Jedná se o nůž z rodiny firem Jerryho Busseho, která je jistě známá každému nadšenci do nožů.
Sem patří krom značky Busse Combat také značka Swamp Rat (vedená Jerryho manželkou) a značka Scrap Yard Knives (vedená Jerryho bratrem Danem). Tyto tři značky se zaměřují na různé segmenty trhu.
Busse vyrábí především exkluzivní a mimořádně kvalitní nože, které obvykle putují do vitrín a skříní. Swamp Rat vyrábí nože, které jsou cenově dostupnější, ovšem stále používají relativně drahé materiály na střenky a mnoho designových fines. Nože Scrap Yard jsou z této trojice nejlevnější a mají nejlepší poměr cena/výkon. Jedná se o nože u kterých se reálně předpokládá nejtvrdší použití a vše je tomu přizpůsobeno. K relativně nízké ceně nožů SY také přispívá to, že hojně využívají přebytky a „odpad“ ostatních dvou značek. Proto také název Scrap Yard, tedy šrotiště nebo šroťák.Všechny tři značky také poskytují na své nože neomezenou záruku, která je vázána přímo na nůž a nikoliv na majitele.
Ještě než se pustím do samotného popisu tohoto nože, zmíním způsob jakým tyto firmy nože vlastně prodávají.
První variantou je systém předobjednávání, kdy například Busse Combat uveřejní na svých stránkách nebo fóru, jaký nůž se bude vyrábět, počkají pár dní až se mu nashromáždí dostatek objednávek a poté se nože vyrobí a rozešlou. Výhodou je, že se v tomto případě dostane téměř na každého a firma neriskuje, že jí něco zbyde. Nevýhodou je, že se na nůž poté čeká třeba čtvrt roku.
Druhou možností je, že je vydáno na webových stránkách upozornění, že v brzké době firma nabídne nový nůž k prodeji a je na zájemcích, aby si ohlídali přesný okamžik. Nože pak zmizí obvykle během několika hodin a bohužel k tomu přispívají velkou měrou i spekulanti. Nůž, který se vyprodá, se už obvykle znovu nevyrábí. Za několik let se zpravidla objeví jeho nová verze či nástupce a ta je poté opět nabídnuta zájemcům. Osobně mám dojem, že je to součástí strategie, jak udržovat exkluzivitu a cenu těchto nožů.
Určitě jich žádná ze tří značek také nevyrábí tolik, kolik by mohla. Mezi americkými entuziasty je také populární kupování nožů těchto výrobců (Busse, Swamp Rat a Scrap Yard) na různých výstavách a nožířských veletrzích. Jedinou další možností je potom eBay (kde jsou ceny těchto nožů obzvlášť vysoké) nebo prodejní fórum na Bladeforums.com. Ačkoliv toto fórum pravidelně sleduji, nakonec jsem svůj nůž získal paradoxně přes ebay (za téměr dvojnásobnou cenu oproti původní prodejní).
Nyní již k noži samotnému. Pořídil jsem si jej především na své tábornické a survivalové aktivity s tím, že jej nehodlám nijak šetřit. Na rozdíl od mnoha těchto nožů, které končí ve sbírkách, tento má pracovat. Jedná se o historicky druhý největší nůž z produkce Scrap Yard Knives. Jmenuje se Son of Dogfather, což je název, který odkazuje k zatím největšímu vyrobenému noži Dogfather.
Celková délka nože je 31,75 cm, délka samotné čepele je 19 cm a dle digitální kuchyňské váhy váží bez pochvy 441 gramů.
Čepel je tlustá 6,35 mm.
Ocel má název SR-77, zakalená je na 58-60 Rc a jedná se o upravenou (dle stránek výrobce více než 40ti hodinový proces kalení) ocel S-7, která se používá např. na výrobu sekáčů a špicí do zbíječek. Pro tuto upravenou ocel jsou typické vlastnosti všech nožů z rodiny Busse, jako jsou mimořádná houževnatost nebo odolnost proti zlomu. Oproti INFI (ocel zn. Busse) ovšem nedrží tak dobře ostří a je tedy nutné SR-77 častěji brousit, což jde naštěstí poměrně dobře. Také je o něco více náchylná ke korozi, které ale částečně zabraňuje kvalitní černění. Co do pevnosti je tato ocel s INFI zcela srovnatelná a je i o něco pružnější.
Test nože Dogfather při výrobě, ocel SR-77, foto © Scrap Yard Knife Co.
Držadlo je vyrobeno z materiálu zvaného Resiprene C (k vidění i na některých nožích Busse), je prakticky nezničitelné a je také kryto doživotní zárukou. Ačkoliv je velmi tvrdé, působí na omak příjemně a drží se velmi pohodlně. Umožňuje také celou řadu úchopů. Zdálo se mi ale, že ve vyloženě mokré ruce by úchop mohl být ještě o něco jistější. Zde je na vině pravděpodobně málo hrubý povrch. Ve zpocené ruce ovšem neklouže.
