ZAREGISTROVAT   |  PŘIHLÁSIT   |
PROHLEDAT
Article Details
Seldžuk z dílny Mudžahedina, Přemkovo „želízko v ohni“
31.8.2010, Gero

Po velmi úspěšném modelu Gabreta (upravená Šaríja) vzešel z Přemkovy dílny další velmi vydařený model většího outdorového nože, Seldžuk.


Poprvé jsem měl možnost jej vidět na jarní Pražské výstavě a hned potom na velikonočním vandru v Brdech, kde už jsem si ho mohl prohlédnout a osahat pořádně. Nůž jsem od počátku hodnotil velmi kladně ve všech směrech. Pečlivě a promyšleně ergonomicky tvarovaná dřevěná rukojeť, malá šikovná záštita a v neposlední řadě velmi praktická široká čepel hodně podobná právě čepeli Gabrety. Srovnání s oblíbenou Gabretou se v tomto článku zřejmě nevyhneme.Ještě ten víkend jsme se domluvili, že si Seldžuka na nějaký čas ponechám na ozkoušení a zároveň jsme začali „na hrubo „vyvíjet“ Seldžuka  MKII. Model s menšími úpravami, z nichž nejviditelnější je rukojeť skládající se z kožených kroužků navlečených na trn, ke které zvolená montáž a konstrukce nože vyloženě vybízela. Podíváme se ale nejprve na první typ, tedy Seldžuk MKI s dřevěnou rukojetí.







Čepel tohoto prvního testovacího prototypu je vyrobena z oceli D2, rukojeť je z exotického velmi tvrdého dřeva Angelin Pedra. Montáž na trn, staženo matkou a vše zalito epoxidem.

Další verze Seldžuka MK I by měly mít také dřevěnou rukojeť (výběr dřeva je podle požadavků budoucího majitele), ale čepel bude z kvalitní nástrojové oceli 19313, což je podle mě velmi dobrá volba. Kožené pouzdro dodávané k noži může mít také mnoho modifikací podle přání a požadavků majitele. Ve hře jsou různé kapsičky, úchyty na firesteel, řemení k pohodlnému uchycení na výstroj a podobně.

Tak tedy pár slov k vlastnostem tohoto nože.

V terénu se Seldžuk cítí jako „ryba ve vodě“. Je na svojí velikost překvapivě lehký, za což právě vděčíme zvolené konstrukci nože, montáži na trn. Rukojeť není zbytečně těžká a nůž je vyvážen „na čumák“, takže jeho sekací vlastnosti jsou velmi dobré. Je tomu podobně jako u Fallknivenu A1, na svojí velikost seká nadprůměrně dobře. Čepel se s chutí zakusuje do tvrdého i měkého materiálu, někdy tak hluboko, že je trošku problém nůž z něj opět vytáhnout. Chce to dostat do ruky správnou techniku, pak jde vše jako po másle. Tvar rukojeti efektivnosti při této činnosti velmi znatelně napomáhá. Nemám nijak zvlášť v oblibě, když na noži plandají pojistné šňůry, ozdobné omotávky a podobně. Takže pokud to tvar rukojeti vyloženě nevyžaduje a není to vyloženě nutné, raději se tomu vyhýbám. Ručka Seldžuka je navržena tak dobře, že můžeme bezpečně sekat i bez použití pojistné šňůry, což je v mých očích výhoda, nikde nic neplandá a nepřekáží. Mluvím tedy o sekání dřeva při běžných tábornických činnostech, ne o těžbě… Koncovka ručky velmi dobře brání vyklouznutí nože při seku, ale při tom nijak neomezuje a netlačí jako u některých nožů (namátkou si vzpomínám například na RD-7). Navíc jsem si všiml jedné „drobnosti“. Při sekání či štípání dřeva švihem tlumí nůž, který má rukojeť montovanou na trn, zpětné rázy lépe než nože konstrukce full-tang. Dlaň není v kontaktu přímo s čepelí (stopkou) nože jako je to u full-tangů a materiál, který je mezi trnem a rukou, částečně plní funkci tlumiče. Není to nijak výrazný rozdíl, ale při dlouhodobější práci a přímém srovnání s Gabretou (full-tang) jsem rozdíl zaznamenal.Seldžuk je kromě Fallknivnu A1 první nůž s montáží na trn, se kterým jsem měl možnost dlouhodoběji pracovat, takže mě to mile překvapilo. Řeč je samozřejmě o kategorii velkých vojensko-outdorových nožů.







