ZAREGISTROVAT   |  PŘIHLÁSIT   |
PROHLEDAT
Article Details
Nože od Lovce pro lovce
13.12.2011, Zrzavý Orm

Testy nožů od nožířů jsou vždycky trochu problematické v tom, nakolik vypovídají obecně o nožířově tvorbě. Nožíř do testu vybere zpravidla nůž, který se mu povedl, ale protože každý nůž je originál, o čemž jsem měl možnost se už mnohokrát přesvědčit, tak jeden nůž může být zpracováním úplně jiný, než druhý. Proto jsem byl nesmírně potěšen Lovcovou velkorysou nabídkou si nože do testu vybrat ze všeho, co měl v krabici právě hotové a určené k distribuci svým přátelům a známým (finálně vyleštěné, zapouzdřené, atd.).


Lovcovy nože znám už nějaký ten pátek, asi před dvěma roky jsem jeden jeho nůž koupil a celé ty dva roky ho aktivně používám. Po dvou letech šel nůž na přebroušení (nijak zásadně to nepotřeboval, byla to spíš jen estetická úprava po mém nestejnoměrném lapování).

Druhá věc, která mě nesmírně potěšila, byla ta, že mi půjčil i svého „frontmana“, asi nejhezčí ukázkový neprodejný nůž ve finském stylu. Po tom jsem pokukoval už od okamžiku, kdy ho Lovec udělal, a tak jsem byl zvědavý, jak pracuje.

No a do třetice – Lovec alias Míra Sochor dělá nože, které si esteticky na nic nehrají, ale zároveň vycházejí z té nejlepší tradice středoevropských užitkových nožů, tedy především nožů loveckých. S většinou své produkce se drží osvědčených tvarů, ale nebojí se občas si i tak trochu zaexperimentovat. Čepele brousí z kvalitních nožířských ocelí, tedy v našem případě N690, D2 a elmaxu. A teď to nejdůležitější – neexperimentuje s domácí píckou, ale kalí čepele v profi kalírně (kalení podomácku u ušlechtilých ocelí zvyšuje riziko degradace a zbytečného nevyužití vlastností materiálu). Stejně tak pouzdra vyrábí sám jen na některé své nože, kde mu jde o zachování stylu, zatímco na většinu své produkce pro lovce a skauty používá kvalitní kupovaná pouzdra.

Celkem mi tedy testem prošlo šest nožů, což byl nejenom příjemný zážitek, ale ve finále také pořádný průvan do mých nožofondů, a také do peneženek mých známých.

