Nůž jsem měl u sebe více než tři týdny a používal jsem jej stejně, jako jakékoli svoje EDC. Dlužno říci, že nejsem z těch, kteří při sobě nosí více nožů, vždy mám v kapse jednočepelový zavírák a občas přibírám Victorinox Safari Trooper. Jen na vandry se mnou cestuje navíc mačeta. Takže od takového nože očekávám, že zastane drobnější práce v kuchyni (tedy takové práce, na které je velký kuchařský nůž od pana Poka už příliš neobratný), ořezávání pastelek pro děti v práci, občasné porcování krabic, tu a tam zakrojení do měkkého plastu, řezání a vyřezávání do dřeva a vůbec jakékoli smysluplné řezání, které mi den přinese do cesty. Týden mezi vánočními svátky a Novým rokem jsem měl možnost testovat nůž kolem chalupy a v lese, kde na něj čekalo především vyschlé bukové dřevo.

    Povídání o noži je rozděleno do čtyř částí (čepel, konstrukce, rukojeť a shrnutí), protože takový koncept mi lépe umožňuje rozebrat jednotlivé prvky, kterých jsem si na noži všiml, a na konci je poskládat a zhodnotit, jak si nůž vedl.

Čepel

     Čepel nože je vyrobena z práškové oceli RWL-34, zakalené na 60 HRC. Zmíněné údaje napoví o trvanlivosti ostří a snadnosti jeho oživení, ale o řezivosti nám toho moc neřeknou. Za mnohem podstatnější považuji informace, které se týkají geometrie čepele.

     Délka čepele činí 84 milimetry (měřeno od horního okraje střenek), šířka 25 milimetrů a tloušťka čepele u střenek začíná na 3 milimetrech a postupně se zužuje ke špici. Jak je jasné z fotografií, čepel má tvar pozvolného, spíše jen naznačeného, drop-pointu a ostří je vedeno do oblouku – pouze ve své první třetině je rovné. Tvar ostří, spolu s vysokým, vytaženým klínovým výbrusem zajišťují perfektní řezivost, která mi velmi připomínala Opinel (ten má ale přeci jen v řezivosti náskok, díky poloviční tloušťce čepele ve hřbetu). Tyto vlastnosti dělají z nože EDCF velice obratný nástroj. Například oblouk ostří a celkové rozměry čepele jsem velmi ocenil při krájení měkkých potravin, zejména při čištění a krájení masa. Nůž dobře pronikal do krájeného materiálu a nebyl problém změnit směr řezu.

     Krájení potravin na kuchyňském prkénku (například cibule) už byl trošku větší oříšek – než jsem přišel na správný úchop (o tom se rozepíšu později) ťukal jsem klouby do pracovní desky. EDCFinka rozhodně není kuchyňský nůž, ale i tady svou práci dobře zastane.
     Když už jsem naťukl výhody výrazného bříška ostří, měl bych se zmínit i o jeho rovné části. Vzhledem k tomu, že ta se nachází hned u rukojeti, našel jsem pro ni využití hlavně při silových řezech do tvrdého dřeva (například výroba obušku z vyschlé bukové větve), rovná část (na rozdíl od té obloukové) nemá tendenci vyjíždět z řezu, takže člověk může věnovat více kontroly do síly řezu a nemusí se příliš soustředit na zabránění „vyjetí“ čepele z řezu (tohoto jevu jsem si všiml na svém Longhornovi od fy. Lone Wolf, který má celé ostří tvarováno do oblouku).
     Čepel mi svými rozměry a vyhotovením (typ výbrusu, tvar ostří, atd.) přesně vyhovuje na činnosti, které předpokládám u nože, co mám mít každý den v kapse.