Velmi mě překvapilo, že Seldžuk, co se týká efektivity při sekání, předčí i zmiňovanou Gabretu. A je to právě díky onomu vyvážení nože. Přitom je ještě malinko lehčí než Gabreta.

V případě štípání, jak za pomocí tlouku, tak švihem, jsem byl s nožem taky spokojen. Kolikrát jsem měl k dispozici i hodně sukaté dřevo a i s ním si Seldžuk hravě poradil. Pokud by někdo vzhledem ke konstrukci měl obavy o houževnatost nože a odolnost proti poškození, můžu ho rozhodně uklidnit. Při štípání sukaté silné kulatiny pomocí tlouku jsem podle mého zašel už dost daleko, co se týká hrubého zacházení a nůž vše s přehledem ustál. Dělo se tak záměrně, abychom zjistili krajní možnosti tohoto pracanta. Po podrobné prohlídce nůž nejevil nejmenší známky toho, jakou zátěž absolvoval. Měl jsem trochu obavy, aby se o falešné ostří zbytečně neštípal i tlouk, ale nebylo to zase tak hrozné.Osobně mám raději nože bez této „vychytávky“, takže dvojkový model Seldžuka už je navržen bez falešného ostří.

Co se tedy týká použití venku, ač jsem se hodně snažil a dal si záležet, nenašel jsem nejmenší slabinu. Diskutabilní je snad jen tvar rukojeti. Ručka Seldžuka je dělaná spíš na větší ruku, takže já s ní neměl problém.Ale uživatel s menší rukou by mohl mít. V tom případě si myslím, že nebude pro výrobce problém, velikost a tvar rukojeti přizpůsobit podle požadavků.

Pouzdro k MK I je tradičně precizně zpracované. Ušité ze silné hověziny a zpevněné dutými nýty, které je možné využít při potřebě méně obvyklého upevnění nože k výstroji. Tento kousek je navíc opatřen nylonovými řemínky, které jsou přinýtované na zadní straně pouzdra a umožňují velké množství možností nošení nože, včetně tzv. skrytého nošení. Nůž je jištěn pojistným řemínkem se zapínáním na trn. Ten má oproti druku tu výhodu, že je mnohem méně pravděpodobná možnost samovolného rozepnutí.


V kuchyni i venku při přípravě pokrmů jsem se s tímto „monstrem“ taky slušně vyřádil.

Denně připravuji pěknou porci syrového masa pro svojí věčně hladovou smečku psů, takže už tady byl prostor pro důkladné proklepnutí Seldžuka při této činnosti.








Čepel nože je příjemně široká a klínový výbrus vytažený až ke hřbetu. Tyto faktory spolu s  jemnou do jedovata vytaženou fasetou jsou zárukou vynikající řezivosti nože, i když malinko na úkor houževnatosti ostří, ale o tom až později. Jeho váha, jak už jsem se zmiňoval, je vzhledem k velikosti velmi nízká, takže s nožem se dobře manipuluje a práce, i když trvá déle, není únavná,což je také důležité. Maso (někdy ještě skoro zmrzlé), sušené hovězí uši (houževnatá žvejkačka pro psy), uzeniny, stejně tak jako pečivo či zelenina, to vše Seldžuk s přehledem dává. I tady úchop a pohodlnost rukojeti bez problému.Malá záštita příliš nepřekáží a přitom svojí funkci plní dobře, obzvlášť u této verze s dřevěnou rukojetí, která přeci jen po umazání trochu v ruce klouže. Řekl bych,že takováto velikost záštity je pro mě tak akorát.

Můžu tedy zodpovědně napsat, že Seldžuk MK I splňuje všechny mé požadavky a kritéria pro velký tábornický nůž do přírody. Navíc je to z mého pohledu velmi esteticky povedený kousek špičkového řemeslného zpracování, na což jsme už ale u Přemka zvyklí.

Jen jsem od začátku měl pocit, že by mu ještě víc slušela rukojeť skládaná z kožených kroužků. Mám tento typ rukojetí moc rád. Takže jak jsem už psal- na Brdském vešlapu jsme dali dohromady návrh na model Seldžuk MK II a tady se k němu už dostáváme…

Kromě jiného materiálu ručky a čepele (nástrojová ocel 19312) ubylo i diskutované falešné ostří na hřbetu nože a naopak přibylo zdrsnění v místě opření palce při silovém řezání. Přemek mě nůž předal v květnu v Lipové a já z něj doslova „padl na zadek“. A nebyl jsem sám. Celkový tvar nože i ručky samotné zůstal, ale můj osobní dojem je, že kůže je příjemnější a přirozenější do ruky. Požadavek byl nechat jí lehce zdrsněnou, takže povrch není vyhlazený do hladka, ale je příjemně semišový. Každý to samozřejmě vidíme trochu jinak, ale pro mě má v tomto směru kůže nesporné výhody.



