstřícně a korektně, snaž se mu dobře poradit. Podávej pravdivé informace. Vytvoř a zachovej mezi vámi vzájemný respekt.
4) Bez svolení majitele, výrobce nebo prodávajícího se cizího nože nikdy nedotýkej. Vyžaduj totéž vůči svým nožům od svého okolí.
5) Před zakoupením nebo před zadáním výroby nového nože si ujasni, k čemu jej potřebuješ. Zjisti, jestli daný typ nože vyrábí více firem. Informuj se na jejich záruky a zjisti, jestli je plní. Jde-li o nože zahraniční, informuj se, jestli záruky výrobce plní dovozce a prodejci. Zeptej se přátel, jaké mají s noži dané firmy zkušenosti. Uvědom si, že mnozí výrobci v katalozích nezřídka uvádějí nadsazené nebo naopak zkreslené údaje. Nůž vybírej očima a citem. Následně si dobře prohlédni, jak je zpracován. Vyzkoušej, zda se ti dobře drží v dlani. Dokud není vybraný nůž tvůj, při prohlížení se zeptej, jak se s ním zachází a manipuluje. Vyhneš se nepříjemnostem. Nesnaž se viklat s čepelemi zavíracích nožů ani ostatními nástroji. Můžeš je poškodit. Necháš-li si nůž vyrobit nožířem, podobně jako v případě sériového nože si o něm a jeho výrobcích zjisti co nejvíce informací. V souladu s třetím bodem si s ním ujasni své požadavky a dohodni materiál, z něhož ti nůž vyrobí, cenu i záruky. Jednej s nožířem otevřeně a vyžaduj totéž. Trvej na splnění dohodnutého, ale nezapomeň splnit závazky své. Nezapomeň však, že nožíř má právo tvá přání odmítnout. Pak vyhledej jiného.
6) Pečuj o nůž. Seznam se s jeho údržbou a udržuj jej v dobrém stavu. Části, které je nutno mazat, ošetřuj pouze nezbytným množstvím doporučeného mazacího, případně konzervačního prostředku; střenky z přírodního materiálu mohou vyžadovat jiný ochranný prostředek než čepel a ostatní části nože. Po nanesení nechej konzervační médium několik minut působit a zavadnout. Posléze jej setři. Na noži zůstane ochranná mikro vrstva, která neznečistí etuji, v níž je uložen, pouzdro, ani tvůj oděv a bude minimálně přitahovat částice prachu a nečistot. Poškozený nůž svěř do opravy zkušenému nožíři, výrobci nebo firmě, která zabezpečuje servis. Sám se do opravy pouštěj pouze tehdy, máš-li dostatek zkušeností. Používání zanechá na noži stopy. Zacházíš-li s ním jak náleží, nejsou vadou na kráse, ale dosvědčují, že nůž žije.
7) Dbej, ať je ostří čepele nože vždy nabroušené. Jen ostrý nůž ti bude dobrým pomocníkem. Nauč se jej brousit a při déle trvající práci ostří průběžně obtahuj. Používej kvalitní brusné a vyhlazovací kameny, ocílky, leštící pasty, kůže, atd. Broušení je tvořivá činnost. Nevyhýbej se novým ani starým osvědčeným způsobům. Najdi svůj styl. Objev jeho tajemství a broušení se ti stane radostí a zálibou. Pokud to nezvládneš sám, svěř broušení nože odborníkovi.