Konstrukce

     Konstrukce nože je samonosná, tzn. bez ocelových příložek, díky čemuž je nůž velmi lehký (107 gramů). Pro porovnání: u jen o chloupek většího CS American Lawmana (starý typ, který ještě má ocelové příložky) hmotnost činí 170 gramů! Teoreticky by taková konstrukce měla být méně pevná, než klasická (příložky + střenky), nicméně u materiálu, jakým je G-10 bych se nízké pevnosti nebál. Když u tohoto nože zmáčknu střenky k sobě, téměř vůbec se neprohnou.
     Nůž je smontován za pomoci dvou šroubků s hlavičkami torx-10, což považuji za jednoduché a efektivní řešení. Torx této velikosti nemá takovou tendenci ke „strhávání“ jako torxy menších rozměrů a lze s ním tedy bez obav manipulovat (spíš než rozebírání mám teď na mysli úpravu utažení středového čepu). Popisovaný nůž jsem z pochopitelných důvodů nerozebíral, proto je následující fotografie vypůjčená z Matova nožířského vlákna.

     Jištění čepele v otevřeném i zavřeném stavu obstarává klasický back-lock, respektive middle-lock (vzhledem k tomu, že nůž se odjišťuje zhruba uprostřed délky rukojeti, je tento termín asi příhodnější). Čepel je zde jištěna zobákem páky pojistky, který do zámku v čepeli zapadá čtyřmi milimetry své délky, což je totéž, jako u tri-ad locku na mém CS Lawmanovi! Takže i když je v zámku patrná malá vůle, necítím se nijak nejistý ve svěřování svých prstů tomuto noži. Zmíněná vůle je skutečně velmi drobná a nikdy nebyla cítit při řezání/krájení (cíleně jsem se na to zaměřoval, protože nemám rád back-locky, které „propružují“ – tento to nedělá). Vůli jsem na noži pozoroval od začátku a můžu říct, že se používáním rozhodně nezvětšila, spíše naopak.
     Velikou výhodou konstrukce je její velmi snadná údržba. Při znečištění vnitřku nože stačí propláchnout teplou vodou a nechat vyschnout. Člověk tu nenarazí na nevýhodu liner-locku, kdy je při silnějším znečištění problém dostat ven i zbytky nečistot, které se dostaly mezi pružící liner a střenku.
     Je o mě známo, že preferuji pojistné (a polopojistné) systémy založené na přítlaku hřbetní pružiny oproti liner-lockům a axis-lockům, ačkoli ty jsou obecně považovány za „obratnější“ (jednodušší a rychlejší na otevírání a zavírání nože). Obecně u back-locků mi nedělá problém nůž otevřít a zavřít jednou rukou a Matova EDCFinka není výjimkou. Naopak se mi nůž ovládal lépe než jiné s podobným jištěním díky jemnějšímu tlaku pružiny pojistky (takže se nůž snadno odjišťuje i přesto, že páka pojistky zapadá do zámku v čepeli zmíněnými čtyřmi milimetry).

Rukojeť

     Konečně se dostáváme k rukojeti, která je vyrobená – jak už bylo řečeno – z materiálu G-10, zhruba 12 centimetrů dlouhá, široká - na patce, v nejširším místě - necelé 4 centimetry (v nejužším místě je to o málo víc než 2 centimetry) a 1,5 centimetru tlustá. Ručka vzbuzuje svým tvarem různé pocity. I mě zpočátku připadala tvarově sice zajímavá a netradiční, ale dost jsem pochyboval o praktičnosti. Už první osahání mě nahlodalo a byl jsem zvědavý, jak se bude nůž chovat v různých úchopech a zda bude při práci někde tlačit. Tři týdny používání mě definitivně vyvedly z omylu. Rukojeť je skutečně velmi dobře vymyšlena.

     Díky absenci záštity je možné chytit nůž hned pod ostřím, což umožňuje skvělou kontrolu řezu a zároveň možnost vložit do řezu značnou sílu a váhu těla. U většiny zavíracích nožů je ten problém, že při delší práci začne nepříjemně tlačit hrana střenky do malíku. Zde je tento problém výborně vyřešen: první dva prsty obemykají „rovnou“ část rukojeti, prsteník se nachází na okraji vybrání a malík zapadá přímo do vybrání rukojeti, ale díky tomu, že vybrání je tak hluboké a výrazné, zapadne do něj malík mozolem, nikoli článkem prstu. Malík je tedy takto schopen snášet vyšší tlak a rukojeť tak kompenzuje svoji relativně malou tloušťku (15mm).