 
Finka jak má být
Předesílám, že zejména díky prvnímu hodnocenému noži nebude má recenze úplně objektivní a nestranná. Mám rád nože, zejména ty v severském stylu a provedení, takže Lovcova finka mne naplnila nadšením od prvního okamžiku, kdy jsem ji uviděl (to byla asi před rokem ještě nezapouzdřená). Finka je tak akorát robustní (rozměrově bych ji ze známých nožů přirovnal třeba k populární Mora 2000), má symetrickou ručku, akorát mně do ruky - znáte taky ten pocit, když vezmete do ruky nůž a on se jakoby přilepí do dlaně vteřiňákem a nechce se vás pustit J - tak přesně takové bylo naše první setkání. Ručka je z březového nádoru, kožených kroužků a z věnce jeleního parohu.
Čepel je z N690 a má oboustranný symetrický žlábek, což u dnešních finek není zcela běžné, ale ještě před 50 lety se to na čepelích hojně vyskytovalo pro zpevnění profilu. Myslím si, že právě kombinace krásného dřeva, tradičního výbrusu a žlábku dělá tento nůž tak autentickým.
Pouzdro má tvar v tradičním skandinávském duchu a je vyrobené snad až z příliš silné kůže a ozdobené svlečenou kůži z hadice (jak trefně poznamenal Honza Hofman z Hluboké, když nůž viděl). Právě pečlivé a ostré oko Honzy Hofmana padlo na to, že čepel nedrží úplně přesně rovinu s ručkou a je maličko sevřená – jako uživatel jsem si toho ani nevšiml, a abych pravdu řekl, tak vzhledem ke své oblibě nešmuků a dalších nožů s podsazenou čepelí, mi to nikterak nevadí a považuji to spíše za výhodu při řezání. Nicméně vitrínkové oko to může zachytit. Lovec za tenhle nůž dostal i tak od Honzy Hofmana pochvalu.
K samotným řezným vlastnostem nože: N690 se chová zcela přesně, jak jsem očekával, je to poctivá nožířská ocel, snadno se udržuje a pěkně řeže a zejména na potraviny nemá chybu, je absolutně odolná vůči lišce a nedělá ani náznak patiny. Dubový klacek zvládla s přehledem, i když ostří vydrželo o trochu méně, než u dalších testovaných nožů. Na pomyslné ose ocelí bych ji zařadil do společné skupiny se zušlechtěnými 440 (molybdeno-vanadové), 154-CM, AUS-8, atp. Použití této oceli pro daný účel je naprosto vhodné, čepel je na trnu, s trochu vyšším jemně dutým výbrusem jsem se setkal už u finek Tornedal od nožíře Kimmo Sorvoja, takže nic proti klasice. Samozřejmě právě úchop sehrál nakonec klíčovou roli v cestě této finky od nožíře k uživatelovi. Kdysi jsem už jednu N690 finku měl od Chtorra, byla možná v detailech o něco propracovanější, jenže ten punc autentičnosti a ruční práce, ten právě k finkám neodmyslitelně patří. 
 
 
Nůž nejenom do kuchyně
Druhý hodnocený nůž jsem si pracovně nazval „santoku“ kvůli zkosené špičce čepele, samozřejmě o žádné skutečné santoku se nejedná, nůž má poctivou 4mm čepel s dutým výbrusem z D2 a na ručce je pravý český buk (tedy stejné dřevo jako na Opinelkách). Osobně mám k D2 trochu ambivalentní vztah, protože strašně moc záleží na zpracování, jak potom tato ocel drží ostří a jak se brousí. Proto jsem si do páru k tomuto noži vzal ještě i Enzo s D2 čepelí, které podle mé dlouhodobé zkušenosti patří k nejlépe tepelně zpracovaným, co na trhu jsou. Zajímavé je, že D2 se při řezání suchého tvrdého dubu trochu ošoupávala na hraně fasetky (je to vidět lupou nebo na první makrofotografii), nicméně řezné vlastnosti byly výborné, plně srovnatelné s Enzo čepelí, nůž velmi dobře držel ostří a obstál i na štípačce. K vlastnostem této ocele patří vylamování mikrozoubečků, což jsou vlastně velké karbidy chromu, které pak právě přispívají k řezivosti čepele (mikropilka na ostří).
S tímto nožem se dá pracovat naprosto univerzálně, od dřeva až po potraviny, dokonce jsem s ním krájel zeleninu včetně cibule zcela bez problému, žádné rozlamování, žádné problémy s vedením čepele do řezu, atd. Celkově kratší ručka byla tak akorát i do mé ruky, nůž byl rozumně vyvážený, vlastně si tak člověk říká, proč na nožích potřebujeme špičku, když se bez ní také můžeme obejít. Ten tvar je rozhodně zajímavý.
 
 

 

 

Horní čepel je D2 na noži „santoku“, spodní čepel je elmax na akátovým (je na něm vidět miniploška po sekání páteře kapra)
 
Parohaté střenky jsou krásné a funkční
Další nůž z D2 byl lovecký se střenkami z jeleního parohu. Lovec dělá své lovecké nože o centimetr dva delší, než je běžná velikost čepele považovaná za optimální (ca 10 cm, viz srovnání s nožem Joker). Je to věcí vkusu každého uživatele, co přesně mu vyhovuje, ale za zlatou střední cestu můžeme považovat čtyř- až pětipalcovou čepel, tedy ca 10,5-13 cm. Já mám dlouhodobě osvědčenou optimální univerzální délku čepele kolem 11 cm, což přesně tento nůž naplňuje. Ručka je kratší, a na konci s otevřeným okem bez střenek, což někomu nemusí vyhovovat, úchop do ruky je nesmírně individuální věc. Mně to nikterak nevadilo, ani při delším řezání mně konec čepele do dlaně netlačil. Přesto jsem ale nakonec namotal do oka kožený pásek sloužící i jako ochrana před vyklouznutím nože z ruky při sekání.
 