8) Nikdy se bezdůvodně nedotýkej čepele. Nůž i pouzdro udržuj v čistotě. Špinavá čepel i celý nůž nejsou dobrou vizitkou majitele, ani zájemce – kupujícího, který po prohlídce vrací původně čistý nůž zašpiněný, s otisky prstů na čepeli. S otisky prstů můžeš na čepel nanést pot, který má mnoho lidí velmi agresivní. Jeho působením zkoroduje i odolná ocel. Pamatuj: ani nerezavějící ocel není korozi absolutně odolná. Chceš-li se přesvědčit, zda je nůž ostrý, pracuj s ním. Jen ostrý nůž se snadno zařízne do materiálu, proniká jím čistě a s vynaložením relativně malé síly. Přejížděním prstem napříč ostří kvalitu broušení nezjistíš. Raději si čepel dobře prohlédni: ostří musí být nabroušené a vyleštěné čistě a bez kazů. Pak dobře drží řez. Tvrdost a houževnatost čepele nezjistíš sekáním do železa, kamene ani snahou o zapíchnutí hrotu do betonu. K žádné z těchto činností není nůž určen a podobné věci, včetně vystavení čepele plamenům ohně, odkládání nože vetknutím do hlíny nebo živého stromu za účelem jeho odložení, dělá jen blbec! Takovému člověku nůž do ruky nepatří.
9) Nože a dýky, co paměť sahá, člověk používá k boji. Noži i dýkou lze s vynaložením malé síly způsobit smrtelná zranění. Rozhodneš-li se používat nůž k boji, uvědom si jeho nebezpečnost. Může se obrátit proti tobě. Nikdy nožem nevyhrožuj. Nauč se nožem i proti noži bojovat pod vedením zkušeného mistra. Nauč se pod jeho vedením uvolnit, ovládat a nenechat ovlivňovat svou mysl. Výuka není krátkodobou ani lacinou záležitostí. Vyžádej si reference na mistra a školu bojových umění, jež bys rád navštěvoval. Jednej s mistrem vždy otevřeně a totéž vyžaduj. Respektuj ostatní jeho žáky i řád školy. Cti svého mistra a měj v úctě jeho mistry. Umění a techniky, které ti bude předávat, se rodily a zdokonalovaly tisíce let. Dodnes přežily pouze ty, jež obstály v bojích. Nenechej se zlákat reklamami na rychlou a levnou výuku a straň se škol vychovávajících agresivní, přehnaně sebevědomé a boj vyhledávající jedince. Nikdy se nesnaž boj vyprovokovat. Schyluje-li se k boji, snaž se mu vyhnout nebo se postarej, aby nikdy nezačal. Pokud se boji nelze vyhnout, pamatuj, že i ty můžeš být zraněn a přemožen. Zůstaneš - li při vědomí, nepropadej panice, v rámci možností zhluboka dýchej, zastav krvácení a vyhledej lékaře. Přistupuj k boji s otevřenou myslí, snaž se prohlédnout mysl protivníkovu a taj před ním myšlení své. Měj přehled o okolí. Používej pouze techniky, které dobře ovládáš. Nikdy boj neprotahuj. Směřuj k jeho rychlému ukončení. Pakliže to s ohledem na bezpečnost tvou a tvých blízkých dovolí situace, po boji ošetři protivníka a zajisti mu nezbytnou lékařskou pomoc. Vždy se snaž vyhnout krveprolití a nikdy neprolévej krev zbytečně! Mistr bojových umění Kosuryu Tantojutsu a Aikijujutstu pan Kódó Mádl říká: „Není strašnější a rychlejší techniky než sek mečem nebo nožem. Bojovat mečem nebo nožem je velmi osobní a síla, kterou je třeba mít k tomu, abychom nesli následky svého boje, byť je veden v souladu se zákony, vyžaduje pevný morální základ a uvědomělé jednání bez nenávisti a emocí. Soupeřovo tělo, otevřené čepelí, skýtá strašný pohled, který můžete snést a v budoucnu se s ním vyrovnat pouze tehdy, jste-li v právu.“ Druhý výrok je jeho parafrází samurajské moudrosti: „Když soupeř vytáhne nůž, rozřež jeho kůži. Když řízne do tvé kůže, zajeď do jeho svalů a šlach. Když řízne do tvých svalů, zabij ho!“ Ortodoxní příznivci nožů nikdy nožem ani dýkou neházejí! Zmínka o vrhání nožů v přítomnosti zástupce některé nožířské firmy nebo nožíře může být urážkou, která se neodpouští! Vrhání nožem je jednou z lidských dovedností a soutěžní klání. Vrhneš-li nůž v boji, uvědom si, že jeho účinek v cíli nemusí být velký. Pokud mineš, poskytneš protivníkovi zbraň. Není-li zbytí, vrhej pouze nožem nebo noži k tomu určenými a vždy měj po ruce nůž k přímému použití.