MKII si zachoval všechny vynikající vlastnosti co se týká řezání, krájení a štípání.Při štípání má MKII výhodu v absenci falešného ostří na hřbetě čepele. Dřevěný tlouk se přece jen tak snadno neponičí.

Malý rozdíl oproti jedničce je,že kožená rukojeť je v ruce přilnavější a z mého pohledu úchop komfortnější.Při umazání nebo namočení se tato výhoda téměř maže, potom mají oba materiály podobné vlastnosti. Daní za příjemnější a pohodlnější úchop je zase větší schopnost rukojeti absorbovat různé pachy. Takže v tomto směru vyžaduje alespoň minimální údržbu.

Drobný rozdíl jsem zaznamenal i při sekání. MKI díky tomu, že není opatřen kovovou hlavicí a o něco víc je vyvážen na čumák, má lepší vlastnosti při této činnosti. Je prostě malinko pádnější. Ale rozdíl je opravdu zanedbatelný a člověk ho zaznamená až po důkladném a podrobném testování a srovnávání. Naopak v kuchyni je dané vyvážení zase menší výhoda pro MKII.

Když už jsme u kuchyňských činností a přípravy pokrmu v přírodě, zmíním se pár slovy i o postřehách a zkušenostech s „Dvojkou“. Jak už jsem psal výše, nůž je na svojí velikost překvapivě obratný a to hlavně díky jeho přijatelné váze.

Opět široká čepel a ke hřbetu vytažený klínový výbrus. To je příčinou toho, že nůž při krájení nerozlamuje tvrdé potraviny jako je mrkev, kedluben, jablka apod. Takže tady veliká pochvala.

Při krájení pečiva, porcování masa, a krájení zeleniny sáhnu po Seldžukovi stejně rád jako po velkém kuchyňském noži a to právě pro jeho dobré vlastnosti.

Při přípravě pokrmu v příroděje jednodušší vzít si na to menší nůž (tak do cca.250 mm délky).

Přeci jen venku nemáme kolem sebe tolik pracovní plochy a místa jako v kuchyni a s menším nožem se lépe manipuluje.

Ale při troše šikovnosti a cviku to dobře zvládneme i messerem ve velikosti Seldžuka. Jeho výhoda pak je v univerzálnosti. Dobře zvládá hrubší práce a celkem slušně i ty kuchyňské….




SeldžukII je efektivním a spolehlivým pomocníkem i při venkovních činnostech jako je například stavba nouzového přístřešku na spaní. Od nasekání kmínků a větví na konstrukci, přes vyhrabání smrkových kořínků na její svázání až po přípravu smrkových větví na krytinu (tady jsem ocenil záštitu, která celkem dobře chrání ruku před poškrábáním o suky a větve),zde všude nám Seldžuk bude dobrým pomocníkem. I tady opět oceníme vynikající ergonomii rukojeti, díky níž je práce velmi pohodová. Tedy pokud vás to baví….

Jednou nás v lesích docela překvapil slušný liják a za pomoci „Seldža“jsem měl provizorní přístřešek hotový zhruba za 20 minut.V podobných situacích je nůž této velikosti efektivnější než menší buschcraft nože, které sebou do přírody beru po většinu roku,pro jejich lepší skladnost.Celý víkend byl deštivý a nebylo ani pomyšlení se o nůž nějak zvlášť starat.Prostě jen otřít a šup do futrálu.Když jsem dorazil domů, zjistil jsem že na jeho čepeli se objevilo pár teček rzi. Takže jsem jej pročistil WDčkem, máznul stolním olejem a víc to neřeším. Ocel 19312 vyžaduje základní údržbu, není to nerezovka, takže musíme počítat s tím, že se nám časem, když nůž budeme používat, na čepeli objeví mapy a pokryje jí patina. I přes to, že čepel je naleptána, což by mělo její odolnost v tomto směru malinko vylepšit. Mě osobně to nevadí, naopak,j ak tady někdo jednou hezky napsal,je pak vidět, že nůž „žije“.