     Popisované vybrání v rukojeti funguje i jako částečná záštita, kdy při tlaku na hrot malík obemykající rukojeť v místě zúžení nedovolí ruce sklouznout na čepel.
     Další úchop, na který jsem byl s touto rukojetí opravdu zvědavý, používám často při vyřezávání ze dřeva. Jedná se o úchop, při kterém svírám nůž v dlani ostřím k sobě, přičemž palcem se opírám o řezaný materiál a tak vlastně řežu směrem proti palci (samozřejmě vždy ostří směřuje mimo palec) U nožů se záštitou je úchop problematický, až bolestivý při déletrvající práci, jelikož záštita tlačí do dlaně pod palcem. To ale opravdu není problém této rukojeti, právě díky absenci záštity a hlubokému vybrání v rukojeti, do kterého zapadne malíková hrana dlaně, se s nožem příjemně pracuje i tímto způsobem. Jakousi lehčí variantu tohoto úchopu můžete vidět na následujícím obrázku.

     Poslední typ úchopu, který zmíním, jsem použil při krájení na kuchyňském prkénku. V tomto případě je ruka posunuta na konec rukojeti tak, aby klouby ruky nepřišly do kontaktu s pracovní deskou (potraviny jsou tak krájeny poslední třetinou čepele). Rukojeť nože tento úchop velmi dobře umožňuje díky tomu, že výrazný zobáček na konci rukojeti zapadne mezi malík a prsteník, přičemž ukazovák a prostředník obemknou rukojeť v její zúžené části. Ruka je tedy i v této situaci bezpečně fixována na rukojeti.

     Rukojeť mě velice příjemně překvapila. Od pohledu skoro až extravagantní, ale – díky jemné povrchové úpravě G-10, vypilovaným žlábkům a především tvaru – na práci velmi pohodlná a přitom – díky tloušťce – umožňující pohodlné nošení.

     Celková úroveň zpracování je – tak jak jsme u Mata zvyklí – na velmi vysoké úrovni. Vše perfektně sedí a lícuje a především úroveň povrchové úpravy rukojeti stojí za vyzdvihnutí. Jediná nepřesnost, na kterou jsem přišel, je ona drobná vůle v zámku, která mě ale, vzhledem k fortelnosti pojistky, nechává naprosto v klidu.

Shrnutí    

     Nůž byl očividně projektován jako každodenní společník do kapsy a dlaně, který se ale nezalekne žádné práce. A přesně to je disciplína, která mu sedí. Obratná, štíhlá, řezivá čepel ze špičkového materiálu, který velmi dobře drží ostří (po třech týdnech intenzivního používání stále holí, ačkoli už rozhodně ne tak hladce jako po úvodním obtažení keramickou tyčinkou); výborně vymyšlený tvar rukojeti, který i přes svou zdánlivou komplikovanost zajišťuje dobré pohodlí při mnou nejčastěji užívaných typech úchopu; a konečně konstrukce, díky které je nůž lehký (samonosná konstrukce) a pevný (back-lock). Jediné, co mi na noži tohoto typu opravdu chybí je nějaký nosný systém a rozhodně to nemusí být klip, který by se – podle mě – k tomuto noži ani nehodil. Bohatě by stačil průvlak na šňůru. Tímto způsobem nosím v kapse na karabině (která je zaklesnutá za poutko na kalhotách, nebo jen za lem kapsy) švýcarské nože a shledávám tento systém stejně pohodlným jako klip. Nicméně nepochybuji, že by po domluvě byl Mat schopný průvlak vytvořit (ostatně jsme o tom spolu mluvili a nemělo by to být nic těžkého).
     Hledáte-li precizně zpracovaný nůž pro každodenní nošení, nůž s výborně rozmyšlenou ergonomií úchopu a řezivou čepelí, a jste-li ochotni připlatit si za ruční práci a invenci, kterou do nože vložil tvůrce, pak si myslím, že by EDCFinka neměla uniknout vaší pozornosti.

Dendorric