Průřez rukojetí, foto © Scrap Yard Knife Co.
Čepel má snížený hrot a klínový výbrus, který končí cca 1 cm od hřbetu čepele. Fazeta ostří mi připadá maličko nesymetrická, ale není to nic dramatického. Čepeli také dominuje výrazný choil. Ten má obdélníkový tvar a hodí se zejména pro jemnější práce, zvláště u tohoto většího nože, který má navíc poměrně těžkou čepel. Černění na čepeli je odolné a mizí jen velmi pomalu. Má také zajímavou plastickou strukturu, která s postupným opotřebením přechází do hladka a až poté začíná slézat. Špička čepele je velmi masivní a začíná se zužovat až na posledních cca třech centimetrech.
Co se týká pouzdra, vyrobil jej podle mých představ p. Bradna (praporknives.com) a musím zde vyzdvihnout jeho mimořádnou vstřícnost a preciznost. Pouzdro je kydexové s nylonovou kapsičkou vepředu a velkým Tek-lokem na zadní straně. Spojené je dutými nýty a nůž v něm sedí bezvadně. Ve špičce má pouzdro 3mm dírku. Zapomněl jsem uvést, že všechny nože z rodiny Busse se dodávají standardně bez pouzder.
Nůž jsem také podrobil lehčímu testu, který z větší části proběhl v mé oblíbené lokalitě Úterského potoka. Nejprve jsem rozsekal soušku o průměru 8 cm. Na přesekání bylo potřeba asi 14 seknutí s továrním ostřím, které se mi nezdálo příliš ostré. Na druhou stranu takovéto ostří s velkým úhlem odpovídá koncepci nože a určitě vydží déle než nějaké vytažené do jedovata.
Dále jsem tato nasekaná polena rozštípal pomocí tlouku. Několikrát jsem záměrně přesekal i suk, což se obešlo bez jakýchkoliv problémů, pouze jsem musel vyměnit tlouk za větší. Příjemně mě překvapil materiál rukojeti, který obstojně tlumí rázy způsobené boucháním tloukem do čepele.
V další fázi testu jsem vyrobil podpalovač z třísky. Při této činnosti bylo znát, že doménou nože je především sekání a páčení, ale s trochou trpělivosti a s využitím choilu se nakonec zadařilo.
Následující disciplína – páčení špičkou, proběhla podle očekávání bez problémů. Byl jsem omezen zdroji, které byly k dispozici na chatě (nechtěl jsem se doprošovat souseda) a tak jsem použil relativně měkkou smrkovou palubku, kterou jsem zdolal asi za dvě minuty.
Dalším testem bylo stoupnutí na rukojeť nože, což sice proběhlo v poněkud improvizovaných podmínkách, ale s předpokládaným výsledkem – nůž obstál bez následků. Spolu s rukojetí přesahovaly také přibližně 2 cm rikasa.
Posledním testem bylo desetkát opakované bodnutí do asi 1,5mm tlustého plechu ze starého sporáku. Nůž plech pokaždé spolehlivě probodnul a zasekl se do dřeva pod ním. Jediným omezením byla nepříliš dobrá penetrační schopnost špičky, díky které se s nožem obecně nebodá příliš dobře. Nakonec jsem nůž zarazil do plechu zhruba po polovinu délky čepele, což šlo poměrně snadno a překvapilo mě, jak snadno ostří plech prořízlo. Při tomto pokusu došlo k odření černění na hranách hřbetu čepele v celé délce, po kterou jsem nůž do plechu zatlačil. Předchozím testováním se také ošoupalo černění ze samotné špičky, což je následek především bodání a páčení. Obecně je černění čepele ovšem poměrně odolné. S nožem jsem již nasekal během používání několik soušek na cca půlmetrová polena a k žádnému výraznému ošoupání či odření zatím nedošlo.
Závěrem ještě přidávám srovnávací foto s českou klasikou UTONem a ještě jedno rádoby umělecké foto s potokem.
Napsat nějaké zhodnocení tohoto testu je obtížné. V rámci plánovaného použití mohu nad nožem vyjádřit plnou spokojenost a ačkoliv jsem se ani zdaleka nepřiblížil k jeho limitům, to čemu jsem jej podrobil, přestál bez jakýchkoliv problémů. Pouze zamrzí absence tlouku či tzv. skull crusheru na konci rukojeti, který by se hodil například na zatloukání či nouzové rozbití okna. V kuchyni by práce s tímto nožem byla nejspíše trápením (je příliš tlustý s těžkou špičkou) a vyndávání si zaražené třísky by bylo hotovou noční můrou. Nicméně na tyto činnosti jsem si nůž nepořídil a tak jsem jej v tomto směru ani netestoval.
Nůž plánuji dlouhodobě používat a proto jsem ho nechtěl testováním nějak poškodit.
Závěrem děkuji za přečtení a na případné dotazy rád odpovím v diskusi.
Dr.Who