Ostatní modely Seldžuka jak MKI tak MKII budou vyrobeny z materiálu 19313,jehož vlastnosti jsou podobné a to i co se týká zmiňované korozivzdornosti.

Jedna z dalších zátěžových činností, kterými jsem nůž podrobil, bylo sekání, štípání, páčení v seku apod. Tady jsem měl k dispozici tvrdé a vyschlé,dosti sukaté dřevo,takže nůž podstoupil dost velkou zátěž a to opakovaně.Vůbec jsem ho nešetřil.

Už jsem se zmiňoval, že čepel, respektive výbrus Seldžuka, je vytažen hodně do jedovata s jemnou fasetou. Jeho řezné vlastnosti jsou tím pádem na nůž těchto proporcí excelentní. Ale je přirozené, že ostří bude poněkud náchylnější při zmiňované nadměrné zátěži.

Prakticky se opakovala situace s Gabretou. Po čase jsem si všiml, že ostří nože je na jednom místě malinko vyhnuté. Při běžné prohlídce téměř nezaregistrovatelná záležitost. Řešení bude také stejné jako u Gabrety. Je to o prioritách každého uživatele, někdo bude chtít mít nůž maximálně „žiletkoidní“a nemá potřebu při práci přitvrzovat. Já jsem toho názoru, že nůž této kategorie musí něco ustát, takže po domluvě Přemek ostří přebrousí tak,a by si zachovalo dobré řezné vlastnosti v rámci možností a zároveň bylo houževnatější. Prostě ubere malinko na ostří a zvětší úhel fasety. Stejně tak jsme to udělali před lety s Gabretou a od té doby nebyl nejmenší problém.

Jeden z dalších mnoha úkolů, kterými se mnou Seldžuk podstupoval, bylo jemnější vyřezávání. Zkoušel jsem všelijaké kolíky a klíny z tvrdého dřeva nebo provizorní lžíci z měkého. Tady po dlouhodobější práci se teprve ukáže, jak je rukojeť ergonomicky vyřešená a případně, kde má nějakou tu slabinu. Klíny, kolíky, násady v pohodě. Nůž velmi dobře řeže. Rukojeť jsem si hned zpočátku malinko dotvaroval na svojí ruku, takže sedí výborně. Stejně tak kůže na rukojeti neztrácí ani po delší době v zápřahu svoje příjemné vlastnosti. Co se týká vyřezávání lžiček, lžic a jiného nádobí, tam široká čepel Seldžuka až tak vhodná není. Ale při troše trpělivosti se dá funkční nástroj podobný například lžíci vykrouhat. S nožem se kupodivu dobře řeže i „proti palci“, když potřebujeme trochu přitlačit.

U Seldžuka MK II jsme se s Přemkem dohodli na trochu jiném pouzdru než před tím u Gabrety. Je bez kapsičky (kvůli skladnosti a pohodlnosti nošení), ale zato má na boku úchyt na Firesteel ,což je vše, co k noži venku potřebuji. Pouzdra, které Mudža šije a dodává ke svým nožům, jsou jeden z důvodů atraktivnosti jeho produkce. Jsou bytelné, špičkově řemeslně zpracované a nože v nich spolehlivě sedí, navíc není problém se s výrobcem domluvit na různých vychytávkách a úpravách. Mé pouzdro k MK II není vyjímkou, skvěle doplňuje nůž a dobře se nosí jak na opasku, tak na jiných částech výstroje. Díky dutým nýtům není problém ho pomocí elekrikářských pásek připevnit prakticky kamkoliv.

 




Závěr
:Seldžuk je podle mého názoru důstojným nástupcem vemi úspěšné Gabrety (řada Šaríja) a v mnohém předchozí model dokonce předčí. Ideální outdorový nůž, spolehlivý pomocník a v neposlední řadě i řemeslně velmi povedená záležitost. U mě osobně zaslouženě nahradil všechny nože tohoto typu (kromě Ládesova Taranise), včetně zmiňované,velmi povedené Gabrety. Seldžuk je prostě nůž do nepohody, nástroj, který vás nenechá ve štichu v žádné situaci. Dle mého názoru „vlajková loď“ Přemkovy produkce.

 


  
Podmínky používání | Prohlášení o soukromí | Copyright 2006 by Milan Pokorný | Připomínky: support@knife.cz Souhlas s nastavením osobních údajů Powered by Progris