 
 
 
Míra opotřebení ostří je patrné na makrofotografiích (nahoře stav nového nože, uprostřed po řezání dubových hoblin, dole ostří vyhlazené na keramice – jedovatá ostrost je na D2 srovnatelná s high-carbon ocelí – ne nadarmo má D2 1,4 % uhlíku). Nůž dostal celkem dost zabrat a záměrně jsem ho nedoostřoval, abych mohl porovnat výdrž ostří mezi D2 a elmaxem.
Výsledek mně dost překvapil, protože jakkoliv na pohmat byla D2 tupější, tak poměrně velice dobře řezala (efekt mikropilky). Docela zajímavý je u D2 patrný otěr hrany fasety, který jsem pozoroval na obou nožích. Přitom odolnost ostří proti ztupení bych hodnotil velmi vysoce. Oba nože z D2 jsem také doostřoval – na umělém brousku Gesswein 1200 grit jsem se nechytal, ostří ho seškrabávalo, teprve na opravdu tvrdé umělé keramice jsem udělal čáru jako od tuhy. Nemám tvrdoměr, abych přeměřil tvrdost, nicméně D2 na tomto noži má uživatelsky vynikající vlastnosti, optimální poměr tvrdosti a pružnosti, odolnosti a brusitelnosti. 
 
 
Další dva nože s parohem měly čepel z práškové oceli elmax. První tvarově vychází ze zavazáku, je ale delší a má vcelku dost univerzální využití. Překovaný elmax se ukázal být jednoznačným vítězem tohoto testu. Je to materiál, který mám na nožích velice rád a cením si ho obdobně jako RWL-34. Elmax je materiál, který opravdu, ale opravdu hodně vydrží a životnost ostří je ve srovnání s N690 tak troj- až čtyřnásobná, ve srovnání s D2 minimálně dvojnásobná. Tento nůž má poměrně příznivou ergonomii, je dobře použitelný i v kuchyni, díky konstrukci na trnu není nikterak těžký, takže je vyloženě handy. Jemně dutý výbrus přechází do fasetky a při síle čepele 3,4 mm má mnoho podobného se severskými noži.
 
Tvar nože není úplně běžný, jemně prohnutý paroh s podélnou lištou, která přesně sedne do mezery mezi sevřenými prsty činí příčný profil nože kapkovitým, takže se nůž samovolně v ruce neprotočí a i po hmatu se dá poznat, na které straně je ostří. Malá záštita navazuje na nevelký choil, který umožňuje krátkodobý jemný a přesný úchop. Nesmírně zajímavě je pojaté pouzdro, které připomíná spíše indiánský než skandinávský typ. Tvarově je tenhle nůž takovým trochu hybridem, přitom ale není fádní a neokouká se.
Druhý nůž je naprostá lovecká klasika. Pevná čepel se středně vysokým výbrusem na trnu, záštita, kůže a paroh se záslepkou. Paroh je mírně prohnutý, ale přitom docela pěkně sedí v ruce. Čepel je řezivá podobně jako u předchozího nožíku.
 