10) Nože a dýky jsou obrazem svých tvůrců a jejich časů. Vypovídají o majitelích a jsou zrcadlem jejich duše, případně momentálního rozpoložení. Málokdo si však uvědomuje, že nůž má také vlastí duši a je nositelem různých povah, přičemž tyto nejsou určeny povahou nositele. Již zmíněný Mistr Kódó Mádl tvrdí: „Tak jako lidé s extrémními vadami charakteru, mohou existovat i velmi zlomyslné, nenávistné a kruté nože. Viděl jsem nože, které se bez příčiny otočily, aby pořezaly své majitele. Viděl jsem pořezané šlachy na rukou a potoky krve, tekoucí z rozmaru nožů a mečů, a nikoliv v důsledku chyby člověka…“ V minulosti nebyly nože a dýky jen zbraní a život usnadňujícím nástrojem, ale také odrazem kultury národů, znakem stavu a moci. Dodnes zůstávají také nástrojem astrálním a nástrojem magií. Užitné vlastnosti, historická cena nebo skutečnost, že nůž vlastnila významná osobnost nebo rodinný předek, ale především krása a elegance daly podnět k uchovávání nožů a později, zakládání jejich sbírek. Tisíce let trvající rozvoj inteligence člověka měl kladný vliv na přerod nože v předmět umělecké tvořivosti a výtvarného umění. Dal vzniknout nožům zdobeným, později dekorativním a romantickým… Moravský nožíř a kovář Jaroslav Brixi říká: „Vezmu-li do dlaní ručně dělaný nůž, intuitivně poznám, zda byl vyroben pouze pro peníze nebo s láskou k řemeslu. Ve svém životním mottu: Ukovat srdcem, vtisknout mu duši, nevnímám nůž jen jako kus mrtvé a studené oceli. V plamenech ohně zrozený a srdcem kovaný nůž má svou duši. Je živý.“ Jeho kolega Petr Pospíšil z Prahy dodává: „Nůž musí zaujmout, být ostrý a plně funkční.“ Vyznání rytce Vlady Klihavcové zní: Myslím si, zdobení nůž nebolí. Rýtko, jak ledovec s větrem, první kráčí v hory, kaňony a právě narozená údolí. Romantický nožíř Pavel Klabouch tvoří pod heslem: „Pomáhej, ale neubližuj. Braň, ale neútoč. Tvoř, ale nenič.“ V rozporu s nimi není ani nožíř Richard Kliment: „Každý člověk by měl mít ke svému noži úctu. Úctu a vztah, protože jej potřebuje. I dnes…“ Nápis na starém meči jeho majitele vyzýval: „Nos mě s sebou, tas s rozvahou a nezasunuj beze cti.“ Říká se: „Každý správný muž, má mít v kapse - podle škarohlídů v zádech - nůž.“ „Darovaný nůž nebo jakýkoli ostrý předmět, může rozřezat a rozbodat přátelství. Proto, daruješ nebo dostaneš-li nůž, zaplať nebo vyžaduj za něj symbolickou částku. Korunu, dolar, euro, libru…“ „Dobrých nožů není nikdy dost.“ Nůž i dýka jsou jako oheň: dobrý sluha, ale zlý pán. Buď jim moudrým vládcem a dobře s nimi zacházej. Stanou se tvými nejlepšími společníky.
Autor: Pavel Klozík, reportér časopisu Střelecká revue a čestný člen asociace nožířů Bohemiae et Moraviae artes Cultellatores
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|