 
Elmax? Ano, elmax!!!
To nejlepší na závěr. Druhý nůž, ke kterému přirostla ruka pro změnu zase mému známému. Čepel opět elmax, full-tang, ručka s nádorem akátu mimořádně ergonomicky příjemná. Tenhle nůž jsem viděl už ve fázi zrodu, čepel ještě před ostřenkováním se mi moc nelíbila, ty rýhy mi připadaly vyloženě nemoderní, příliš úzké a ostré, prostě nic moc. Proto mne tenhle nůž nesmírně překvapil, když byl hotový. Vypadal vyloženě o 100% lépe, netradičně a netuctově. Prostě tenhle tvar bych si sám nikdy nevymyslel a ani neobjednal. Hotový mě ovšem oslovil na první pohled, a nejenom mne.
Robustní poměrně vysoká čepel s oboustranným žlábkem mi asi nejvíc připomíná některé skautské a zálesácké nože minulého století (detailista by opět odhalil, že žlábek není přesně rovnoběžný s horní hranou čepele). Dutý výbrus výrazně zlepšuje řezné vlastnosti.
Nůž je také dobře vyvážený, když jsem hledal nějaký pevnější nástroj na porcování ryb a na sekání, automaticky jsem sáhl právě po tomto noži. Disponuje některými vlastnostmi společnými se sekáčkem na maso (vysoká čepel hned za ručkou). Za zmínku stojí odolnost ostří, na fotografii je detail ostří po opravdu tvrdém nasazení (porcování kapra přes páteř silou, sekem). Po všem tom ořezávání dubového klacku na hobliny řezal nůž srovnatelně s RWL-34. Práškové oceli prostě mají své kouzlo a představují dnes řešení pro opravdu náročné uživatele, kterými naši lovci mohou být.
 
 
 
Test řezání korkových špuntů. Nejprve je hodnota přeříznutí tlakem (nikoliv tahem) špuntu z drceného hrubého korku a po řezání hoblin ze suchého dubového klacku (min. 50 hoblin)
 
Model
Hmotnost, síla čepele
Délka čepele, nože
Umělý korek
Síla po řezání do dubu
Finka N690
120 g, 3 mm
11 – 21 cm
5-7 kg
7-9 kg
„santoku“ D2
207 g, 4,3 mm
12 – 23 cm
5-7 kg
7-11 kg
Paroh D2
158 g, 4,4 mm
11-22 cm
5-7 kg
7-10 kg
Paroh elmax
120 g, 3,4 mm
11,5-22,5 cm
4-6 kg
5-8 kg
Paroh s kůží elmax
212 g, 4,5 mm
11,5-22,5 cm
5-6 kg
-
Akát elmax
195 g, 4 mm
11,5 – 22,5 cm
5-7 kg
6-8 kg
Enzo D2
100 g, 3,4 mm
9,5-20,5 cm
5-7 kg
7-9 kg
 
 

Co napsat závěrem? Tak především to, že elmax považuji za špičkovou a D2 i N690 za vynikající nožířské ocele. Dále to, že autor recenzovaných nožů produkuje velmi kvalitní nože, na nichž je sice v detailech vidět, že jsou ručně vyrobené, zpracováním ocele si však nezadají s tovární produkcí. Čepele mají stabilní kvalitu a úroveň tepelného zpracování (hodnoceno a ověřeno na 6 kusech). Ceny jsou dle mého názoru příznivé, srovnatelné s tovární produkcí sériovek. Když vedle sebe položím laminovanou čepel Fallknivenu z VG-10 a Lovcův elmaxový nůž, tak nakonec většinou šahnu po elmaxu. Fantasticky drží ostří a je odolný i vůči tvrdšímu nasazení.

 

 

(c) Zrzavý Orm


Jméno Míra Sochor 
Výrobce Lovec 
Druh nože Pevný 
Druh výroby Nožíř 
Materiál čepele  
Materiál rukojeti  
Materiál záštity  
Materiál ostatní  
Cena (Kč)  
Délka celková (mm)  
Délka čepele (mm)  
Délka zavřený (mm)  
Typ pojistky  
Otvírání  

  
Podmínky používání | Prohlášení o soukromí | Copyright 2006 by Milan Pokorný | Připomínky: support@knife.cz Souhlas s nastavením osobních údajů Powered by Progris